středa 17. prosince 2014

K SITUACI NA JIHOVÝCHODĚ UKRAJINY




Střety idejí a zájmů na jihovýchodě Ukrajiny

Charakteristika vojenského vedení povstaleckých sil

Od té doby co vojenské síly povstalců po dlouhých měsících obrany proti vojenským silám Kyjeva přešly nakonec do protiútoku, nedávno přerušeného křehkým příměřím, se na přetřes dostaly otázky co jsou to za síly ty jednotky domobrany Doněcké lidové republiky a Luganské lidové republiky a kdo je vede. Zejména se zvýrazňují údaje o náboženském pravoslavném základě složení a pohnutek vedení těchto sil. Právě z hlediska národovecké ideologie a náboženské víry je celkové situace a konfliktnost možného dalšího vývoje v těchto kritických oblastech nesmírně komplikovaná. Velmi konfliktní jsou ideologické názory a náboženské postoje mezi činiteli a vojenskými veliteli povstaleckých sil.

Zasazení problému do rámce celkové situace území Ukrajiny

Ve vědomí většiny obyvatel Ukrajiny jsou logicky hlavními tématy současné problémy země, ve které žijí. V hlavě mají stále nové informace, které se jim aktuálně dostávají, to co bylo před týdnem, měsícem, rokem, desetiletím je zcela upozaděno. Mají narušený souvislý obraz historie a světa kolem nich, narušený systém duchovních hodnot. A proto se dá takovým obyvatelstvem poměrně snadno manipulovat. Přes 20 let se narušoval jakýkoli souvislý a objektivní obraz světa.
Mozky velké části ukrajinských obyvatel se cílevědomě dostávaly pod působení skupiny oligarchů, kteří paradoxně třeba vůbec nebyli ukrajinské národnosti. A ti měli za zády patrony ze Západu. V ukrajinských elitách se v sovětské době udržovala rusofobie s tradicí od doby Tarase Ševčenka, nebo ještě dřívější. V tom duchu byl národ, zejména v západních částech země vychováván a duchovně zpracováván. Během liberálních 25 let se rusofobní nálady uměle a intenzivně přiživovaly. Osudným pro vývoj Ukrajiny se stal kyjevský “Majdan” a to, co po něm následovalo.
V prostředí ostrých válečných střetů vznikl obrovský problém a současně výbušná situace s ukrajinskými uprchlíky z jihovýchodu země hledajícími záchranu v Rusku. Logicky se to jeví jako jedna ze součástí plánu kyjevského vedení. Vypadá to tak, že plán předpokládal zničení infrastruktury Donbasu, aby tam pro obyvatelstvo nastaly neúnosné podmínky a to, aby pak lidi přinutilo masově odcházet do Ruska.
Doněcké letiště před a po.jpg
Doněcké letiště Sergeje Prokofjeva před a po válečném zničení
Je zřejmé, že cílem kyjevského vedení (a zřejmě jeho západních patronů) se stala destabilizace situace v Rusku. K tomu bylo nutné vytvořit obrovský proud utečenců. To mělo za prvé oslabit Rusko ekonomicky - zajišťovat pro utečence potraviny, práci a bydlení při dalším značném zvětšování počtu uprchlíků, k tomu by Rusku nemusely stačit síly a prostředky. A za druhé, takový obrovský proud uprchlíků z Ukrajiny by mohl ve válečné vřavě přivodit velký masakr lidí. Každá salva houfnic při palbě na Doněck, může způsobit přírůstek tisíců uprchlíků. Doněck se změnil na přízračné město, ve kterém zůstala jen asi třetina obyvatel. Děti a mladé ženy prakticky vymizely z ulic, téměř zmizela auta, přestaly jezdit autobusy. Přičemž uprchlí obyvatelé se chtěli vrátit, doma je doma. Při velké míře zničené infrastruktury města nebyl však návrat vůbec jednoduchý.
Území bojů na jihovýchodě Ukrajiny-č.jpg
Místa hlavních bojů na území DLR a LLR

Vedoucí činitelé a velení vojenských sil povstalců

Snad nejlépe a nejobsažněji vystihuje podstatu povstaleckých vojenských sil na jihovýchodě Ukrajiny charakteristika z vyjádření vlivného pomocníka bývalého ministra obrany Doněcké lidové republiky (charizmatického Igora Ivanoviče Strelkova, jehož vlastní jméno je Igor Vsevolodovič Girkin) - Igora Michajloviče Druze.
Igor Ivanovič Strelkov.jpg
Igor Ivanovič Strelkov - bývalý ministr obrany DLR a uznávaný vůdce povstaleckých sil
Igor Druz.jpg
Igor Michajlovič Druz - pomocník Igora Strelkova
Tak tedy Igor Druz, se o vojenských silách povstaleckého jihovýchodu Ukrajiny vyjádřil tak, že jsou armádou “Nového Ruska” (celý text níže je obsahem jeho vyjádření) a představují kontrarevoluci, která je proti všem revolucím, i říjnové roku 1917, i ruské z roku 1991 i ukrajinské z roku 2004, i nedávné ukrajinské 2014. Je pro návrat k historickému Rusku a její válka je svatá. Je pro «Svatou Rus», pro pravoslavný typ státu, pro náboženský a sociální stát, proti oligarchům, liberálům a fašistům. Zdůrazňuje, že to ovšem neznamená, že někdo bude pro jiné náboženské vyznání poškozen.
Pravoslaví však má dostat status státního náboženství. Vytvářet ideologii takového státu vůbec není nutné. V učení pravoslavné církve je jasně popsáno jaké mají být vztahy církve a státu. Povstalecká armáda chce zřídit institut plukovních kaplanů a již nyní má plukovní kněze. Mají své farnosti, přijíždějí však k vojákům.
V armádě Nového Ruska jsou i komunisté, i ateisté. Jsou to však takoví “levičáci”, které by jacíkoli trockisté za jejich lásku k Rusku zastřelili. Jádro nové armády je pro historickou cestu Ruska z doby kdy bylo silné a jeho síla rok od roku vzrůstala. Přikázání “nezabiješ” se neporušuje, ozbrojeného nepřítele vlasti je možné zabít. Kyjevské ukrajinské síly likvidují mírumilovné obyvatelstvo, což znamená, že se postavili proti základům křesťanské víry. Podle pravoslavného učení platí jednota Ukrajiny, Běloruska a Ruska. A tyto země odmítají to, že by chtěly být s prohnilým jazykově sjednoceným Západem - antikristem této doby.
Armáda Nového Ruska zavedla (v Doněcku) určitý pořádek: poslala do centra města vojenské hlídky, u vojenských útvarů zavedla “suchý zákon”. V armádě Nového Ruska byly zakázány necenzurované hrubé nadávky. I to je důležité opatření k zavedení pořádku. Ve Strelkovově rozkaze se uvádí, že armáda je pravoslavná, bojuje za ideu a nepatří se, aby voják pravoslavné armády používal výrazy urážející Boha a Matku Boží. Státní status pravoslaví je právně zakotven. Mezi vojáky jsou i takoví, kteří nevyznávají pravoslaví, jde však o absolutní menšinu. Neznamená to, že budou nuceni vyznávat většinovou víru druhých vojáků, že se budou potlačovat jejich práva. V carském Rusku také nebyli v armádě samí pravoslavní, byla to však pravoslavná armáda, a nikdo v ni nebyl pronásledován. Například islamisté měli dokonce obdobu Svatogeorgijevského řádu.
Úkolem armády Nového Ruska je nejdřív zastavit útok nepřítele a potom zavést pořádek na celém území Ukrajiny. Kyjevští teroristé musejí být bezpodmínečně potrestáni, jsou to váleční zločinci. Armáda Nového Ruska má za úkol osvobodit Kyjev a další oblasti, které jsou nyní podmaněny kyjevskými teroristy. Ukrajinská, po zuby ozbrojená armáda, nic nezmůže proti silám armády Nového Ruska, která je svým válečným potenciálem nesrovnatelně slabší, zato však silnější duchem, má jasnou a železnou motivaci. Hájí Svatou Rus a sociální spravedlnost proti fašizmu. A buduje křesťanský sociální stát “Nové Rusko”, který se v této části Ukrajiny stane oporou ruského světa. V ideálu chce zavést pořádek na celém území Ukrajiny.
Potud vyjádření vlivného Igora Druze. Tak tedy vypadá idea o výsledku vítězné osvoboditelské války - vytvoření křesťanského sociálního státu Nového Ruska. Nebudeme to zde komentovat, myslet si o tom můžeme cokoli, nicméně je nutné vzít to v úvahu.
Tato idea doslova oslnila vůdčí osobnosti domobranců. Sdílejí ji i takoví velitelé jako iniciátor a vůdčí osobnost odporu proti kyjevskému vedení v Lugansku, velitel jedné z brigád Alexej Mozgovoj. Samozřejmě i sám hrdina obrany Slavjansku - Igor Strelkov. V armádě Nového Ruska doslova zavládl kult Igora Strelkova, proto jeho pozdější opuštění postu ministra obrany DLR bylo mnohými hodnoceno jako úder proti morálnímu duchu povstalců.
Ani Igor Druz nešetří velkými slovy v charakteristice svého druha. Říká, že Igor Strelkov je bezpochyby člověkem ideje. Je absolutně neúplatný, vůbec ho nezajímají peníze, nestojí o drobné ani velké výhody, nechce sbírat politické dividendy. Pokládá se čistě za vojáka. Je to bystrý a vzdělaný bojový důstojník, který prochází již čtvrtou válkou. Je odvážný a nebojí se jít do jakéhokoli rizika. Na první místo staví čest vojáka, nepokládá se za politika, považuje se za obránce pravoslaví a ruského světa. Již zmíněný A. Mozgovoj je přesvědčen o tom, že se I. Strelkov v brzké době vrátí a zaujme zákonné místo velitele ozbrojených sil Nového Ruska, že ho nikdo jiný nemůže nahradit. Říká se také, že I. Strelkov je ideální “bílý” (ve smyslu předrevolučního bělogvardějského důstojníka).
Duchovní vůdčí osobnost Igor Druz je kontrarevolucionář (sám to o sobě říká) a je proti všem revolucím, zejména proti říjnové 1917. Je pro historické, to znamená carské Rusko. Nevšímá si toho, že tehdejší carské Rusko vůbec nebylo úspěšným státem, že bylo v hluboké krizi a ekonomicky bylo kolonií Západu, kterému patřil téměř celý průmysl, finanční a bankovní systém. Státní, zejména zahraniční dluh byl neúnosný.
Významný představitel povstaleckých velitelů Alexej Borisovič Mozgovoj (ukrajinsky Olexij Borisovič Mozgovij) o sobě paradoxně říká, že je ruským pravoslavným sovětským člověkem a raduje se ze získání každé nové duše pro pravoslaví, zejména když nejde o obřadnost, ale o upřímnou víru. Budování křesťanského státu a učinění z křesťanství státního náboženství (se zavedením institutu kaplanů) pro něho však znamená slepé kopírování pořádků Romanovské imperie, která byla shnilá již dlouho před revolucí.
Alexej Mozgovoj.jpg
Alexej Mozgovoj - vůdce domobrany Luganské oblasti
Jako zajímavost je možné uvést to, že A. Mozgovoj je sólistou saratovského pěveckého sboru a spolu s ním reprezentoval luganskou oblast na festivalu lidových talentů.
Povstalečtí bojovníci.jpg
Povstalečtí bojovníci
Za ideální se v mnoha povstaleckých kruzích považuje oddělení církve od světského státu, ovšem se zachováním naprosté svobody církve v náboženské sféře, navázání konstruktivní spolupráce se státní mocí a současné uplatňování vlivu církve na státní aparát. Má se za to, že obnovovat v 21. století pravoslavný stát a dávat pravoslaví status státního náboženství mohou jen nenapravitelní romantikové. Je správné, když se vojákovi, který jde do smrtelného boje dá možnost vyzpovídat se knězi, všechno ostatní se ale považuje za přehnané.
Povstalecký bojovník.jpg
Bojovník domobrany
Nelze se divit tomu, že pod prapory domobrany se postavila pouze nevelká část mužů Donbasu a mládež tam není téměř žádná. Copak by chtěl jít někdo na smrt pro vítězství nějaké kopie předrevolučního pravoslavného Ruska? Navíc, bojovníci ukrajinských sil se přece také mohou opírat o církev, a to ještě ve větší míře než proruská domobrana, snad téměř každý druhý má v kapse modlitební knížku.
Názory na morální i jinou pomoc Ruska se různí. Mnozí si sice váží Vladimira Putina, ale slepě se řídit jeho doporučeními v žádném případě nehodlají. Mají za to, že to, co chce Moskva a to, co chce “Nové Rusko” jsou dvě zcela odlišné věci. V době, kdy oficiální představitelé odštěpeneckých republik (DLR a LLR) na zasedání kontaktní skupiny v Minsku prohlašovali, že neuplatňují žádné nároky na území jiných oblastí Ukrajiny, se někteří vojenští velitelé povstalců v žádném případě nevzdávali přesvědčení, že po osvobození území svých oblastí se půjde rovnou na Kyjev. Je to například pevné přesvědčení A. Mozgového. Když mu jiní říkají, že je k tomu nutná podpora i dalších ukrajinských regionů, že dvou oblastí je málo, přesvědčeně odpovídá, že nikde není psáno, že takovou podporu mít nebudou. Že se nyní připravuje domobrana v několika dalších regionech. Jen v jedné z oblastí, že je, například, připraveno k nasazení na čtyři tisíce bojovníků. Že cílem je osvobodit od oligarchů a prodejného úřednictva celou Ukrajinu. Že již stačilo hrbit se před těmi, jejichž soukromé rozpočty několikrát převyšují státní rozpočet.
A. Mozgovoj je kategoricky proti vyjednávání s kyjevským vedením, jakož i proti federalizaci Ukrajiny. Jeho řešením je úplné vítězství nad “kyjevskou Ukrajinou”. Tvrdí, že on, stejně jako mnozí lidé Nového Ruska, nemohou žít s tou ideologií, kterou Kyjevu vnutil Západ. Nemůže pochopit homosexuální manželství, to, že vychovávat děti by neměli vlastní rodičové, nemůže uznávat nevyzrálou justici. Říká, že dřívější pevné kořeny jsou již tak zpřetrhány. A teď by se mělo lidem zakazovat, aby byli sami sebou. Říká, že právě ve válce, v boji za správné a pevné zásady, začal žít tak, aby mohl být sám se sebou spokojen. Tolik k tomu A. Mozgovoj.
Samozřejmě, nic není tak jednoduché. Války vyhrávají vojáci a generálové, výsledky zpravidla zakotvují diplomaté. A plody vítězství velmi často využívají úplně jiné společenské síly.
Z příkladu názorů a postojů vybraných osobností vedení povstaleckých bojových sil je zřejmé, jak mohou jejich světonázorové rozdíly ovlivňovat, a zejména komplikovat vojensko-politickou situaci na Ukrajině, a jistě také znesnadňovat nacházení oboustranně přijatelných kompromisních řešení.

K poměru sil a charakteru výzbroje na jihovýchodě Ukrajiny

Domobrana dvou neuznávaných republik (DLR a LLR) disponuje proměnnými počty lidských sil, zpravidla se uvádí od 19 do 23 tisíc osob. V hodnocení štábu domobrany se počítá s tím, že celkové uskupení sil soustředěné na východě Ukrajiny čítá 48 až 52 tisíc osob.
Domobrana jihovýchodu.jpg
Podle zpráv povstaleckých orgánů ze srpna 2014 má druhá strana, tzn. nasazené kyjevské ukrajinské síly k dispozici 550 až 600 obrněných bojových platforem a až 270 dělostřeleckých a raketometných palebných prostředků, k tomu ještě 15 letounů a 5 až 10 bojových vrtulníků. Povstalecké síly disponují, kromě uvedeného počtu 19 až 23 tisíci osob, až 150 obrněnými bojovými platformami a asi 50 dělostřeleckými a raketometnými palebnými prostředky.
Nehledě na trvající celkovou převahu kyjevských sil v lidech a technice, se komplexně vzato poměr sil pozvolna vyrovnává a převaha nemá již tak extrémní charakter jako v červnu nebo červenci 2014.
Doplníme ještě informace specializované mezinárodní konzultační společnosti ARES (Armament Research Services), která publikovala své poznatky o tom jakými zbraněmi bojují vojska Ukrajiny, a jakými síly domobrany DLR a LLR. Prestižní společnost především uvádí, že nejsou žádné věrohodné důkazy o dodávkách zbraní z Ruska na jihovýchod Ukrajiny, i když to Západ od samého začátku nepřestává oficiálně prohlašovat. Ve speciální zprávě sestavené společností se tvrdí to, že velké části výzbroje domobranců, od ručních až po těžké zbraně, se povstalci zmocnili buď v bojích, nebo je získali z území útvarů a skladů ukrajinské armády, policejních nebo jiných bezpečnostních složek. A skutečnost, že povstalci v podstatě bojují sovětskými nebo ruskými zbraněmi, vyplývá z historicky vzniklého a stále přetrvávajícího stupně unifikace bojových prostředků obou stran.
Autoři zprávy také konstatují naprostou převahu ukrajinských vojsk nad bojovníky Nového Ruska ve všech druzích výzbroje i v životně důležitém logistickém zabezpečení. A žádná podpora z vnějšku (i kdyby existovala) na tom nemůže nic změnit.
Zprávu vypracovali vysoce kvalifikovaní odborníci, se zkušenostmi jak z účasti ve vojenských operacích, tak i z práce v oblasti výroby zbraní. Oficiální propagandistické kruhy Západu, bohužel, ignorují takové dokumenty, jsou-li v rozporu s jejich nepodloženými tvrzeními, které mají lidi přesvědčit o tom, že příčinou všech hrůz na Ukrajině není nikdo jiný než Rusko.

Jaká budoucnost čeká Doněcko a Lugansko (“maximální” autonomie?)

Výsledkem konzultací kontaktní skupiny pro mírové řešení krize z předělu července a srpna 2014 v Minsku se stala nejen dohoda o přerušení palby na Ukrajině, ale i o možnosti zachování povstaleckých regionů v sestavě Ukrajiny v podmínkách zvláštního statusu. Experti se domnívají, že dvě kritická území mohou získat rozšířenou autonomii, avšak opakování řešení z Podněstří (jehož status prakticky znamená nezávislý stát) se neočekává.
Současnou situaci komplikuje a vyostřuje výnos prezidenta Ukrajiny P. Porošenka o prakticky ekonomické blokádě jihovýchodu země. Zejména je skutečnou tragédií rozhodnutí zbavit penzisty důchodů a sociálních dávek. Tím se velká část obyvatel staršího věku dostává do neřešitelných situací a již bez toho neúnosná situace se ještě víc zhoršuje.
Za velmi závažné se kromě snahy ekonomicky a sociálně zdeptat kritické regiony, za dané situace považují náznaky toho, že tyto kroky mohou být přípravou půdy pro další rozsáhlou vojenskou ofenzivu a definitivní silové potlačení protestního hnutí v regionu. Ze zahraničně politického hlediska je záměrem Západu “vyčistit” jihozápad Ukrajiny od ruskojazyčného obyvatelstva, které je hrozbou pro kyjevský režim. Podle společnosti ICH (Information Clearing House) se dá na Ukrajině očekávat zahájení neomezené války (podporované NATO a spojenci v Asii a na Blízkém Východě). Uvádí se, že NATO má zájem na tom, aby se z Ukrajiny stala obrovská univerzální vojenská základna USA. Kromě toho se očekává, že by se Ukrajina mohla stát neokolonií Německa, které by je zásobovala potravinami a surovinami a stala se i dalším velkým trhem pro odbyt německých výrobků.
Mnohým se situace na Ukrajině zdá být beznadějnou. Samo ukrajinské vedení nemá šanci dosáhnout pevného a trvalého vítězství v “hybridní válce”, která donedávna v zemi v plné síle zuřila. Jakékoli silové ukončení konfliktu by rozhodně konečným řešením nebylo. Ať tak, nebo tak, tato nešťastná země bude dlouho krvácet a s krutými následky války se zřejmě bude těžce ekonomicky i morálně vypořádávat přinejmenším po dvě další generace.
Je si přáti, aby se naplnil pohled amerického státního činitele, excelentního politologa a bývalého poradce pro národní bezpečnost USA Zbigniewa Brzezińského, který lituje toho, že uplynulých dvacet let nezávislosti Ukrajiny bylo pro budování lepší budoucnosti země ztraceno. Přesto však prohlásil, že ve věci budoucnosti Ukrajiny a budoucnosti Ruska má dostatek optimizmu.