sobota 27. prosince 2014

SVĚT V ROCE 2015 (VÝBĚROVĚ)





Co lze ve světě očekávat v roce 2015 (výběrově)

Podle předpokladu dosáhne v roce 2015 obyvatelstvo Země počtu 7,2 miliard osob. Očekává se, že ve většině zemí budou lidé žít déle než dosud. Stále více lidí na Zemi bude hovořit anglicky, francouzsky, španělsky, čínsky, rusky a arabsky. V přírůstku obyvatelstva Země připadne na rozvojové země podíl 95%. V nejrozvinutějších zemích světa má žít něco přes jednu miliardu lidí (téměř všichni budou obyvateli nejrychleji rostoucích měst).
Všeobecně se uznává, že odcházející rok 2014 přinesl několik velmi nebezpečných mezinárodních krizí, avšak neztrácí se naděje, že se nakonec, byť značně obtížně, najdou cesty jak se postupně z krizí dostat. Na mezinárodně politické úrovni se rok 2014 nejvýrazněji odrazil především vývojem situace ve dvou zeměpisných zónách. Jsou jimi jsou za prvé Severní Afrika a Blízký Východ, za druhé pak východ Evropy. V prvním případě je možné hovořit o uzavření paraboly “arabských jar” vyznačeném demokratickými volbami v Tunisu a uchopením moci v Egyptě vojenským velením, rozpadem libyjského státu a stále pokračující válkou v Libyi.

Blízký Východ

Na Blízkém Východě vystřídal uměřenost islámských zemí, které se rozhodly osvobodit se od náboženského radikalizmu, mnohem nebezpečnější fenomén reprezentovaný (dnes již neblaze a osudově známými) sunnitskými ozbrojenými formacemi islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL), které se vojensky zmocnily severních a východních oblastí Iráku. Od července 2014 až dosud se hnutí ISIL podařilo vyplnit politickou prázdnotu Iráku a další části - silám islámského státu v Sýrii (ISIS) - zasáhnout do občanské války v Sýrii. Nebezpečí spočívá zejména v tom, že “Islámský stát” k sobě připoutává nové generace muslimů z celého světa (nezávisle na jejich původu, vzdělání, sociálním postavení apod.). Ty jsou připraveny fanaticky bojovat  za věc chalífátu a obětovat i své životy. Hnutí ISIL/ISIS vytváří své atributy státní moci - začínají fungovat ministerstva, staví se školy, nemocnice, formuje se vlastní domobrana. Tím se zajišťuje podpora ze strany obyvatelstva, a vstupování dobrovolníků do armády. Přesný počet osob ve vojenských formacích islámského státu není znám, odhaduje se na 30 až 80 tisíc (z toho 10 až 16 tisíc jsou cizinci ze zahraničí). Vojsku velí bývalí důstojníci armády Saddáma Husajna. Výzbroj a vojenská technika byla ve velkých počtech ukořistěna na základnách irácké armády. Islámský stát se stal nechvalně známým masovými vraždami zajatců a zvlášť bestiálními vraždami rukojmích.
Všichni vůdci islámského státu, včetně chalify Abú Bakra al-Bagdádího, prošli americkým táborem pro vězně v oblasti iráckého města Umm Kasr. Podle (neznámo jak důvěryhodných) informací Edwarda Snowdena byl Islámský stát vytvořen speciálními službami USA, Spojeného království a Izraele se zaměřením proti šíitům podporujícím Írán a proti arabským státům, které neuznávají Izrael (jimiž jsou Irák, Sýrie a Egypt).
Nyní to vypadá tak, že ofenzivní schopnosti sil ISIL a ISIS slábnou a v roce 2015 by mohlo docházet k jejich poklesu až do stavu, kdy by se moc chalífátu udržela pouze v sunnitských oblastech Iráku, nebo možná, až do konečného vymýcení těchto sil. Mnohé bude záviset na situaci v Sýrii, kde se kromě přítomnosti ozbrojených skupin ISIS, kříží zájmy Moskvy a Washingtonu v probíhající vyšší a rozsáhlejší hře.
Zdá se, že nová role připadá, při pohledu do roku 2015, Turecku. Turecko dnes stojí před volbou, která může nejen radikálně změnit jeho zahraniční politiku, ale i ohrozit jeho nestabilní zahraničně-politickou koncepci “nulových problémů” se sousedy. Pod hrozbou je nyní spolehlivost regionální vlády Kurdistánu, jako strategického partnera Turecka na Blízkém Východě.
V současné době je po Německu druhým největším exportním trhem pro Turecko Irák, přičemž významná část dodávek exportovaného zboží jde do Kurdistánu. Podpora autonomního Kurdistánu může podlomit ekonomické vztahy Turecka s ostatním Irákem. I když se Kurdistán v současné době jeví jak tureckým, tak i západním investorům jako výjimečně přitažlivý trh, v střednědobé perspektivě jsou s ním spojena značná rizika, jelikož v případě vypuknutí občanské války v Iráku (a takový vývoj nelze pro jeho dosti vysokou pravděpodobnost vyloučit), nastane rychlý konec kurdského ekonomického boomu. V současnosti zřejmě turecká podpora Kurdistánu přináší dividendy, avšak potenciální konflikty mezi iráckou provincií Arbílem a Bagdádem mohou Turecko přinutit vrátit se pro zajištění bezpečnosti k tradiční orientaci své regionální politiky.
Od června 2014 se Turecko prakticky stalo cílem útoků ozbrojenců ISIL a ISIS. Již dříve byla turecká vláda kritizována za účast ve vzniku chaosu, který je charakteristický pro dnešní Irák. Turecko bylo již dávno obviňováno v tom, že propouštělo přes své území ozbrojené džihádisty snažící se vstoupit do řad protiasádovských sil v Sýrii. Avšak klást vinu za radikalizaci občanské války v regionu pouze na Ankaru, je velkým zjednodušením reálné situace. Jak už nejednou ukázala historie džihádistického hnutí, občanské války a represe ze strany vlád, jen posílila podporu extrémistických bojových skupin působících ve jménu islámu místním obyvatelstvem.
Jedno je možné tvrdit s jistotou. Turecko dnes platí velmi vysokou cenu za svoje úsilí o svržení režimu Bašára al-Asáda v Sýrii. V nových politických podmínkách se téměř 900 kilometrová hranice se Sýrií stala pro tureckou bezpečnost stálou hrozbou.
Válka v Syrské arabské republice trvá již od léta 2011 a dosud si vyžádala kolem 200 000 lidských životů a nejméně milion zraněných. Opustit svá bydliště musela téměř polovina obyvatelstva. I za této situace vláda Bašára al-Asáda prokázala svoji stabilitu, požívá podpory obyvatelstva (vládne asi 65% obyvatel) a morální duch armády nikdy nebyl tak vysoký. Vládní vojska vybojovávají dříve zabraná území od islámistických formací zpět. Sýrie využívá podporu Ruska, Číny a Íránu, kteréžto státy ji poskytují kredity i výzbroj. Nepřátelskou stranu podporuje finančně i výzbrojí především Saúdská Arábie, která usiluje o zničení šíitsko-alávistické vlády v zemi. Státy Západu, společně s USA, zásobují zbraněmi i municí tzv. Svobodnou syrskou armádu (paradoxně napojenou na al-Káidu). Většina oddílů této armády se přimkla k hnutí Islámského státu. Pomoc získanou od Západu jim nezřídka zabaví silnější islamisté. Izrael periodicky provádí údery na syrská vládní vojska a dodává povstalcům zpravodajské informace.
Nedojde-li k politickému a diplomatickému řešení, bude v roce 2015 konflikt v Sýrii pokračovat a může i narůstat. Pokračující destrukce syrské infrastruktury, spolu s neurčitostí a neustálými změnami průběhu bojových linií, bude dále ztěžovat uskutečňování humanitárních akcí. Od poloviny roku 2014 je podle kvalifikovaných odhadů 10,8 milionů lidí, z 22 milionového obyvatelstva Sýrie, tak postiženo konfliktem, že potřebují humanitární pomoc. Na území Sýrie je přes 33 000 uprchlíků a lidí hledajících azyl, převážně z Iráku, menší počet z Afghánistánu a Somálska.
Zatímco USA připravují další podporu a posílení bojujících rebelantských formací s různým složením a usilují o to, aby se rok 2015 stal ve válce pro jimi podporované síly rokem přelomu, má se koncem ledna 2015 v Moskvě uskutečnit čtyřdenní setkání vládních představitelů Sýrie a opozice. Na setkání budou pozváni představitelé nejširšího spektra syrské opozice. Podaří-li se proti sobě bojující strany skutečně posadit za jednací stůl, bude to pro budoucí možné mírové řešení konfliktu, normalizaci situace a pro celé světové společenství velkým úspěchem.
Pokud jde o trvale konfliktní situaci mezi Izraelem a Palestinou, nelze toho o roku 2015 mnoho říci. Trvá nebezpečí, že se skutečné problémy jako vždy zamluví, když se namísto seriózní politické analýzy situace budou stále jen opakovat fráze o naději a dobrých úmyslech, avšak nové rozhodné kroky vedoucí k vytvoření a odpovídajícímu naladění vztahů dvou států nebudou následovat.

Ukrajina, východ Evropy a Rusko

Krize na Ukrajině a kolem Ukrajiny je stále příliš živá. Země představuje osudový kámen úrazu mezi Ruskem a Spojenými státy. Trvající zostřování krize je odrazem mimořádně špatných vztahů mezi Washingtonem a Moskvou. Dvoustranný dialog se posunul o mnoho let zpět. A aby toho nebylo málo, do konfrontace mezi Vladimirem Putinem a Barackem Obamou se vklínila ještě i Kuba. Dosažení dohody s “Ostrovem svobody” je možné považovat za velmi zdařilý krok amerického prezidenta, a to i přesto, že, rok 2014 se charakterizoval mimořádně vysokou aktivitou ruského prezidenta.
Vladimir Putin byl právem označován za člověka roku 2014. Ukázal, že je schopen mnohého - do značné míry sblížil Asádovu Sýrii se Západem (a tím předešel nepředvídatelným důsledkům hrozby eskalace konfliktu), předal světovému společenství arzenál chemických zbraní Damašku, zkrotil Írán, aby se otevřela cesta k jednání o jaderné otázce, odřízl od Ukrajiny Krym a připojil jej k Rusku, a na hlubší objektivní zhodnocení čeká i jeho skutečná role sehraná při tom, jak se vymkla z moci velmi problematického (Západem vehementně podporovaného) Kyjeva výbušná území jihovýchodu Ukrajiny.
Poslední čtvrtletí odcházejícího roku 2014 nechalo vyplout na povrch dřímající problémy Ruska s jeho národní ekonomikou, kriticky závislou na trzích s energetickými nosiči. Země přistoupila k nacházení a získávání alternativních strategických partnerů, jako reakci na Západem uvalované sankce, pokles cen ropy a další faktory působící na pokles rublu a celkově ekonomiky státu, z kterého se má ekonomika až dva roky vzpamatovávat.
Je možné, že v roce 2015 bude Putinovo Rusko v zahraniční politice zastávat mírnější pozice a ve vojensko-politické oblasti, že dojde k většímu či menšímu poklesu aktivity.
Všeobecně se ví o tom, že příslušné orgány amerického vedení v Rusku skrytě vyhledávají a organizují vnitřní politické síly, které by mohly pomoci svrhnout prezidenta V. Putina. Pokračující pokusy o destabilizaci, které podkopávají mírové urovnání vojenského konfliktu na Ukrajině, vedou k zvyšování role a posilování potenciálu NATO v Evropě. Je zřejmé, že Ukrajina má nesmírně daleko ke splnění kritérií pro vstup nových států do Severoatlantické aliance a nový generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se v tom smyslu vyjadřuje zcela jednoznačně. Přesto Kyjev dělá zbytečné a nikomu neprospívající gesto - zrušení neutrálního, tj. mimoblokového postavení země. Proč asi?
A Vladimir Putin bude jistě dost ostražitý na to, aby mohl spolehlivě zneškodnit “bombu”, snaživě umisťovanou pod jeho prezidentské křeslo. Snad bude moci i neutralizovat kroky vedoucí k zintenzivňování strategie studené války a podaří se mu namísto toho dospět k vedení tolik potřebného širokého dialogu.
Začaly se publikovat předpovědi ekonomů k základním ekonomickým ukazatelům Ruska na rok 2015. Američtí ekonomové všeobecně soudí, že rok 2015 bude pro Rusko špatným rokem. Průměrná hodnota inflace, předpovídané pro rok 2015 má činit 3,6%. Podle pesimistů má efektivnost ruské ekonomiky poklesnout o 7,9%, téměř o tolik, jako v krizovém roce 2009.

Širší a obecnější pohledy na svět roku 2015

Ve světové ekonomice se mají v roce 2015 obnovit vysoká tempa růstu, podobná těm, jaká byla v 60. až 70. letech minulého století. To mají způsobit politické tlaky - obyvatelstvo bude zainteresováno v dosahování vysokých životních standardů, globalizovaná ekonomika bude rychleji vstřebávat nové přínosy vědy a technologií, vstup na mezinárodní trhy bude jednodušší. Chronické nemoci ekonomiky, především finanční a energetické krize, však nikam nezmizí. Hlavními hrozbami pro budoucí rozvoj ekonomiky mají být spád ekonomiky USA, demografická krize v Evropě a Japonsku, skutečnost, že Čína a Indie neudrží vysoká tempa ekonomického růstu, země Východní Evropy, bývalého Sovětského svazu a Latinské Ameriky, které uspokojivě nereformují své finanční instituce a nezajišťují potřebný stupeň rozvoje svých ekonomik.
Spotřeba energií se má zvětšit o 50%. Přitom se již bude využívat 80% nalezených světových zásob ropy a 90% zásob plynu. Země Blízkého Východu, Afriky, Jižní Asie a severní Číny budou čelit ostrému nedostatku pitné vody (a dodnes není jasné jak tento životně kritický problém řešit).
Dvě oblasti technologií se budou rozvíjet zvláště rychlými tempy - informační (a komunikační) technologie a biotechnologie. Společenství roku 2015 bude ještě více globalizované, technologie budou vytvářet stále nové možnosti komunikací a provádění byznysu v celosvětovém měřítku.
Nízká úroveň řízení velmi velkých měst (megapolisů, tj. nad 10 milionů obyvatel) způsobí, že kvalita života a zdraví jejich obyvatel bude horší než v roce 2014. Z druhé strany, se projeví tzv. “demografické dividendy”, tj. růst počtu práceschopného obyvatelstva, zlepšení kvality vzdělávání a lékařské péče. Obyvatelé většiny průmyslově vyspělých zemí mají z uvedených důvodů žít déle. Porodnost v těchto zemích se bude snižovat a počet seniorů (přes 65 let) převýší počet práceschopných lidí. S těmito problémy se má setkat nejen Evropa a Japonsko, ale i Čína a některé postsovětské státy. Největšími problémy lidstva budou krize energetických zdrojů, ekologie, organizovaný zločin, obchodování s narkotiky, epidemie (např. AIDS, Ebola) a terorizmus.
Výroba potravin bude vcelku odpovídat počtu obyvatelstva na Zemi, avšak špatné podmínky zpracování, skladování, přepravy a rozdělování potravin se negativně projeví na zásobování mnoha regionů planety. Ve zvláště těžké situaci se ocitnou obyvatelé afrických zemí. Také ale země s represivními režimy a státy, které budou vést vojenské konflikty se sousedy nebo vlastními občany. Přírůstky ve výrobě potravin budou v některých asijských a postsovětských státech.
V roce 2015 se prohloubí dělení zemí na “starý svět” a ”nový svět”. Do”starého světa” se budou počítat země s režimy, ve který se projevuje politický, náboženský, ideologický nebo etnický extrémizmus, což se nevyhnutelně odrazí na ekonomické situaci těchto zemí. K ”novému světu” budou patřit státy, které se aktivně a pozitivně účastní života světového společenství a kladou důraz nikoli na upevňování nějakých pseudoideologických koncepcí, ale na rozvoj ekonomiky a pokročilých technologií. Očekává se, že globalizace značně zvýší otevřenost a transparentnost vlád a projasní používané rozhodovací mechanizmy.
Nakonec, je zřejmé, že význam státních institucí ve světě podstatně poklesne. Globalizační procesy nutně zvýší význam struktur byznysu, nadnárodních nekomerčních a společenských organizací, které budou uskutečňovat stále větší a důkladnější kontrolu činnosti vlád. Důsledky těchto procesů je dnes těžké předpovědět, jen se zdá být jasné, že země s neefektivními vládami se budou rychle dostávat do pozice poražených, a že rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými zeměmi bude mnohem výraznější než dnes.
V roce 2015 ještě více zesílí procesy migrace lidí a různé národní diaspory budou hrát stále významnější roli. Očekává se, že to, spolu s dalšími faktory, může snížit pravděpodobnost vypuknutí válečných konfliktů velkého měřítka. Zato se nesníží, ale naopak se asi zvýší, počet menších etnických a náboženských konfliktů vznikajících většinou kvůli kontrole zásob energetických a vodních zdrojů. Vypadá to, že také známá “horká místa” asijsko- tichomořského regionu (Indie-Pákistán-Čína, Blízký Východ, Čína a Taiwan, atd.) zůstanou a přibudou k nim další.
Obloukem se vracíme k tomu, že zřejmě nejdůležitější mezinárodně-politickou událostí, která se očekává od příštího roku 2015 budou jednání o urovnání situace na jihovýchodě Ukrajiny. Bez ohledu na křehké příměří vyhlášené mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a místní domobranou na začátku prosince 2014 a volby, které proběhly v jednostranně vyhlášených republikách (Doněcké a Luganské), zůstala otázka o tom, budou-li uvedené republiky nadále součástí Ukrajiny viset ve vzduchu. Kyjevská vláda, která prohlásila, že Donbas je součástí Ukrajiny, svou činností, tj. provedením operace s charakterem trestné výpravy (a názvem protiteroristická), nesmyslným bombardováním měst a vesnic, však udělala všechno pro to, aby se obyvatelé obou republik součástí Ukrajiny necítili. Přesto však se vyhlášené (ale i dodržované) příměří může stát základem opravdového politického urovnání konfliktu a skutečného ukončení občanské války.
Je jen logické, že kritickou se stala i ekonomická situace na Ukrajině. Země se fakticky dostala na hranu neschopnosti plnění svých základních státních závazků (defaultu). Podle prohlášení premiéra A. Jaceňuka může Ukrajinu zachránit před defaultem mezinárodní dárcovská konference. Předpokládá se, že by ji Evropská komise mohla zorganizovat někdy začátkem roku 2015. Na řešení klíčové otázky, jakou je budoucí vývoj ukrajinská krize, čeká mnoho dalších souvisejících zásadních problémů.

Závěrem

Nejsou bohužel žádné opravdu realistické náznaky toho, že se v hlavních událostech a procesech negativní tendence z roku 2014 v novém roce brzy změní na pozitivní. Zatím trvá to, že procesy zahájené “arabským jarem” přinášejí namísto demokracie, buď válku typu “řízeného chaosu”, nebo nový autoritativní režim. V Egyptě bojuje armáda a policie na Sinajském poloostrově s místními teroristy. Libye je stále zachvácena krutou občanskou válkou. V Jemenu dochází k bojům mezi šíity a sunnity jak v provinciích, tak i v hlavním městě San’a. Na územích Iráku a bojující Sýrie se zabydlelo hnutí za Islámský stát ISIL/ISIS, které si dalo do štítu celosvětový džihád. Radikální džihádizmus se rozpíná na jih - do Mali, Čadu, Kamerunu, Nigérie a Středoafrické republiky.
Blízko středu Evropy stále je stále hrozbou závažné ohnisko nestability - konflikt na Ukrajině. Spojené státy tvrdě vyrazily proti strategickým konkurentům, tj. Rusku, a méně otevřeně i Evropské unii. NATO zintenzivňuje svoji aktivitu a rozšiřuje vojenskou infrastrukturu u ruských hranic. Jako by vše spělo k nové studené válce (pokud v ní již nejsme).
Bourá se bezpečnostní systém v Evropě. Pokračují procesy rozpadu států a revize hranic. V některých státech “staré dobré Evropy” periodicky sílí separatistické tendence. Nazrávají etnické a náboženské konflikty mezi původními Evropany a migranty.
Dosavadní svět a Evropa není světem a Evropou většiny obyvatelstva. Lidé žádají změnu. Namísto světa a Evropy se strachem z nezaměstnanosti, staroby a chudoby, neschopnosti zajistit slušný život všem vrstvám obyvatelstva, s režimy sloužícími zájmům oligarchů a bankéřů se volá po světu a Evropě sloužící potřebám naprosté většiny lidí.
Změna je možná a je naděje, že k ní dříve či později dojde. Ti, kteří tvrdí, že změna možná není, to opírají o své zájmy a důvody, pro které je pro ně jakákoli změna nevýhodná. Většinoví obyvatelé potřebují, aby se svět a Evropa znovu sjednotily a rekonstruovaly na multipolární, demokratické a progresivní bázi.