Počátky internetu v MO/AČR
(Drobná epizoda z dějin československé a české vojenské elektroniky)
V České republice se počátkem 90. let minulého století na zavedení a provozování internetu podíleli provozovatelé CESNET (ČVUT Praha) a COnet (VŠCHT Praha). Zatímco CESNET byla akademickou sítí vysokých škol, COnet provozovala internet jako první česká komerční firma zprostředkovávající připojení potenciálních uživatelů do internetu. K napojení na vnější svět využívala spoj s propustností 64 kbit/s Praha - Amsterodam.
Počátky zavádění internetu do ministerstva obrany a Armády České republiky sahají do roku 1993 a jsou spojeny s činností Vojenského technického ústavu elektroniky (VTÚE) Praha (tehdy Vojenský elektronický ústav 060 Praha), který byl zakládající a řídící organizací projektu “AUTOR”.
Stručně o projektu “AUTOR”
Ve vojenském výzkumném ústavu VEÚ 060 Praha se na začátku 90. let minulého století pracovalo na projektu s názvem “AUTOR” a zajišťovalo se jeho řízení a koordinace prací u dalších zúčastněných řešitelských pracovišť MO/AČR. Náplní projektu “AUTOR” byla příprava standardních prvků technologické báze automatizovaného systému velení, řízení a spojení (ASVŘS) Armády České republiky.
Uvedená oblast náplně projektu “AUTOR) byla v resortu obrany jako celek v působnosti Správy technického rozvoje (STR) Hlavní správy vyzbrojování a technického zabezpečení (HSVTZ) generálního štábu (GŠ) AČR. Její hlavní podoblasti byly v odpovědnosti Oddělení automatizace velení (OAV) Hlavní operační správy (HOS) GŠ, Správy spojovacího vojska HOS GŠ, Správy vojenské policie (SVP) GŠ a 8. oddělení (ochrana utajovaných skutečností) GŠ.
Pro hlavní směry přípravy budování celoarmádního ASVŘS byly stanoveny odpovídající cíle, které měly v souhrnu zajistit personální, systémovou a technickou bázi schopnou vytyčit moderní koncepci, projektovat a řídit výstavbu konkrétních systémů a sítí, jejich údržbu a kontinuální modernizaci, rozšiřování a propojování formou “systému systémů” s maximálním uplatněním koncepce “otevřených systémů”. Tomu byla podřízena odborná podpora budování celoarmádní datové sítě (CADS), příprava prvků polních operačně taktických komunikací (později “TAKOM”) a rozpracování zásad konkrétní realizace bezpečnostních technologií pro celoarmádní ASVŘS, včetně vývoje a začleňování kryptografických zařízení do konkrétních systémů a sítí.
Vytyčeným cílům odpovídala i řešitelská pracoviště projektu - VEÚ 060 (komunikační a řídící technologie), Vývojové a projektové středisko automatizace velení vojskům - VPS AVV (informační technologie) a pracoviště Vojenské policie (VP) ve spolupráci s 8. oddělením GŠ (ochrana utajovaných informací). Vytvoření podmínek pro přípravu odborného školení příslušníků uživatelské sféry MO/AČR, jakož i odborníků pro zajišťování provozu celoarmádního ASVŘS se zajišťovalo účastí Vojenské akademie Brno (katedry 303) v projektu.
Projekt měl i svůj program materiálně technického zabezpečení potřeb v jednotlivých řešitelských pracovištích a provedení potřebných opatření v rámci organizační struktury MO/AČR. Pro praktické osvojování a ověřování prvků komunikačních, informačních a bezpečnostních technologií byla určena interní počítačová síť projektu “AUTOR” s propojením řešitelských pracovišť.
O počátku zavádění a využívání internetu v MO/AČR
Již v průběhu prací na projektu “AUTOR” bylo zcela zřejmé, že bez možnosti využívání informačního bohatství a funkčních schopností “celosvětové pavučiny” - internetu, se projekt “AUTOR”, ani resort obrany a v rámci něj i AČR, nebude moci obejít. Proto se pro začátek k připojení armády na internet péčí VEÚ 060 prozatímně zajistila konektivita v rámci výzkumné interní sítě projektu “AUTOR”. Řešení bylo založeno na použití unixového komunikačního protokolu UUCP s využitím modemového komutovaného telefonního okruhu pro komunikaci s hlavním uzlem internetu v České republice na Vysoké škole chemicko- technologické (VŠCHT) v Praze. Realizace proběhla na základě hospodářské smlouvy uzavřené VEÚ 060 se společností COnet z prostředků projektu “AUTOR”.
Funkčnost prvního zárodku internetu v armádě byla, mimo jiné, ověřena první výměnou zpráv s orgánem zvláštního poradce hlavního velitelství NATO pro středo- a východoevropské záležitosti v úřadu generálního tajemníka NATO v Bruselu. I když šlo o řešení provizorní (které bylo možné realizovat rychle a s minimálními náklady) byl to v tehdejších podmínkách první opravdový úspěch.
Pro orgány velení armády se navrhlo nové řešení, a to formou zřízení centrálního komunikačního uzlu AČR pro připojení a využívání internetu v rámci spojovacího uzlu Generálního štábu a jeho připojení pevným dostatečně propustným (tehdy aspoň 64 kbit/s) spojem s uzlem sítě internet na VŠCHT Praha s instalací potřebného technického a programového vybavení počítačů. Doporučilo se péčí OSV GŠ AČR vytvořit na spojovacím uzlu GŠ podmínky k plnění funkcí primárního doménového serveru pro internet (funkce sekundárního doménového serveru byla pro počáteční období připravena zajišťovat společnost COnet/VŠCHT).
Technickou realizací připojení a managementem sítě internet v AČR, včetně využívání internetu pro osvojení a zavádění komunikačních a síťových technologií s návaznými internetovými aplikacemi do prostředí ASVŘS AČR se doporučilo pověřit VEÚ 060 Praha. Pro vojenské využívání sítě internet se již zřídila vrcholová doména “acr.cz” s možností tvorby subdomén odpovídajících potřebám nové organizační struktury ministerstva obrany a AČR. Zajišťováním informačních služeb sítě internet pro MO/AČR se doporučilo pověřit Ústav vojenských vědeckých informací (ÚVVI), který byl v podřízenosti ministerstva obrany.
Pro koordinaci realizace záměru, rychlé a plynulé zahájení využívání služeb internetu se doporučilo ustavit tým ze zástupců VEÚ 060, Vývojového a projektového střediska automatizace velení vojskům (VPS AVV) Oddělení automatizace a informatizace (OAI) GŠ, Centra řízení informačních systémů (CŘIS) MO, Odboru spojovacího vojska (OSV) GŠ, Správy vojenské policie (SVP) GŠ, Výzkumného ústavu 030 (VÚ 030), ÚVVI MO a VA Brno (katedry 303), který by pracoval po dobu ověřovacího provozu (asi šest měsíců), než by se přešlo k rutinnímu využívání služeb internetu v armádě.
Z hlediska projektu “AUTOR” bylo důležité zajišťovat efektivní transfer poznatků z provozu internetu do rozvoje komunikačních a síťových technologií pro ASVŘS AČR. Uvedená doporučení byla zahrnuta do podkladu pro informační zprávu určenou ministrovi obrany ČR, včetně harmonogramu konkrétních opatření, který zpracoval VEÚ 060 Praha.
Pokračování projektu “AUTOR” po roce 1993 bylo zásadně ovlivněno organizačními a úspornými opatřeními v MO/AČR. To se projevilo i v (ne)realizaci opatření doporučených v rámci projektu. Další postup zavádění a využívání internetu v MO/AČR se vydal jinou cestou, navíc se značným časovým odstupem.
Přes mnohá omezení se značnou část cílů projektu “AUTOR” podařilo splnit. Činnost organizací spolupracujících v projektu se stala velkým přínosem pro následné budování komunikační a informační infrastruktury resortu obrany ČR. V oblasti komunikací to byla jak stálá vojenské spojovací síť (SVSS) s celoarmádní datovou sítí (CADS), stacionární vojenskou mikrovlnnou sítí (TEMPO) a dalšími stacionárními komunikačními systémy, tak i polní vojenská spojovací síť (PVSS) s operačně taktickým komunikačním systémem (OTKS) a systémem taktických rádiových komunikací (STRK) na bázi prvků z programu TAKOM. V oblasti informační infrastruktury to bylo jak budování štábního informačního systému (ŠIS) MO/AČR s úzkou vazbou na nejvýznamnější resortní informačního systémy organizační struktury MO, tak i budování operačně taktických systémů velení a řízení pozemních sil (OTS VŘ PozS) a vzdušných sil (OTS VŘ VzS) AČR.
