"ARMATA" - (nejen) nový ruský tank
Významnou součástí již řádky let probíhající vojenské reformy ozbrojených sil Ruské federace (RF) je modernizace výzbroje a vojenské techniky, která by měla dosáhnout objemu a tempa 9 až 11 procent za rok. To má umožnit k roku 2020 zvýšit podíl nových moderních prostředků vojenské techniky do 70%. Modernizace se velkou měrou týká mobilních bojových prostředků, pásových i kolových. Podstatným hlediskem přitom je to, aby nové, moderní tanky a další obrněná bojová vozidla vykazovala takové kvantitativní a kvalitativní charakteristiky, které bude armáda potřebovat v možných potenciálních ozbrojených konfliktech nejbližších 10 až 15 let. Ekonomická hlediska zase vyžadují vysokou úspornost, kterou je možné zajistit maximální unifikací pásových a kolových obrněných platforem. Počítá se se stavbou tanků a obrněných vozidel na bázi tří typů obrněných platforem - těžké (projekt "Armata"), střední (projekt "Kurganěc-25") - oba tyto typy platformy pro pásová vozidla, a lehké (projekt "Bumerang", jako platforma pro kolová vozidla. V tomto příspěvku popíšeme první dvě platformy, třetí bude věnován další, samostatný příspěvek.
Obecná hlediska týkající se moderní obrněné techniky v RF
V posledních několika letech se v RF přikládá značný význam realizaci nových perspektivních nosných platforem pro tanky a různé další typy obrněných vozidel, přičemž tyto platformy mají být důsledně unifikované. Pro jednoduchost budeme v dalším používat termín obrněná technika a pod ním rozumět tanky i další druhy obrněných vozidel.
To, že se ve světě objevily nové prostředky vedení ozbrojených konfliktů, vedlo k tomu, že se řeší rozpor mezi tím, co nového může nový prostředek obrněné techniky svými taktickými schopnostmi přinést na soudobé bojiště a tím, co by realizace požadovaných schopností technicky a ekonomicky znamenala. Kompromis se pak řeší při vypracování takticko- technického zadání na vývoj, vycházeje z taktických možností jednotek tak, aby se zajistila převaha nad potenciálním protivníkem jak ve schopnostech vedení palby a úderu, tak i v ochraně vojáků a manévrovosti. Důležitým hlediskem přitom je i to, jak lze těchto možností v oblasti obrněné techniky dosáhnout zkvalitněním procesů velení a řízení.
Dnes je možné předpovídat růst významu takových rysů vševojskového boje, jako je úsilí o dosažení palebné převahy nad protivníkem bez vstoupení do přímého kontaktního boje, značné zvýšení autonomnosti jednotek nízkých taktických stupňů (družstvo, četa, rota) a efektivní využívání zdrojů průzkumných informací, zajišťovaných automatizovaným systémem velení a řízení. Právě tendence zvyšování autonomnosti jednotek nízkých taktických stupňů nabývá na zásadní důležitosti. V rámci automatizovaného systému velení a řízení se zvyšuje význam získávání a využívání průzkumných informací. V armádě RF se stále ještě nedostatečně uplatňují průzkumné informace. Od budoucích prostředků obrněné techniky na nových platformách se požaduje, aby byla zajištěna možnost zpracování a maximálního využití získávaných průzkumných informací.
Pokud jde o bezkontaktní vedení bojových operací, ty jsou v současných podmínkách armády RF schopni vést velitelé, kteří k tomu mají potřebné zdroje - vzdušnou podporu, vlastní dělostřelecké prostředky atd., to znamená velitelé na stupních prapor a výše. V oblasti obrněné techniky se v současné době již stěží dají operační, případně i vyšší úlohy ozbrojeného boje zvyšováním množství prostředků obrněné techniky, úsilí je nutné zaměřit na zvyšování jejich kvality.
Potřeba a problémy rozvoje moderní obrněné techniky pro ruskou armádu se čas od času dostávají do popředí veřejného zájmu. Je to dáno zájmem o průběh a výsledky ruské vojenské reformy, na kterou se vynakládají obrovské prostředky ze státního rozpočtu. Minulý rok 2012 se pro ozbrojené síly RF stal rokem totálního přezbrojování. Za poslední dvě desetiletí se totiž množství nové výzbroje a vojenské techniky dostalo na úroveň pouhých 12%. I když vládní orgány RF učinily mnohé pro nápravu tohoto stavu, avšak výsledky za rok 2012 ukazují, že probíhající proces má velmi daleko k uspokojivému dokončení. To co se týká výzbroje a vojenské techniky všeobecně, se v celé šíři projevuje i v oblasti obrněné techniky ozbrojených sil RF.
Letmý pohled na současnost a budoucnost tanků
Podívejme se nejprve na oblast tanků, jako tradičně nejmohutnější úderné síly armád. Důležitou otázkou je to, v jakých operacích a bojových činnostech by se měly tanky na moderním digitalizovaném bojišti používat. Je snad možné, že v nejbližší perspektivě se stanou tanky zcela nepotřebné?
Jsou tanky brontosauři odcházející epochy?
Již celou řadu let, možná několik desetiletí, probíhá diskuse s názorovými střety přívrženců dalšího rozvoje tanků a pochybovačů zastávajících více nebo méně opodstatněné záporné postoje k budoucnosti tanků, a tím i k jejich dalšímu rozvoji a zdokonalování. Tanky se stále více specializovaly v jednom směru - soupeření různých typů tanků mezi sebou v síle pancíře a ráži kanónových střel. Vznikaly na pohled krásné, nepředstavitelně drahé, obří výtvory sporné užitečnosti.
Popsaný vývoj situace v rozvoji tankové techniky souvisel s tím, že na bojové použití tanků byla nalezena asymetrická a mnohem méně nákladná odpověď ve formě přenosných prostředků boje s tanky (za poměrně malý peníz může být voják schopen zničit stroj v ceně milionů), bitevních vrtulníků a speciálních dálkově řízených protitankových raket. Velkolepý tank se stal velmi zranitelným ze vzduchu (což, mimochodem, předvedli Američané ve válkách s bývalou Jugoslávií, Irákem i Libyí). Posílil se názor, že tanky jsou brontosauři, kteří začali vymírat.
Funkce efektivní podpory pěchoty v boji zcela dobře plní lehká a méně nákladná bojová vozidla pěchoty, ničit tanky protivníka je možné pomocí vrtulníků, řízených a neřízených protitankových střel i ručních granátometů. Ani dělostřelectvo není nutné proti tankům nasazovat a může tak plnit jiné důležité palebné úkoly.
V konečném důsledku začal převládat trend na redukci počtů tanků a rušení tankového vojska jako samostatného druhu vojska. Avšak i mnozí odpůrci tanků jako soudobých bojových prostředků, netvrdí to, že by se měly tanky úplně opustit. Nicméně skutečností, podle nich, zůstává to, že tanky se postupně stávají "nezaměstnanými". Pokud by se přece jen objevila nutnost tanky použít, pak by měly postačit ty, které zůstaly provozuschopné z dřívějška a stále se udržují.
Druhá strana, která hájí opodstatněnost dalšího rozvoje a nutnost hluboké modernizace tanků v současnosti i v blízké perspektivě, vychází z jiných hledisek. V době studené války mezi dvěma supervelmocemi, byly tanky určeny především k nasazení v jaderné válce.
Pomocí jaderných výbuchů se měly zřizovat průchody v nepřátelské obraně a do nich se měla nahrnout obrovská množství tanků. Pouze tanky s jejich mohutným pancéřováním, totiž mohly zajistit pro osádky relativně bezpečné překonání radiací zamořeného terénu. Po překonání zón radioaktivního zamoření se měly na tancích vztyčit vzduchové "komíny" a tanky měly vjet a zcela se ponořit do nejbližší řeky na jednu až dvě hodiny. To postačilo pro jejich dezaktivaci protékající vodou. Po doplnění pohonných hmot (pro jejich mnohopalivové dieselové motory) mohly postupovat dál.
Pro "vyčištění" vzdušného prostoru a země od nepřítele, bylo možné periodicky odpalovat taktické jaderné nálože ve výšce pět až deset kilometrů ve vzduchu přímo nad pohybujícími se tankovými formacemi na podél linie fronty či na křídlech útočících vojsk a tankům se, na rozdíl od všeho ostatního, nic nestalo.
Dnes je jistě možné tvrdit, že k jaderné válce nedojde, protože to je nemyslitelné. Tvrdí se, že jaderné zbraně nejsou určeny pro použití ve válce, ale pro odvrácení války (a proto nejsou velká množství tanků nutná). Chce se tomu věřit. Platí to, pokud ovšem nedojde k něčemu naprosto nepředvídanému. Kdyby tak byl někdo, kdo by to mohl zaručit...
Uzavřeme tyto úvahy tím, že analýza soudobých ozbrojených konfliktů dosti jednoznačně zvýrazňuje převládající význam operací s nasazováním malých, vysoce pohyblivých, a přitom palebně dostatečně silných, zasíťovaných jednotek nižších stupňů velení, nejvýše do stupně roty. Efektivními mobilními obrněnými prostředky pro podporu jejich činnosti jsou lehká, snadno ovládatelná, bojová vozidla pěchoty, případně obrněné transportéry, nikoli těžké a "neohrabané" tanky. I přes tuto zřejmou skutečnost, zachovává většina pokročilých armád ve světě tanky ve své výzbroji a věnuje odpovídající prostředky jejich kontinuální modernizaci a neustálému zdokonalování. Takové rozpory jsou součástí dnešní doby a nezbývá, než je vzít v úvahu.
Platforma "Armata"
Uralská konstrukční kancelář dopravního strojírenství (společnost UKBTM), pracující pro velký výrobní podnik zbrojního průmyslu RF "Uralvagonzavod" (UVZ), dlouhá léta vyvíjela nový tank revoluční konstrukce s označením "Objekt 195". V roce 2010 bylo financování jeho vývoje ministerstvem obrany RF ukončeno. Namísto tohoto programu byl zahájen nový program pojmenovaný "Armata" (podle latinského slova znamenajícího "ozbrojený", přeneseně "bojový prostředek).
"Objekt 195" - předchůdce tanku "Armata"
Ještě na konci éry SSSR byl zahájen v konstrukční kanceláři UVZ vývoj tanku "Objekt 195" (někdy nesprávně označovaného T-95). Očekávalo se, že se jako výsledek bude dodávat do sovětské armády tank zcela nové konstrukce s nejsilnější ochranou a osádkou, která bude umístěna v obrněné "kapsli", odděleně od výzbroje a munice tanku. Tento přístup, mimochodem, ve velké míře vychází z koncepce mimořádně kvalitního izraelského tanku "Merkava" a je dokladem toho, že tím definitivně skončila po desítky let neměnná filosofie provedení tanku a konstrukční tradice sovětské tankové školy.
Vývoj tanku "Objekt 195" byl dotažen do stádia zhotovení několika skupin navzájem odlišných prototypů (po jednom až dvou strojích). Podle zveřejněných fotografií jednoho z prvních vzorů vypadal stroj opravdu neobvykle. Na pohled byl vyšší a větší, než současný tank T-90A. Bylo hned zřejmé, že jeho ochrana byla velmi dobrá. Ti co tank zkoušeli, jej nazvali "Železný kaput" nebo také "Monstrum".
Vzhled tanku “Objekt 195”
Protože tank "Objekt 195" (spolu s prvky převzatými z koncepce izraelské "Merkavy") sehrává významnou roli v tvorbě koncepce platformy "Armata", podívejme se na něj aspoň krátce podrobněji. Tank má zcela novou stavbu - osádka je opravdu umístěna v samostatné pancéřované "kapsli". Výzbroj a bojový komplet (munice) je v odděleném automatizovaném úseku, nad kterým je věž tanku. Motor s převodem je v zádi stroje. Je velmi dobře chráněn v čelní projekci, ale také z boků a shora. Osádka je zcela oddělena od bojového i motorového úseku a nemusí se obávat požáru nebo výbuchu par paliva, ani výbuchu bojového kompletu.
Věž je neobývatelná, a proto je úzká. Základní výzbroj je v ní rozmístěna vysoko, což je rovněž výhodné. Tank tak může střílet zpoza ohrad nebo pahorků, k čemuž postačí vysunout zbraň a pozorovací přístroje. Hlavní výzbroj stroje tvoří kanón ráže 152 mm s hladkou hlavní, který umožňuje odpalovat rakety s dostřelem do osmi kilometrů. Tank je vybaven výkonným dieselovým motorem (1600 hp) a hydromechanickou automatickou převodovkou. Při poměrně slušných rozměrech a velice silné pancéřové ochraně je tank poměrně lehký, jeho hmotnost nepřesahuje 55 tun.
Je však několik objektivních důvodů, kvůli kterým bylo od dalšího pokračování vývoje tanku "Objekt 195" upuštěno. Jedním z hlavních byla jeho vysoká cena. Říkalo se, že zkušební vzor tanku stál 400 milionů rublů. I když by byl v sériové výrobě levnější, bylo to přece jen drahé. Další příčinou byla nepřipravenost průmyslu k výrobě takového stroje v továrních množstvích. Mnozí subdodavatelé prostě nebyli schopní zajišťovat dodávky příslušných komponent. Tím nejdůležitějším však bylo to, že tank byl stavěn nikoli jako průlomový do budoucna, k tomu prostě nedošlo. Koncem 80. let se očekávalo, že "Objekt 195" by mohl úspěšně čelit novým západním (americkým a německým) tankům. Avšak ani americký budoucí hlavní bojový tank FMBT ("Arjun"), ani německý "Leopard-3" nebyly oproti očekávání zavedeny. Na Západě prakticky byly programy vývoje nových tanků (4. generace) zastaveny. V Rusku bylo rozhodnuto vyrobit a zavést jednodušší a méně nákladný tank. Jak to dopadne, ukáže čas a výsledky. Podnik UVZ, chce pro jistotu, souběžně s pracemi na "Armatě", přesto "dotáhnout" vývoj "Objektu 195", a to na vlastní náklady.
Tank "Armata" - jak může vypadat
Historicky to není tak moc dlouho, co bylo UKBTM (viz výše) předáno zadání na vývoj nové perspektivní řady unifikovaných platforem pro bojiště. Řada platforem představovala tank "Armata", obrněné opravářské a vyprošťovací vozidlo, těžké bojové vozidlo pěchoty a těžký útočný obrněný transportér (vše na pásech). Postupně mohly přibývat další druhy pásových obrněných prostředků, jako bojové vozidlo podpory tanků, dělostřelecké a protiletadlové zbraňové prostředky.
Znázornění řady objektů obrněné techniky na platformě “Armata”
Tank "Armata" má nahradit tanky T-72 a T-80, které tvoří základ současné úderné síly pozemních vojsk RF. V současné době UVZ sériově vyrábí základní bojový tank T-90. Jeho verze T-90S, má dobrý odbyt u zahraničních zákazníků ruské obrněné techniky.
Na základě toho, že stanovené termíny vývoje jsou značně napnuté - v roce 2015 musí tank projít náročnými zkouškami a dostat se do sériové výroby - je logické předpokládat, že budou v maximální míře využity výsledky prací na "Objektu 195". Zřejmě vznikne "dietní" supertank se stejným uspořádáním, konstrukčními principy a technologiemi. Bude však poněkud menší, lehčí, jednodušší a levnější než "Objekt 195". Zřejmě bude vážit 50 až 52 tun. Na šasi (podvozku s kostrou) mohou být určité změny. Kvůli snížení ceny a zjednodušení výroby se zřejmě upustí od širokého použití titanových slitin v pancíři. Tank tím bude o něco méně chráněn než jeho "starší bratr".
Uspořádání funkčních celků při stavbě tanku se zřejmě bude shodovat s řešením "Objektu 195" - silná pancéřová ochrana, za ní obrněná "kapsle" s osádkou, dále automatizovaný bojový úsek s neobývatelnou věží nahoře a pak motorový úsek. Kanón bude také umístěn dostatečně vysoko. Jistě bude také využito řešení nabíjecího automatu kanónu, tvaru těla tanku a struktury pancéřové ochrany. Spolu s tím bude jistě tank vybaven zabudovanou dynamickou ochranou nové generace a kompletem aktivní ochrany.
Je možné, že tank "Armata" bude vyzbrojen 125 mm kanónem zvýšené palebné síly s hladkou hlavní. Stejný kanón má i nová varianta tanku T-90AM. K tankovému kanónu "Armaty" ještě dodejme to, že to má být digitalizovaný kanón s dálkovým ovládáním a ovládat jej bude osádka z již zmíněné oddělené pancéřované "kapsle" v těle tanku.
Celý informační a řídicí systém tanku má být plně digitální. Přijaté řešení má zajistit to, že cesty vnitřní výměny informací budou spolehlivě ochráněny proti rušení a zachycování (odposlechu) signálů interních elektronických systémů pancířem tanku. Dovnitř ani ven přes něj neprojde žádný nežádoucí signál. Takový koncept tanku má být, mimo jiné, krokem na cestě k budoucímu plně autonomnímu tanku, který bude jako celek řízen na dálku a bude ničit cíle v automatickém režimu.
Není vyloučeno, že tank "Armata" bude mít elektrický převod. V tom případě bude motor pracovat jako generátor a pásy budou otáčet elektromotory. Takové řešení je lehčí než tradiční, a proto je možné ušetřenou hmotnost využít třeba pro zesílení pancéřování. Co do spolehlivosti, je však spojené s většími riziky. Motor tanku bude dieselový s výkonem zhruba 1400 až 1600 hp.
Pravděpodobný vzhled tanku “Armata”
Lze předpokládat, že by tank "Armata" mohl zaujmout důstojné místo ve zbrojním arsenálu a stát se jedním z nejlepších tanků světa. Složitější to bude s cenou tanku (říká se, že prototyp může být v ceně něco pod 400 milionů rublů). Zkoušky tanku "Armata" mají být zahájeny v roce 2013 a v roce 2015 mají již být zahájeny dodávky nových tanků ze sériové výroby k vojskům. Do roku 2020 má ruská armáda dostat 2300 těchto tanků. Hodnotí se nejen přednosti, ale i nedostatky navržené koncepce tanku “Armata”. Některé důležité nedostatky jsou vyznačeny na obrázku níže. Uvidí se, jak se dále budou vyvíjet názory v ruském ministerstvu obrany, zda tam do té doby někoho nenapadne přeorientovat se na ještě novější koncepci...
Poznamenejme ještě, že obdobný vývoj nového tanku, jako v ruském programu "Armata", probíhá na Ukrajině. Na bázi existujících ukrajinských tanků se vyvíjí perspektivní tank označený T-100-140. Má maximálně unifikovat části a agregáty se současnými ukrajinskými tanky T-84 a "Oplot-M", má však mít principiálně nové uspořádání, rozprostřený elektromechanický převod, 140 mm tankový kanón "Bagira" s hladkou hlavní a plně automatické nabíjení. Má se vyznačovat optimálním vyvážením bezpečnosti a komfortu osádky, silné pancéřové ochrany, výzbroje, vysoké pohyblivosti, jednoduchosti a snadnosti ovládání.
Perspektivní ukrajinský tank T-100-140
Těžké bojové vozidlo pěchoty platformy "Armata"
Po základních údajích o tanku "Armata" uvedeme stručně další příslušníky řady pásových obrněných vozidel této platformy. Na prvním místě jde o těžké bojové vozidlo pěchoty (TBMP). Je určeno pro veden bojové činnosti jak v sestavě tankových jednotek, tak i samostatně. Střelci - členové výsadku - mohou uskutečňovat palbu z vozidla, nebo sesednout a plnit svůj bojový úkol pěším způsobem. Použití TBMP vyznačujících se silnou automatizovanou výzbrojí, ochranou a pohyblivostí (stejně jako u tanků) umožňuje těsnou součinností tanků a motorizovaných pěšáků na bojišti. Mohou se tak plně uplatnit silné stránky obou těchto kategorií vojsk. TBMP mohou být nasazovány v útoku i v obraně, ve velkých ozbrojených konfliktech i lokálních konfliktech nízké intenzity, a také v mírových operacích.
Bojová vozidla pěchoty platformy "Armata" zajišťují kruhovou ochranu proti palbě ručních protitankových prostředků. Požaduje se ochrana proti kinetickým protitankovým prostředkům ráže 120 až 125 mm, a rovněž ochrana horní polosféry proti protitankovým řízeným střelám třetí generace typu FGM-148 "Javelin" a obdobné munice.
Podívejme se letmo na uspořádání částí vozidla v řetězci "motorový a převodový úsek - řídicí úsek - úsek výsadku". Motor vozidla je vpředu. Před motorovým a převodovým úsekem je čelní modul se základní pancéřovou ochranou. Při zasažení TBMP zpředu, bude motorový úsek přídavnou ochranou osádky i výsadku. Osádka bude na tom výhodně tím, že bude umístěna blízko ke středu šasi vozidla. Pro úsek výsadku bude zajištěn pohodlný výstup, jak tomu je u lehkých (kolových) obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty. Věžový modul s vnější výzbrojí má zahrnovat dálkově řízený automatický 30 mm kanón 2A42 s bojovým kompletem 500 nábojů, zdvojený kulomet 7,62 mm PKTM (6P7K) na samostatném loži spojeném rovnoběžníkovým (pantografovým) mechanizmem s kanónem (bojový komplet 1000 + 1000 nábojů), dálkově ovládaný 30 mm automatický granátomet AG-30 ve snímatelném modulu s bojovým kompletem 300 + 300 nábojů a doplňková zbraň - 12,7 mm kulomet "Kord" (6P49), který se instaluje tak, aby fungoval synchronně s panoramatickým zobrazením pro velitele a zajišťoval stabilizaci panoramatického zrcadla; jeho bojový komplet je 300 + 300 nábojů.
Pro boj s tanky je na vozidle umístěn protitankový raketový zbraňový systém "Kornet" s laserovým přenosovým kanálem pro navádění raket pomocí mířidla naváděče. Zamiřovací komplet sestává z mnohokanálového systému (s televizním a termovizním kanálem), laserového dálkoměru a laserového přenosového kanálu pro ovládání řízených raket. Pomocí televizního kanálu systému je možné rozpoznávat cíle, podobné jako tank, na vzdálenost do 5 km, a integrovaný termovizní kanál umožní vést palbu v podmínkách omezené viditelnosti a v noci, rozpoznávat cíle, podobné jako tank na vzdálenost do 3,3 km. Maximální vzdálenost pro měření dálkoměrem je až 7,5 km. Záložním systémem pro míření je záložní tankový zamiřovač PDT s závislým mířením přes televizní kanál.
Velitel vozidla má jako zamiřovací prostředek kombinované panoramatické mířící zařízení s televizním a termovizním kanálem a laserovým dálkoměrem. Panoramatické zobrazení umožňuje kruhové pozorování se stabilizací ve dvou rovinách a vedení palby z přídavného kulometu, automatického kanónu a zdvojeného kulometu v palebném režimu "dubl", a také hledání a udání cíle pro naváděče. Vzhledem k tomu že věž je neobývatelná, vybavuje se přídavnými televizními kamerami pro kruhové pozorování se stabilizací podle vertikály zorného pole. Palubní balistický počítač je integrovaný s tankovým informačním a řídicím systémem TIUS, se souborem senzorů pro získávání meteorologických a topografických údajů. Stabilizátor výzbroje pracuje ve dvou rovinách s elektromagnetickým náhonem horizontálně i vertikálně.
Na věži je instalován systém pro vytváření clon a opticko-elektronického rušení s ochranou před protitankovými prostředky s laserovými samonaváděcími hlavicemi a laserovými dálkoměry. Ve výbavě vozidla je 20 vypouštěcích zařízení pro dýmové a aerosolové granáty, a rovněž hlavice pro odhalení laserového ozáření. V zádi věže je umístěn komplet aktivní ochrany pro ochranu boků a pokryvu výsadkového, řídicího a motorového úseku před protitankovými řízenými střelami třetí generace typu FGM-148 "Javelin".
Osádku TBMP tvoří velitel, naváděč a mechanik-řidič. Výsadek může čítat osm až deset osob. Osádka a výsadek se umisťují ve dvou samostatných pancéřovaných "kapslích". Ve výsadkovém úseku je šikmá vysazovací plocha a rozevírací dveře pro vystoupení vojáků ven, a také horní vysazovací průlezy. Ve dně úseku je havarijní průlez pro evakuaci výsadku v případě převrácení vozidla.
Těžký obrněný transportér platformy "Armata"
Těžké obrněné transportéry již, ve skutečnosti, v armádě RF jsou. Jsou v provedení plamenometného pásového obrněného vozidla BMO-T. Byla přijata do výzbroje chemického vojska. Nelze je však považovat za plnohodnotná vozidla na bázi unifikované platformy. Ani jejich konstrukční řešení nesplňuje současné požadavky. Například nemají na zádi výstup s šikmou plochou nebo rozevíracími dveřmi. Vojáci musejí opouštět vozidlo průlezy na pokryvu, nebo průlezy v zadní stěně obytného úseku, a to přímo na vršek motorového úseku. To není ani pohodlné, ani bezpečné. Celkem BMO-T pojme pouze sedm osob.
Bojové plamenometné vozidlo BMO-T
Těžký obrněný transportér (TBTR) bude postaven analogicky jako tank platformy "Armata" s předním motorovým úsekem, ale bude mít vyšší kostru a z výzbroje bude mít pouze lehký kulomet na dálkově ovládaném otočném loži. To umožní umístit dovnitř vozidla 12 až 15 vojáků výsadku s výzbrojí. Podobně jako TBMP bude mít i TBTR pancéřovou ochranu na úrovni tanku.
“Armata” - možný vzhled TBTR
Z dalších pásových obrněných vozidel platformy "Armata" uvedeme stručně údaje o těžkém velitelském vozidle TKMU, samohybném minometu SAM, samohybné houfnici SAU a samohybném protiletadlovém raketovém a dělostřeleckém komplexu SZRAK blízkého dosahu.
Těžké velitelské vozidlo TKMU
Možnost postavení těžkého velitelského vozidla pro velení a řízení TKMU na bázi těžkého bojového vozidla pěchoty (TBMP) je podmíněna modulární konstrukcí a možností zástavby přídavných rádiových stanic a dalšího vybavení pracovišť pro velitele jednotky a skupinu velení. Jelikož je TKMU určeno pro vedení bojové činnosti ve formaci tankových jednotek při pohybu ve společné bojové sestavě, avšak i samostatně, je možné je použít skrytě mezi řadovými vozidly. Velitelské vozidlo má účinnou automatickou výzbroj, silnou ochranu a vysokou pohyblivost, podobně jako tank. Velitelské vozidlo je možné nasazovat jak ve velkých ozbrojených konfliktech, tak i v lokálních konfliktech nízké intenzity, nebo v mírových operacích.
Řada prvků, zejména systém řízení palby a výzbroj TKMU je podobná nebo shodná s vybavením TBMP, je tedy možné zjišťovat a ničit obrněnou techniku a pěchotu protivníka stejně efektivně, jako s pomocí systému řízení palby tanku. Zvláštností TKMU platformy "Armata" v porovnání s velitelsko-štábními vozidly na bázi lehkých bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, je kruhová ochrana proti ručním protitankovým prostředkům. Požaduje se také ochrana proti kinetickým protitankovým prostředkům ráže 120 až 125 mm a ochrana horní polosféry vozidla proti třetí generaci protitankových řízených střel typu FGM-148 "Javelin" a jiné obdobné munici.
Vzhledem k většímu počtu rádiových stanic a dalších palubních elektronických zařízení, je TKMU vybaveno výkonným pomocným zdrojem elektrické energie a zvýšenou zásobou paliva. Jinak je velká část vlastností a výbavy těžkého velitelského vozidla velmi podobná vlastnostem a výbavě výše popsaného TBMP.
Samohybný minomet (SAM) 120 mm na platformě "Armata"
Samohybný automatizovaný minomet (SAM) platformy "Armata" je určen pro ničení živé síly, dělostřeleckých a minometných baterií, raketových odpalovacích zařízení, obrněných cílů, palebných prostředků a míst velení ne vzdálenostech do 13 km. Minomet je schopen korigovat palbu podle výsledků zaměření výbuchů, samostatně uskutečňovat průzkum cílů ve dne i v noci, vést mířenou palbu z podpovrchových palebných postavení i přímým zacílením bez nutnosti předběžné přípravy palebného postavení.
Minomet SAM se staví na šasi TBMP namísto úseku výsadku, jako věž samohybného dělostřeleckého prostředku SAO 2S31 "Věna". Pancéřování věže bude zesílené. Bude zajištěna kruhová ochrana proti ručním protitankovým prostředkům.
Základní výzbrojí je dělostřelecká zbraň 2A80 s ráží 120 mm a drážkovanou hlavní, ve které jsou sloučeny funkce kanónové houfnice a minometu. Zbraň může vést palbu všemi typy min ráže 120 mm nezávisle na výrobci. Tříštivé a trhavé náboje používané pro palbu SAO 2S31 jsou svou palebnou mohutností srovnatelné s náboji ráže 152 až 155 mm. Vezený bojový komplet umožňuje 70 výstřelů. Dalším palebným prostředkem je kulomet "Kord" (6P49) ráže 12,7 mm, který se nastavuje synchronně s panoramatickým zobrazením pro velitele, obdobně jako u TBMP. Bojový komplet je 300 + 300 nábojů. Instalují se systémy pro vytváření clon a opticko-elektronického rušení. Osádka vozidla čítá čtyři osoby.
Samohybná houfnice (SAU) na platformě "Armata"
Samohybná houfnice (SAU) platformy "Armata" je určena pro ničení taktických jaderných prostředků, dělostřeleckých a minometných baterií, tanků a jiné obrněné techniky, protitankových prostředků, živé síly, prostředků protivzdušné a protiraketové obrany, míst velení, a rovněž pro rozbití polních opevněných objektů. Může rovněž působit jako součást opatření proti manévrování záloh v hloubce obrany protivníka. Může vést palbu proti viditelným a neviditelným cílům z podpovrchových palebných postavení i palbu s přímým zacílením, včetně činnosti v hornatém terénu. Při palbě se používají náboje jak ze zásobníku, tak i s mechanizmem podavače ze země, a to bez snížení kadence palby (sedm až osm výstřelů za minutu).
Kanónová houfnice se staví na šasi TBMP namísto úseku výsadku, jako věž samohybné houfnice (SAU) 2S19 "Msta-S". Pancéřování věže a kruhová ochrana proti ručním protitankovým prostředkům je obdobná jako u vozidla SAM. Ve věži je 152 mm houfnice 2A64 s naváděcím a mířícím systémem, systém automatizovaného podavače a ukladače nábojů (včetně pásového běžícího podavače nábojů ze země, zásobníku 6EC19 s programovatelným vydáváním nábojů a přídavného mechanizmu pro koordinaci úhlů s podáváním nábojů od zásobníku ke zbrani), agregát AP-18D pro autonomní palubní elektrické napájení, filtroventilační zařízení, komunikační prostředky (vnitřního hovorového interkomu a vnějších kabelových a rádiových komunikací) a systém hermetizace zadní části houfnice, zabraňující zaplynování bojového úseku. Hmotnost věže, bez bojového kompletu (munice), je 13,5 tun.
Samohybná houfnice 2S19 “Msta-S”
Bojový komplet o hmotnosti 2470 kg je uložen ve věži. Sestává z 50 nábojů (standardní složení je 20 nábojů s tříštivými a trhavými střelami a 30 aktivně-reaktivních nábojů), a také 300 nábojů pro kulomet. Maximální dostřel standardním tříštivým a trhavým nábojem 3OF45 je 24 700 m (lze jej zvýšit do 29 000 m). Přídavný 12,7 mm kulomet “Kord” (6P49) je obdobný jako u SAM.
Dopravní vozidlo pro doplňování munice (TZM) na platformě “Armata”
Dopravní vozidlo pro doplňování munice (TZM) je určeno k dodávání munice a její operativní doplňování na vozidle. Vozidlo dopravuje až tři bojové komplety pro tanky nebo až dva bojové komplety pro SAU. Náboje se převážejí ve speciálních hermetických kontejnerech vybavených hasícími prostředky. Překládání bojového kompletu se uskutečňuje pomocí teleskopického transportéru. Osádku tvoří čtyři osoby - mechanik-řidič, velitel, operátor a nakladač.
Vozidlo je vybaveno 12,7 mm kulometem “Kord” (6P49) s obdobnou výbavou a provedením jako u SAM. Na těle TZM je instalován systém pro vytváření clon a opticko-elektronického rušení, jak byl popsán výše. Je zajištěna ochrana vozidla a kontejnerů proti střelám.
Samohybná protiletadlová raketová a dělostřelecká zbraň (SZRAK) na platformě “Armata”
Samohybný protiletadlový raketový a dělostřelecký zbraňový komplex (SZRAK) na blízké působení je určen pro obranu tankových a motorizovaných jednotek při přesunu a při vedení bojové činnosti proti všem současným i perspektivním prostředkům vzdušného napadení. Na šasi s předním umístěním motorového úseku se má instalovat věžový modul s protiletadlovým raketovým a kanónovým komplexem “Pancir-S1” malého dosahu. Zbraňový komplex SZRAK umožňuje použít kombinaci raketových úderů a kanónové palby pro efektivní ničení všech typů cílů (především vysoce přesných zbraní a vzdušných prostředků jejich dopravy na cíl) v celém spektru podmínek jejich bojového použití. To je podporováno inteligentním, mnohorežimovým aktivním radarovým a optickým systémem řízení, který pracuje v několika kmitočtových pásmech (pro zvýšení odolnosti proti rušení a spolehlivosti provozu).
Řízení komplexu uskutečňují dva nebo tři operátoři. Prostředky protivzdušné obrany zahrnují automatické kanóny a řízené rakety s rádiovým naváděním, infračerveným a rádiovým zaměřováním. Komplex zajišťuje obranu malých objektů proti pilotovaným a bezpilotním prostředkům vzdušného napadení. Má také schopnost ničit lehce obrněné pozemní cíle a živou sílu protivníka. Vysoká odolnost provozu systému proti rušení se zajišťuje rádiovými přenosy s rychlými pseudonáhodnými kmitočtovými skoky (metoda kmitočtových skoků FH, tj. frequency hopping - 3500 skoků za sekundu) v rozprostřeném spektru.
Protiletadlová baterie se zbraňovými vozidly SZRAK má šest bojových vozidel, vozidlo mobilního místa velení a vozidlo TZM (jedno na dvě bojová vozidla). Všechna vozidla jsou na jednotném šasi, což svědčí o důsledném přístupu k unifikaci. Vývoj vozidla byl zahájen v roce 2010 v konstrukční kanceláři UKBTM podniku “Uralvagonzavod”v Nižním Tagilu. Do sériové výroby se má dostat v roce 2015. Celý program SZRAK má stát 150 miliard rublů.
Význačnou vlastností protiletadlového raketového a kanónového komplexu “Pancir-S1” je propojení mnohokanálového systému zachycení a sledování cílů s ovládáním kanónu. To vytváří spojitou zónu zachycování cílů od výšky pěti metrů a vzdálenosti 200 m do výšky 15 000 m a vzdálenosti 20 km, a to bez jakékoli vnější podpory. Vysoká efektivnost ničení cílů je charakterizována hodnotami 70 až 95% zásahů.
Výzbroj tvoří 2 2 kanóny 2A38M ráže 30 mm, 2 4 odpalovací zařízení raket 57E6Je, a radarová sledovací stanice 1RS2-Je “Šlem”. V bojovém kompletu je 12 raket 57E6Je a 1400 nábojů 30 mm.
Obrněné opravářské a vyprošťovací vozidlo BREM platformy “Armata”
Pásové opravářské a vyprošťovací vozidlo (BREM) řady “Armata” bude mít mnoho vlastností (potřebná úroveň ochrany, průchodnost obtížným terénem apod.) společných nebo obdobných jako u tanku “Armata”.
Obrněné opravářské a vyprošťovací vozidlo BREM
Vozidlo je určeno k řešení širokého okruhu úkolů technického zabezpečení tankových jednotek při vedení všech druhů bojové činnosti v jakýchkoli bojových a klimatických podmínkách. Jde o vedení průzkumu na bojišti ve dne i v noci, odtahování porouchaných a v boji poškozených obrněných vozidel do nejbližších úkrytů a na shromaždiště poškozených vozidel, spouštění motorů obsluhovaných vozidel (elektricky nebo pneumaticky), poskytování pomoci osádkám při provádění běžných oprav, zvedání těžkých nákladů a břemen, vyprošťování uvíznutých a utopených obrněných vozidel (při jakémkoli uvíznutí a překonávání vodních překážek po dně), zajišťování prací se svařováním a řezáním, provádění zemních prací, budování podjezdů a sjezdů, zakopávání se, apod.
V bojové situaci vozidlo BREM používají opravářské a vyprošťovací skupiny, které uzavírají kolony za přesunu, shromaždiště poškozených vozidel, záchranné a vyprošťovací skupiny při překonávání vodních toků, skupiny v místech technického zabezpečení a další.
Střední obrněná pásová platforma “Kurganěc-25”
Významným předchůdcem platformy “Kurganěc-25” bylo a zůstává bojové vozidlo pěchoty BMP-3, které bude vozidlem dané platformy nahrazeno. BMP-3 bylo zamýšleno jako jednotné, unifikované vozidlo pro někdejší sovětskou armádu, na jehož bázi se mělo realizovat 25 (!!) vozidel různých typů. Tato vozidla měly dostávat nejen pozemní síly a námořní pěchota (pro ni verze BMP-3F), ale dokonce i vzdušné výsadkové vojsko (k čemuž nedošlo).
Zhruba v roce 2004 bylo rozhodnuto o programu vývoje zcela nové střední pásové obrněné platformy “Kurganěc-25”, která má být dokončena k roku 2016. Realizaci programu zajišťuje akciová společnost “Kurganmašzavod” v Kurganu. Poznamenejme, že číslo “25” v názvu platformy, znamená mezní maximální hmotnost (v tunách) vozidel budoucí řady. Platforma “Kurganěc-25” představuje budoucí nová bojová a podpůrná pásová vozidla střední třídy, tj. vozidla mezi těžkými pásovými vozidly platformy “Armata” a lehkými kolovými vozidly platformy ”Bumerang”.
Možná podoba obrněného vozidla platformy “Kurganěc-25”
Zámysl platformy “Kurganěc-25” předpokládal vytvoření středního pásového vozidla s možností jeho vzdušného vysazení na padáku, s příslušníky výsadku přítomnými uvnitř vozidla. Jako výzbroj se předpokládal automatický kanón střední ráže (zřejmě 57 mm). Pro požadované překonávání vodních toků přímo z chodu bude platforma vybavena reaktivním vodometným pohonem. Součástí platformy mělo být i modulární pancéřování, což by umožnilo flexibilně řešit ochranu vozidla (například využitím možnosti sejmutí pancířů při nasazení vozidla při padákovém vysazování z letounu).
Je zřejmé, že budoucí unifikovaná platforma “Kurganěc-25” s odlehčeným pancéřováním, bude založena na dřívějších pracích v předchozím projektu “Kurganěc”, podobně jako je platforma “Armata” založena na dřívějších řešeních “Objektu 195” (jak je popsáno výše).
Společné šasi celé řady vozidel bude mít nejspíš společné řešení s umístěním motoru vpředu a s nakloněnou plochou, nebo rozevíracími dveřmi pro výsadek, vzadu. Výzbroj vozidel na platformě “Kurganěc-25” by mohla představovat automatický 57 mm kanón, spíše však to bude osvědčené “trojče” z konstrukční kanceláře přístrojové techniky (KBP v Tule) zahrnující 100 mm kanón 2A70 (současně odpalovač raket), automatický 30 mm kanón 2A72 a 7,62 mm kulomet. Bojové možnosti “trojčete” mohou být ještě zvětšeny zavedením nových druhů munice a zdokonalením systému řízení palby.
Z hlediska architektury platformy “Kurganěc-25” je charakteristické to, že klasický bojový úsek, který má pod věží koš s bojovým kompletem a členy osádky, má být nahrazen bojovým modulem s dálkově ovládanou věží, přičemž s minimálním uložením uvnitř těla stroje (celý bojový komplet má být vně obývaného prostoru, což je velmi důležité pro případ zasažení a exploze bojového kompletu).
Náčrt vnitřního uspořádání v bojovém vozidle pěchoty (BMP) platformy “Kurganěc-25” pro osádku a výsadek
Co se týká řady bojových vozidel platformy “Kurganěc-25”, má nejdříve zahrnovat kromě bojového vozidla pěchoty (BMP, s prototypem na jaře 2013) i obrněný transportér (BTR) se zvětšeným vnitřním prostorem a bojové opravářské a vyprošťovací vozidlo (BREM). Plánuje se protiletadlový raketový komplex (ZRK) s několika vojskovými verzemi, protitankový raketový komplex (PTRK) s několika verzemi samohybných PTRK a možná bude zahrnut i samohybný dělostřelecký prostředek (SAU) s kanónem do ráže 122 mm. Kromě toho je možné, že bude vyvinuto vozidlo pro ruskou námořní pěchotu s vlastní specifikou. Mělo by mít pohon lodního šroubu od motoru, což by umožnilo dosáhnout na vodě rychlost 25 až 30 km/h, a navíc by mělo být možné uskutečňovat horizontální vysazování přímo z výsadkové lodi. Pro vzdušné výsadkové vojsko se speciální bojové vozidlo výsadku zatím neplánuje, i když se do budoucna nevylučuje. U některých druhů vozidel platformy “Kurganěc-25” byly již zahájeny zkoušky prototypů.
Obrněná technika armády RF nových platforem a oblast C4ISR
I když pojem C4ISR (velení, řízení, komunikace, počítače, zpravodajská činnost, pozorování a průzkum) není v ozbrojených silách RF zaveden, je zajištění všeho toho co je v něm zahrnuto pro obrněnou techniku nových unifikovaných platforem objektivní nutností, a tak, či jinak se realizace jeho částí v příslušné míře řeší.
Již při zadávání programů nových platforem se počítalo s integrací prostředků obrněné techniky do informačního pole pro velení a řízení, vytvářeného v ruských pozemních silách jako jednotný systém velení a řízení taktického stupně (JeSU TZ). To má umožnit vytváření obrazu bojiště do celé jeho hloubky pro provádění průzkumu a shromažďování informací, operativní analýzu situace na základě získaných informací, efektivní řízení zbraňových systémů, a to i při palbě na maximální vzdálenosti, atd. Palubní informační a řídicí systémy (BIUS) instalované do vozidel, mají zahrnovat mnohofunkční komplex moderních zařízení, umožňujících osádce vozidla operativně řešit různorodé problémy reálných situací vznikající v průběhu boje.
Oblast C4ISR je hlavním předmětem publikování v tomto blogu, což vyplývá z jeho názvu. Z obsahu celé oblasti C4ISR (ve vztahu k popisovaným unifikovaným platformám pásových obrněných vozidel) se zde podrobněji podíváme na problematiku dvou významných částí, kterými jsou integrace prostředků obrněné techniky do JeSU TZ a systém řízení palby (SUO) tanku (nebo obdobný systém jiného obrněného prostředku).
Integrace prostředků obrněné techniky do JeSU TZ
Jestli pohled na JeSU TZ pro účel tohoto příspěvku velmi zjednodušíme, pak lze uvést, že v prostředí tohoto systému velení a řízení bude mít každý prostředek obrněné techniky počítačové velení a řízení, satelitní systémy určování polohy a navigace, a digitální rádiovou (rádiové) stanice pro komunikace v síti společného informačního prostoru. Celek bude tvořit soubor unifikovaných softwarových a hardwarových prostředků, umožňujících přijímat, zpracovávat a odesílat zprávy (informace velení a řízení) a zobrazovat na obrazovce pracoviště uživatele elektronickou mapu s aktuální bojovou situací. Zobrazované informace se budou opírat o přesné polohové informace zobrazovaných obrněných prostředků.
Hlavním podnikem obranného průmyslu RF pro vývoj unifikovaných softwarových a technických prostředků pro objekty obrněné techniky provozované v prostředí JeSU TZ je akciová společnost-koncern “Sozvězdije” ve Voroněži. Práce na softwarových a technických prostředcích pro objekty obrněné techniky probíhají v rámci vývoje platformy “Armata” a na vybavení pracovišť funkcionářů velení se podílí i skupina spolupracujících organizací.
Obrazovka s obrazem situace v JeSU TZ (příklad)
Práce na vývoji unifikovaných produktů JeSU TZ pro platformu “Armata” je pro uvedený koncern pokračováním již předtím řešených projektů modernizace výbavy tanků T-90 a T-72 pro automatizaci velení a řízení. Dříve byly tankové jednotky samostatné, nyní se mohou zařazovat do sestavy motorizovaných brigád. Vzhledem k tomu je nutné, aby bylo možné softwarové a hardwarové prostředky nových obrněných objektů provozovat v jednotném systému s obdobnými prostředky jiných vozidel a zbraňových systémů, které mají brigády ve výzbroji. Vytváří se pět verzí softwarových a hardwarových produktů pro objekty obrněné techniky platformy “Armata” které zahrnují tank, bojové vozidlo pěchoty (BMP) a bojové opravářské a vyprošťovací vozidlo (BREM). Do celého souboru softwarových a hardwarových prostředků patří výbava pracovišť uživatelů, rádiové stanice, interkom s komutačními a řídícími prvky (AVSKU), systém určování polohy atd. I pro unifikované softwarové a hardwarové produkty platí termín 2015 - ukončení vývoje, provedení vojskových zkoušek a zahájení dodávek k vojskům.
Pracoviště JeSU TZ v obrněném vozidle
Systém řízení palby tanku a jiných bojových obrněných vozidel
Je skutečností, že na vysoké ceně každého soudobého obrněného objektu se značnou měrou podílí systém řízení palby (SUO). Představuje poměrně složitý automatizovaný systém, který zahrnuje soustavu senzorů a mnoha dalších technických prostředků, které umožňují vyhledávání, zjišťování a rozpoznávání cílů, přípravu zbraní k palbě, jejich navedení na vybrané cíle a řešení úlohy spolehlivého zasažení (zničení) cíle. Do souboru moderních komponent SUO také patří stabilizátor zbraně a systémy programování a navádění raket nebo řízených střel.
Nová kompozice platformy “Armata” bude vyvolávat náročné požadavky na SUO, jelikož osádka nebude mít možnost používat tradiční optické prostředky pro pozorování. Obecně projekty tanků a jiných obrněných vozidel s neobývanou věží předpokládají, že informace o situaci na bojišti budou zobrazovány na obrazovkách a vytvoří pro osádku efekt vidění přes pancíř, a to v jakémkoli směru. Obrněný objekt bude vybaven bojovým rozpoznávacím systémem (“vlastní - cizí”), což umožní působit s potřebnou dynamikou i v složitých a proměnlivých podmínkách soudobého bojiště.
Základní principy soudobého SUO obrněného objektu jsou dnes zřejmé - mnohokanálový systém, kompozitní obraz, získávaný pomocí syntézy informací přicházejících z jednotlivých kanálů a doplněný informacemi o realitě, plně digitalizovaný balistický trakt, integrace s vnějším prostředkem zadávání cílů, a rovněž s JeSU TZ. Patří tam i vybrané operace týkající se munice. I když jsou systémové otázky SUO rozpracovány na vysoké úrovni, tradičně v RF pokulhávají mnohá technologická řešení, a především elektronická součástková základna. Například pro obrněné objekty má systémově kvalitní úroveň SUO “Redut”, technologicky však značně zastarává. Důležitou roli v moderním SUO hraje automat pro sledování cíle (ASC), je to nezbytný prvek. Umožňuje vyloučit chyby člověka hned od okamžiku zachycení cíle.
V souvislosti s SUO se v armádě a obranném průmyslu RF živě diskutuje role ráže tankového kanónu. Mnoho hlasů podporovalo trend zvýšení ráže na 140 až 152 mm, což se však nerealizovalo. Zvítězil názor tvrdící, že palebná síla tankových kanónů ráže 120 až 125 mm je dostačující pro řešení prakticky všech palebných úkolů na bojišti.
Čím dál více se ukazuje, že v současné době mají tanky charakter “kusového zboží” a jsou univerzálním palebným prostředkem na bojišti. Zvyšování jejich palebné síly zvětšováním ráže není aktuální. Mnohem důležitější je úplná znalost situace, radikální zmenšení doby reakce, automatizace procesů průzkumu, identifikace, míření, řízení palby, zvyšování parametrů SUO a zbraní, ovlivňujících přesnost palby, a spolu s tím také zdokonalování munice.
(V samostatném příspěvku bude následovat tématika unifikované kolové obrněné platformy “Bumerang”)
