DŮLEŽITÉ VOJENSKÉ UDÁLOSTI ROKU 2013 VE SVĚTĚ

Důležité vojenské události roku 2013 ve světě

Jsme po vstupu do nového roku 2014 a má smysl podívat se, jaké závažné vojenské a vojensko-politické události se ve světě odehrály v odešlém roce 2013. V minulém roce 2013 se ve světě odehrály vojenské události, které vyvolaly  významné geopolitické změny a ve značné míře zřetelně ovlivnily globální nebo regionální bezpečnost. Bezpochyby mají i velký význam pro další zaměření a činnost ozbrojených sil, nejdůležitějších, ale i ostatních států světa. Svět je totiž na prahu válek nového typu.

V roce 2013 pokračovalo rozšíření oblastí nestability vyvolané tzv. “arabským jarem”. V zemích Sahelu otřásaným národními nepokoji a ozbrojenými střety různých zájmových sil přibývají území sahající až do střední Afriky (regionu na jih od pouště Sahary a na západ od Velké příkopové propadliny).

Jedním ze základních hráčů na světové aréně se stal agresivní islámismus. V Africe začíná územní předěl pro tu část světa, kde se rozpadají státy na kmenová území. Separatizmus se dává dohromady s etnickými a náboženskými občanskými válkami. Mezistátní ozbrojené konflikty ubývají a namísto nich vzrůstají vnitřní konflikty. Úloha mezinárodních mírových sil se mění. Namísto  neutrálního charakteru jejich činnosti - oddělování válčících stran a pozorování vývinu situace, se z nich stávají intervenční síly, které namísto neutrálního postoje poskytují vojenskou pomoc jedné ze stran konfliktu.

Za kladný výsledek a strategický úspěch je možné považovat likvidaci chemických zbraní Sýrie a alespoň dočasné zmrazení jaderného problému Íránu. Závody ve zbrojení se přemístily z Evropy a Ameriky do Asijsko-Tichomořské oblasti. Tamější problém sporných ostrovů s sebou nese závažné přezbrojování Číny, Indie, Japonska, Jižní Koreje a Vietnamu.

Válka v Sýrii

Tato válka, která začala v létě 2011, přerostla do globálního mezináboženského konfliktu mezi muslimy - Sunnity a Šíity. Sunnitští povstalci jsou financováni a zásobováni zbraněmi monarchie Perského zálivu a na jejich straně bojují ozbrojenci z více než sedmdesáti zemí světa. Syrská vláda, představovaná alávitskou menšinou, využívá podporu Íránu, iráckých šíitů, a libanonského seskupení Hizballáh, a rovněž finanční pomoc šíitů několika arabských zemí. Na území Sýrie fakticky probíhá válka mezi Saúdskou Arábií a Íránem o úplné ovládnutí islámského světa.

Povstalecká Syrská svobodná armáda, vyzbrojovaná USA a Evropskou unií se nyní fakticky snaží, aby se dostala mimo konflikt, neboť větší část jejich ozbrojených oddílů přešla na stranu islamistů. Bez masivní podpory zbraněmi a lidmi ze zahraničí, by opozice již dávno válku prohrála.

Podle propočtů mezinárodních expertů v době války zahynulo kolem 130 tisíc obyvatel Sýrie. Dva miliony lidí jsou v uprchlických táborech v sousedních státech. Navíc ještě asi pět milionů lidí, v podstatě představitelů náboženských a etnických menšin (včetně křesťanů), emigrovalo do různých zemí.

Ozbrojený konflikt v Sýrii se stal vážným faktorem vychýlení bezpečnostní stability ve světě.

Operace “Serval” v Mali

Vznikl vážný “horký bod” na naší planetě. V roce 2012 zabrali Tuaregové, kteří opustili Libyi, spolu s islámskými seskupeními značnou část území Mali a vyhlásily nezávislý samozvaný stát Azawad. Již v červenci byl celý Azawad pod kontrolou islamistů spojených s Al-Káidou, kteří pobili domobranu Tuaregů. Uchvácené území bylo samozvaně vyhlášeno za islámský stát Azawad žijící podle  islámského práva šaría. Proti místnímu obyvatelstvu, které “nesprávně” vyznává islám byl rozpoután teror. Podle dalších plánů mělo být obsazeno celé Mali.

Stát byl poprvé vystaven ozbrojené agresi nezákonných vojenských formací z území přilehlých států, které nebyly jeho nepřítelem. V říjnu 2012 schválila Rada bezpečnosti OSN rozvinutí kontingentu afrických mírových sil v zemi. Peníze pro to se však  nenašly. V lednu 2013 zahájili islamisté útok, dobyli město Konna, které otevřelo cestu do jižní části země. Bylo zřejmé, že vládní vojsko nebylo schopné zastavit nepřítele. Do Mali byl urychleně přesunut vojenský kontingent z Francie, který již dříve projevil přání pomoci Mali. Tak byla 11. ledna zahájena operace “Serval”.

Francouzské letectvo bombardovalo tábory a pozice islamistů. Na zemi v podstatě bojovali vojáci Mali a příslušníci mírových sil z Čadu. Proto Francouzi zaznamenali za měsíc bojů ztráty pouze tří zabitých vojáků. Brzy se k nim přidali tuaregové, kteří již souhlasili se skromnou autonomií. V únoru bylo území Azawadu zcela osvobozené, islamisté se ukryli v horách nebo rozptýlili mezi obyvatelstvo. Občas uskutečňují přepady.

V době bojových akcí uskutečnil 16. ledna oddíl islamistů vpád do Alžírska, kde v místě plynového těžebního zařízení zajal přes 600 rukojmí (mezi nimi i cizince) a vystoupil s požadavkem odchodu francouzských vojsk. Nato 19.ledna ukončily bezpečnostní síly Alžírska operaci k osvobození rukojmí. Zahynulo 37 cizinců a pět jich zůstalo nezvěstných.

Neoficiálně se francouzská vojenská pomoc v Mali hodnotí jako de facto koloniální expedice pro zajištění naleziště uranu, které je na území předtím kontrolovaném pouštními kmeny z Mali. Úlohu zde hraje dělba moci mezi USA a Francií, znepokojenou růstem “terorizmu“ představovaného obětmi zcela zkorumpovaných vlád v Nigérii, Mali a jinde. Jejich obyvatelé mají z miliardových zisků za ropu a surovin jako je uran jen otrávenou vodu, mrtvé děti a zničené životní prostředí. Říká se “hledej uran a najdeš francouzskou armádu v Mali a v Nigeru”. O mnohém vypovídá skutečnost, že se Evropská unie (zejména Německo) odmítla podílet na tomto francouzském koloniálním dobrodružství, jako na společné vojenské akci států Evropské unie.

Ozbrojený konflikt v Mali se stal ukázkou toho, že se i relativně vzdálené a dosud zpravidla veřejností ne tak silně sledované kouty světa, mohou “přes noc” stát vážným mezinárodním bezpečnostním a vojensko-politickým problémem světového významu.

Hrozba jaderné války na korejském poloostrově

K dané problematice byl na tomto blogu již dříve publikován příspěvek “Ozbrojené síly KLDR a potenciální válečná hrozba” (z 1. 5. 2013).

Stalo se to, že 12. února 2013 provedla Severní Korea (KLDR) zkušební podzemní jaderný výbuch o síle pět až sedm kilotun TNT. V reakci na to zavedla RB OSN proti KLDR  další mezinárodní sankce, ke kterým se přidalo i Rusko. Odezva Pchjongjangu byla taková, že zpřetrhal všechny dohody o nenapadení se Soulem, při současném vyhlášení válečného stavu a anuloval společné prohlášení účastníků šestistranných jednání o denuklearizaci ostrova s tím, že již dávno ztratilo svůj význam. Vzdušné síly USA a Jižní Koreje zahájily každoroční společná cvičení. Pchjongjang pohrozil jaderným úderem. Aby sále nevyhrocovaly situaci, USA zrušily zkoušky mezikontinentální balistické rakety Minuteman III.

Vrchní velení KLDR 15. dubna dalo Jižní Koreji ultimátum. Požadovalo od ní ukončit  nepřátelskou činnost. Tím se rozumělo veřejné pálení portrétů severokorejských vůdců v Soulu. V případě nových urážek ze strany “jihokorejských loutek”, slibovala KLDR, že bez předběžného varování zaútočí na své nepřátele. K hranici s Jižní Koreou byly přisunuty balistické rakety. V reakci na to, byla slyšet neméně válečnická prohlášení a sliby preventivního úderu. Na několik týdnů se svět ocitl na pokraji jaderné války. Koncem dubna ohlásily mocenské orgány KLDR úmysl obnovit činnost všech objektů centra jaderného výzkumu v Jongbjongu. Válečnická rétorika však začala utichat. Potom, 29. května, oznámil tisk KLDR, že odeslal Jižní Koreji návrh na uzavření mírové smlouvy.

Případ Snowden

Případ bývalého pracovníka a odborníka americké Národní bezpečnostní agentury (NSA)  Edwarda Snowdena vešel  rychle ve známost a brzy po svém vzniku se dostal do povědomí světové veřejnosti. I v tomto přehledu má pro svůj vliv na zachování bezpečnostní stability ve světě své místo.

Jak známo, tento muž zveřejnil (předal hromadným sdělovacím prostředkům) mnohé závažné dokumenty a informace o činnosti NSA. Tak vyšlo najevo, že  speciální služby USA odposlouchávaly telefonní hovory a měly pod kontrolou elektronickou poštu milionů občanů po celém světě, včetně politického vedení mnoha států (i blízkých spojenců USA). Ve velkém rozsahu monitorují i internetové servery globálních společností, jako např. Google, Microsoft, Yahoo, Apple, Facebook a pod. Uvedl, že struktura NSA má možnost zachytit nejen telefonní hovory, e-maily, ale i doplňkové údaje o hovorech, utajovaná hesla a informace, včetně hesel kreditních karet.

Snowdenovy dokumenty např. ukázaly, že americké a britské speciální služby sledovaly komunikace generálního tajemníka OSN Pan Ki-Muna, německé kancléřky Angely Merkelové, izraelského premiéra Ehuda Olmerta i představitelů Evropské unie (mezi stovkami dalších cílů v asi 60 zemích). Speciální služby sledovaly dokonce i údaje z Rozvojového programu OSN, Dětského fondu OSN (UNICEF) a komunikace nejmenovaných hlav afrických států.

Vypukl velký mezinárodní skandál. V řadě států bylo zahájeno vyšetřování nezákonné činnosti vlastních a amerických speciálních služeb. V USA se začala připravovat reforma NSA a soubor zákonných dokumentů k omezení sledování vlastních občanů. Jinak americká vláda údaje o sledování internetových komunikací odmítla s tím, že od amerických internetových společností požaduje údaje jen na základě soudních rozhodnutí. I většina uvedených společností popřela účast v programu PRISM. Představitelé NSA tvrdí, že celý případ narušil systém boje s teroristy a prudce snížil efektivnost práce NSA. Vzhledem k hrozbě dlouholetého uvěznění v USA, využil Snowden možnost poskytnutí azylu v Rusku.

Samotný Snowden na sklonku roku uvedl, že jeho mise, která přivedla k přehodnocení sledovací politiky v USA, je ukončená. Externí tým specialistů pověřený Bílým domem k přezkoumání kontroverzních sledovacích operací NSA v rozsáhlé zprávě doporučil prezidentu USA B. Obamovi uplatnit nová kritéria pro další aktivity agentury spojené se získáváním informací o vlastních i cizích státních příslušnících. Prezident  B. Obama naznačil, že zváží  některé změny ve shromažďování záznamů NSA o Američanech.

Likvidace chemických zbraní Sýrie

Sýrie byla jedním ze sedmi států, které nepodepsaly konvenci o zákazu chemických zbraní z roku 1993. Oficiálně přiznala až 23. července 2012, že v zemi jsou chemické zbraně.

Během války ozbrojenci nejednou použili otravné látky a obvinili z toho syrskou armádu. Dělo se to s provokačním cílem, zatáhnout do konfliktu Západ, jelikož USA a země NATO hrozily ozbrojeným zásahem v případě, že prezident Bašár al-Asad použije zbraně hromadného ničení.

Vypadá to tak, že 21. srpna 2013 zfabrikovala opozice údaje o chemickém útoku vládních vojsk, následkem čehož jako by zahynulo přes tisíc lidí. Západ se začal připravovat k vojenskému úderu na Sýrii. Na doporučení prezidenta Ruské federace (RF) Vladimira Putina z 14. září však Sýrie podepsala Konvenci u zákazu vývoje, výroby, skladování a použití chemických zbraní a jejich zničení. Odtajnila a zveřejnila také údaje o tom, kde tyto zbraně jsou včetně míst jejich skladování.

Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) v polovině listopadu přijala plán na likvidaci syrského arzenálu chemických zbraní, podle něhož se mají tisíce tun bojových chemických látek zničit mimo syrské území do poloviny roku 2014, nejtoxičtější bojové chemické látky pak musejí být vyvezeny ze země již do konce roku. Rozhodnutí OPCW je výsledkem americko-ruské dohody o řešení syrské krize vyvolané chemickým útokem u Damašku.

Pro syrskou vládu byly nastaveny podmínky a ambiciózní milníky, které bude muset splnit. Bylo potřebné vytvořit bezpečné prostředí pro ověřování a převoz chemických zbraní. Pro celou akci je klíčová i mezinárodní kontrola a pomoc.

Na základě nově vzniklé situace se Západ zřekl použití vojenské síly proti Sýrii. Ve světě to bylo většinou hodnoceno jako velké vítězství ruské diplomatické a vojensko-politické iniciativy.

Jaderná smlouva s Íránem

Nový prezident Íránu Hasan Rúhání nastavil v zemi směr na ekonomické reformy a dialog se Západem. V noci na 24. listopadu byla v Ženevě podepsána dohoda o změkčení ekonomických sankcí proti Íránu, výměnou za částečné zmrazení íránského jaderného programu s lhůtou šest měsíců. Oznámilo se, že je to první krok. Írán vzal na sebe závazek, že nebude obohacovat uran o více než pět procent a “ochudí” na stejnou úroveň již vyrobený až 19,75% plynný hexafluorid uranu (UF6). Technologii pro získání kovového uranu již má k dispozici. Do 20% Írán nikdy uran neobohacoval, neboť tato úroveň se již považuje za vysoce obohacenou a je mezinárodními dohodami zakázána. Současně bude zastavena stavba reaktoru s těžkou vodou a všechny jaderné objekty budou pod stálou kontrolou inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Nebudou se zřizovat další centrifugy.

Jako odpověď přiznává “šestka” - USA, Rusko, Čína, Spojené království, Francie a Německo, Íránu právo na mírový atomový program a budoucí obohacování uranu za podmínky, že tento program bude pod kontrolou MAAE. Sankce uplatňované na Írán budou změkčeny v oblasti práva obchodování s naftou, plynem a zlatem. Ve vztahu k centrální bance Íránu a dalším dvaceti velkým íránským bankám sankce zůstávají zachovány. Bude-li však Teherán přesně plnit podmínky dosažené smlouvy, pak se v průběhu nejbližších šesti měsíců,  nové sankce proti Íránu zavádět nebudou.

Prezident USA B. Obama v televizním vystoupení oznámil, že během příštích šesti měsíců budou probíhat práce s cílem uzavření široké dohody s Íránem. Nesouhlas s dosaženou dohodou vyjádřily zdánlivě paradoxně Izrael a Saudská Arábie.

Mnozí mají za to, že pro USA byla smlouva poslední možností pokusu o obnovení normálních vztahů s Íránem. Později by to již bylo jedno, mediálně omílané embargo USA a EU, totiž asijské země nezajímá, Zato ropa ze šíitských asijských zemí ano, a to eminentně. Zdá se, že USA a jejich spojenci pragmaticky pochopili, že na Blízkém východě prohráli část strategické bitvy o ropu, plyn a geopolitický vliv. Výhra pak patří šíitské alianci vedené Íránem.

Nelze pominout ani další závažný aspekt, kterým jsou diplomatická a vojensko-politická vítězství Ruska v dané oblasti. Je zřejmé, že Rusko vyhrálo Asadovi válku, aniž by oficiálně obětovalo jediného vojáka, a což je důležité, aniž by okupovalo zemi pomocí teroristů a jiných ozbrojených živlů, jak to mnohdy dělají západní země, a také arabské despocie.

Pozoruhodná souvislost smlouvou změněné situace s tzv. íránskou jadernou hrozbou, se týká amerického programu protiraketové obrany. Jeho nutnost byla USA zdůvodňována právě nezbytností obrany proti íránským raketám s jadernými hlavicemi.

Napravování minulých “chyb” ruským ministerstvem obrany

Před koncem roku 2012 armádní generál Sergej Šojgu nahradil ve funkci předchozího ministra obrany RF Anatolije Serdjukova. První ruský civilní ministr obrany A. Serdjukov byl nositelem hluboké, avšak velmi kontroverzní reformy ozbrojených sil RF. Do ozbrojených sil přinesla mnohé zásadní změny znamenající nebývalou modernizaci  armády a zvýšení efektivnosti resortu obrany. Na konci reformních změn měla mít RF vysoce mobilní, efektivní, moderně vyzbrojenou a vysoce vycvičenou profesionální armádu. Jiná rozhodnutí reformy však přinášela pro ozbrojené síly velké škody, morální i materiální. Navíc, nikdy nebyla zcela akceptována, natož podporována generalitou a důstojnickým sborem armády (mnozí generálové a vysoce postavení důstojníci v ní přišli o funkce a vysoké posty). A co je nejzávažnější, byla spojena s nebývalou korupcí, podvody a rozkrádáním majetku resortu obrany (zejména prostřednictvím holdingu Oboronservis, kontrolovaného ministerstvem obrany). Neuvěřitelně z korupce těžil sám ministr Serdjukov a jeho blízcí vysocí činitelé, kterými se na svém postu obklopil.

 

Nový ministr S. Šojgu “obchází” starého ministra A. Serdjukova

Prezidentem V. Putinem byl A. Serdjukov z ministerského postu odvolán začátkem listopadu 2012. Nahradil ho bývalý ministr pro mimořádné události a gubernátor moskevské oblasti, armádní generál Sergej K. Šojgu (nositel vyznamenání Hrdina Ruské federace), vážený a ctěný člověk, který má vysoký morální kredit a vyznačuje se mimořádnou skromností a pracovitostí.

Vedení ministerstva obrany RF v čele s ministrem Sergejem Šojgu se během roku 2013 zaměřilo na obnovení bojové připravenosti ruských ozbrojených sil. Pokračuje aktivní vojenská výstavba, modernizace a oprava vojenských sídlišť, základen a letišť, a to i v arktické oblasti. Zrušila se řada rozkazů a nařízení předchozího vedení ministerstva obrany.

Významnou novostí je provádění neočekávaných prověrek ozbrojených sil vyhlášením poplachu na různých úrovních, s následnou náročnou přepravou vojsk, výzbroje a bojové techniky do stanovených značně vzdálených prostorů, a pak plynulým přechodem do cvičení velkého rozsahu. Těch se účastní všechny druhy a typy vojsk a služeb v součinnosti s dalšími silovými strukturami - ministerstvem vnitra (včetně Vnitřního vojska), Federální bezpečnostní službou, ministerstvem pro mimořádné události a orgány místní správy. Při takových prověrkách se zjišťují mezery a nedostatky v bojové přípravě, nacvičuje se sehranost při provádění akcí a zvyšuje se úroveň bojové připravenosti.

Sergej Šojgu upozorňuje na rostoucí ‘válečné hrozby’ pro Rusko s nutností připravenosti  armády na jakoukoli válku, tedy i válku velkého rozsahu. Za základní priority rozvoje ruských ozbrojených sil se, mimo jiné, považuje zvýšení efektivnosti velení a řízení, vybavení ozbrojených sil moderními zbraněmi a bojovou technikou, zkvalitnění bojové přípravy vojáků, další rozvoj mobilizační základny, zdokonalování materiálně technického zabezpečení (logistiky) a dosažení vyšší úrovně ve vojenském vzdělávání.

Uvádí se, že k zvyšování vojenské hrozby pro Rusko dochází na mnoha geografických směrech při existenci “horkých bodů” v blízkosti ruských hranic. Vojenští vědečtí experti mají v nejbližších deseti letech rozpracovat komplexní teorii a taktiku vedení ozbrojených konfliktů nového typu. Ty se stále více charakterizují stíráním hranice mezi válkou a mírem. Války se již nevyhlašují, poté co začnou se dál rozvíjejí podle svého specifického modelu. Různé “barevné revoluce” ukázaly, že i blahobytný stát může být obětí zahraničních interventů a může upadnout do nebezpečného chaosu. Stalo se skutečností, že při současném vedení válek se připravují a vykonávají akce nevojenského charakteru (hospodářské, politické, humanitární), přitom se do nich zapojují protestní akce obyvatel a skrytě se používají i typická vojenská opatření.

Další důležitou událostí je oznámení ministra obrany S. Šojgu o tom, že se v Moskvě připravuje výstavba Národního střediska obrany státu, které má plnit úlohu Hlavního stanu vrchního velení (rusky z druhé světové války známé “Stavky”). Do provozu má být tento nejvyšší orgán velení uveden na konci roku 2014. V době míru  bude mít “Stavka” název  Národní středisko obrany a bude umístěno v budově hlavního velitelství pozemních sil na Frunzenském nábřeží v Moskvě. Podle S. Šojgu bude zahrnovat středisko velení strategických jaderných sil, středisko bojového velení a středisko řízení každodenní činnosti ozbrojených sil RF.

V případě války se nový nejvyšší orgán velení armády stane i nástrojem řízení ekonomiky země. Národní středisko obrany státu bude mít k dispozici nejnovější počítačové vybavení včetně specializovaného softwarového vybavení. Bude mít i svůj heliport.  Ústřední místo velení generálního štábu ozbrojených sil RF se stane jednou ze součástí střediska obrany, přičemž nikoli tou největší.

Národní středisko obrany státu bude řídit činnost nejen ozbrojených sil, ale i dalších silových struktur země.

Ve svém, zatím nedlouhém působení ve funkci, ministr S. Šojgu  provedl další významné opatření. Jedním z nich je přijetí programu co nejrychlejšího vybudování kybernetického velitelství v rámci ministerstva obrany RF. Tím se zahájil proces vytvoření ruského kybernetického vojska. Působnost kybernetického velitelství RF přitom bude pokrývat nejen kybernetickou bezpečnost vojenských cílů, ale i kybernetickou ochranu klíčové civilní infrastruktury země.

Zajímavým specifikem při připravované stavbě ruského kybernetického vojska je přístup k jeho personálnímu zabezpečování s využitím tzv. “vědeckých rot”. Má, mimo jiné,  využívat talentovaných a programátorsky zdatných studentů regionálních vysokých škol pro vykonávání vědecko-výzkumných prací v oblasti kybernetické bezpečnosti, a to podle zadání ministerstva obrany, a tím je získávat pro službu v armádě. Pro zajištění tolik potřebných nových, vysoce specializovaných softwarových produktů vyhlásil ministr obrany S. Šojgu “velký hon” na vysoce kvalifikované počítačové programátory. Při tvorbě “vědeckých rot” se sleduje cíl - formování kolektivů z nové generace lidí, schopných rychle rozvíjet perspektivní směry vojenské vědy a odpovídajících technologií.

(K problematice výstavby ruského kybernetického vojska se vztahuje samostatný příspěvek v tomto blogu s názvem “Vznik kybernetického vojska Ruské federace”.)

Výbuchy na bostonském maratonu

Nejkřiklavější teroristická akce se stala v americkém Bostonu, nedaleko od cílové čáry tradičního každoročního maratonského závodu. V intervalu 12 sekund po sobě vybuchly dvě bomby. Výsledkem byly tři oběti na životech a 260 lidí raněných. Ukázalo se, že strůjci a vykonavateli teroristického aktu byli čečenští bratři Džochar (20 let) a Tamerlan (26 let) Carnajevovi. Oba byli muslimové, žili dlouhou dobu v USA a dostávali státní podporu. Během několika dní byl Tamerlan při přestřelce s policií zabit, raněný Džochar byl uvězněn.

Problém je v tom, že takový teroristický akt je prakticky nemožné předem odhalit. V případě Carnajevových však Federální bezpečnostní služba RF varovala speciální služby USA před podezřelými bratry. Ty však měly za to, že Čečenci potřebovali spíš pomoc než dozor.

Carnajevové údajně zabíjeli z náboženských důvodů. Teroristickému aktu se dostalo velké informační pozornosti. Mimo jiné, definitivně potvrdil nebezpečí individuálního terorizmu, kdy člověk, který není přímo spojen s extrémistickými organizacemi, s relativně dobře zabezpečenými životními potřebami, je z ideologických pohnutek připraven provést krvavý teroristický čin, dokonce proti zemi, která ho přívětivě přijala. Případ dokazuje obrovskou šíři problémů spojených s účinným bojem proti terorizmu.

Druhá občanská válka v Jižním Súdánu

Jižní Súdán je stát v severovýchodní Africe. Sousedí na východě s Etiopií, na jihu s Keňou, Ugandou a Demokratickou republikou Kongo, a na západě se Středoafrickou republikou. Vedoucí politické postavení má v zemi Súdánské lidově osvobozenecké hnutí v čele s jihosúdánským prezidentem Salva Kiirem Mayarditem. Země prošla první občanskou válkou (1955 až 1972) a ta skončila uznáním jihosúdánské autonomní vlády. Nerozvinutá ekonomie státu téměř úplně závisí na ziscích z prodeje ropy, která se v Jižním Súdánu těží. Celkově je stále ekonomicky závislá na severním sousedu - Súdánu, přes který se dováží většina zboží a přes jehož území vede ropovod k rafinériím na severu.

Nejmladší stát na světě (od Súdánu se pomocí Západu oddělil v roce 2011) se znovu stává horkým bodem planety. Vzplanul v něm mezietnický konflikt, který prakticky přerostl v druhou občanskou válku.

Prezident Salva Kiir Mayardit, představitel kmenu Dinků poslal do důchodu viceprezidenta Rieka Machara a ministry z kmenu Nuerů. Veškerá moc se octla v rukou jednoho kmenu. V noci na 16. prosince vojáci - Nuerové rozpoutali vzpouru. V hlavním městě Džubě se rozpoutaly boje s použitím tanků a dělostřelectva. V zemi došlo k mezietnickému masakru. Povstalci útočí na základny mezinárodních mírových sil OSN. Keňa, Uganda a USA přivedli do Jižního Súdánu nevelké vojenské kontingenty, aby bylo možné evakuovat své občany. Ke střetům dochází nejen mezi částmi rozložené národní armády, ale i mezi zaměstnanci naftových průmyslových zařízení. Střety se rozšířily z metropole do dalších měst a vyžádaly si již stovky obětí na životě, další stovky jsou zranění. Na základnách mírových sil OSN hledalo útočiště na 20 tisíc civilních občanů. Vzbouřenci vedení bývalým viceprezidentem Riekem Macharem se zmocnili města Bor. USA, Spojené království a Německo evakuovaly své občany. Je nebezpečí, že rozšiřující se nepokoje mohou přerůst ve skutečnou celoplošnou občanskou válku. Existuje také riziko rozšíření konfliktu na území sousedních zemí.

I stručně uvedená situace prakticky již probíhající občanské války v Jižním Súdánu, dokazuje existenci nových specifických typů ozbrojených konfliktů, vyžadujících nové přístupy k jejich včasnému řešení, dokud nezpůsobí další rozšiřování bojů, nebo nebezpečné vychýlení křehké bezpečnostní rovnováhy ve světě.

Občanská válka ve Středoafrické republice

Středoafrická republika se stala dalším horkým bodem na planetě.  Situace v zemi je charakterizována mezináboženskými srážkami označujícími začátek občanské války. Vypadá to jako na pokraji přeměny země na další Mali. Je možné, že jde o další frontu evropské bitvy proti radikálnímu Islámu s cílem získání kontroly nad severní Afrikou.

Vůdce islámského ozbrojeného uskupení “Seleka” Michel Djotodia svrhl v březnu 2013 prezidenta Françoise Bozize Yangouvonda a prohlásil se sám za prezidenta. Západ blahosklonně novou hlavu státu akceptoval a slíbil, že během 18 měsíců budou provedeny volby. Rozpuštěné ozbrojené oddíly “Seleky” se však rozptýlily po území státu a rozpoutaly krvavou genocidu křesťanů. Celé vesnice byly zničeny nebo opuštěny. Znásilňování, vraždy a útoky mačetami se staly běžnou praxí.

Ve Středoafrické republice tvoří křesťané až 50 procent  obyvatelstva, 35 procent jsou vyznavači tradičních kultů a pouze 15 procent tvoří muslimové. Proto je v oddílech “Seleky” mnoho žoldnéřů z Čadu a Súdánu. Jako reakci na vzniklou situaci vytvořili křesťané oddíly domobrany a ozbrojená uskupení “Anti-Balaka” a rozpoutali odvetný teror proti muslimům. Počet uprchlíků dosahuje půl milionu lidí (při počtu obyvatel 5,1 milionu). Ke konci listopadu - začátku prosince zahynulo jen v hlavním městě Bangui minimálně 600 lidí.

Pro ochranu muslimské menšiny se podle sankce RB OSN zahájila mírová operace s účastí 1600 francouzských vojáků a 2500 vojáků ze zemí Afrického svazu. Plánuje se zvýšit počet afrického kontingentu až na 6000 lidí. Pro mírové síly byl stanoven úkol odzbrojit strany, které proti sobě bojují. Fakticky to znamená další vedení bojové činnosti. Již jsou první ztráty několika francouzských a čadských vojáků na životech. Evropská unie odmítla financovat operaci. USA vyčlenily na mírovou operaci 100 milionů dolarů. Francie se těmito akcemi snaží posílit svůj vliv v Africe.

(Zpracováno s částečným využitím textu "10 glavnych vojennych sobytij 2013 goda", Viktor Mjasnikov, Nězavisimoje vojennoje obozrenije, 27. 12. 2013)

o o o o o o o

Uvedený stručný přehled významných vojenských a vojenskopolitických událostí ve světě v uplynulém roce 2013 ukazuje, jak se stále více vyhrocují vojenskopolitické problémy a komplikuje vojenskopolitická situace. Vcelku vojenskopolitická situace ve světě zůstává značně nestabilní. Mnoho probíhajících procesů má na mezinárodní bezpečnost negativní a destruktivní vliv a vyžaduje včasné reagování na hrozby, kterými mohou být provázeny.

Má se za to, že sílící globalizace dělá svět stále komplikovanějším a křehkým. Jsou i takové názory, že v budoucnu lidstvo čeká “válka všech proti všem”. Tendence v průběhu dalších globalizačních procesů mohou vést k tomu, že se jedny státy, spolu s případnými nestátními útvary, budou snažit vnutit svou vůli druhým a přisvojovat si cizí zdroje, ponechávaje ostatnímu lidstvu ztrátu politické samostatnosti a národní svébytnosti, degradovanou ekonomiku, vyostřené ekologické, kulturní a jiné problémy. Takový základní antagonizmus globalizace se v dohledné perspektivě může stále častěji stávat zdrojem válek a ozbrojených konfliktů.