středa 1. května 2013

K SOUČASNÉ VOJENSKOPOLITICKÉ SITUACI NA KOREJSKÉM POLOOSTROVĚ

Ozbrojené síly KLDR a potenciální válečná hrozba

 
 
Vedení Severní Koreje (KLDR) ke konci března tohoto roku vyhlásilo, že vstupuje do "stavu války" s Jižní Koreou. Podle informací z tisku se od té chvíle mají všechny otázky mezi dvěma Korejemi řešit podle podmínek "válečné doby". V prohlášení KLDR se také praví, že jakékoli provokace na hranici mezi dvěma korejskými státy vyvolají konflikt velkého měřítka a jadernou válku. Ve skutečnosti byly i tak oba korejské státy ve stavu války, jelikož korejská válka z let 1950 až 1953 nebyla ukončena mírovou smlouvou, ale jen podepsáním příměří. Již předtím v březnu Pchjongjang (dříve Fenjan) oznámil, že na protest proti společným vojenským cvičením Jižní Koreje a USA přestává uznávat mírové dohody podepsané se Soulem. V KLDR bylo také oznámeno, že se připravuje možný jaderný úder na kontinentální část USA, a rovněž na americké vojenské základny v Tichém oceánu. Vůdce KLDR Kim Čong-un dokonce podepsal rozkaz o uvedení raketových jednotek do stavu pohotovosti.

Díky naprosto iracionální vojenské politice severokorejského politického vedení, stále vzrůstá na korejském poloostrově napětí a hrozba nepředložené ozbrojené akce. Severokorejský vůdce Kim Čong-un se svým okolím neváhá stupňovat napětí až do krajnosti. Vyvstává otázka nakolik je pravděpodobná možnost vypuknutí války a jaký je poměr vojenských potenciálů proti sobě stojících stran.
 
 

Je známé foto, na kterém Kim Čong-un vydává svým generálům pokyny na pozadí mapy s nápisem "Plán úderu na základní území USA". Na rozdíl od předchozích propagačních kampaní spočívajících v hysterických hrozbách, se v poslední době události neomezují jen na propagandu. Průzkumné družice zaregistrovaly zvýšenou aktivitu na startovacích pozicích severokorejských raket. Nikdo v podstatě neví, jakými motivy se řídí vládce KLDR. Je docela dobře možné, že šílené hrozby na adresu USA jsou pro něho jediným způsobem jak si zachovat a upevnit svou moc. A nikdo také neví, kde se Kim může zastavit.
 
Podle hodnocení mnoha vojenských expertů se vojáci i velitelský sbor severokorejské armády vyznačuje dobrou úrovní bojové připravenosti a je silně ideologicky zpracován. Mentalita armády i obyvatelstva způsobuje navíc nízkou citlivost lidí na oběti a ztráty, což vede k odhodlání v případě nutnosti bojovat až do posledního vojáka.
 
Ze širšího pohledu jsou ozbrojené síly KLDR jako celek schopné vést efektivní obrannou bojovou činnost, a to i proti vysoce technologicky vyspělému protivníkovi , a to i v podmínkách jeho vzdušné nadvlády. V oblasti útočné bojové činnosti je situace zcela jiná. Útočné operace armády KLDR proti takovému protivníkovi by byly provázeny mimořádně velkými ztrátami při značně pochybné šanci na úspěch.
 
Jsou důvody počítat s úspěchem ozbrojených sil KLDR v případě vleklé vyčerpávající války, a to dokonce i při značných ztrátách vojsk a civilního obyvatelstva. Je to dáno nám těžko pochopitelnou vnitřní politickou stabilitou severní Koreje a vysokou úrovní politické a ideologické motivace armády a obyvatel země, a také rozhodností politického a vojenského vedení státu bojovat až do konce. Tomu přispívají také velké vytvořené zásoby zbraní a munice, a rovněž značné mobilizační zdroje s možností opřít se o vlastní výrobu vojenského materiálu.
 
Je možné usoudit, že celkově by pro rozdrcení severokorejských ozbrojených sil bylo nutné postavit počtem a některými dalšími schopnostmi přinejmenším srovnatelná uskupení protivníka.

Stručně o stavu ozbrojených sil KLDR

Severní Korea má dostatečně mohutné ozbrojené síly čítající zhruba jeden milion osob, byť vybavené zastaralou výzbrojí a technickými prostředky. Více než 4,5 milionu osob vycvičených záloh dává vojenskopolitickému vedení možnost na začátku války rozvinout několikamilionová silná uskupení vojsk. Ozbrojené síly KLDR se člení na pozemní síly, vzdušné síly, námořnictvo, strategické jaderné síly a síly pro speciální operace. Pohlédněme na stručnou charakteristiku hlavních součástí.
 
Pozemní síly
 
Základem severokorejských ozbrojených sil jsou v regionu počtem mohutné pozemní síly - v době míru čítají kolem 900 000 osob. Převládající většina pozemních sil se má rozvinovat do třech sledů - prvního operačního sledu ze třech pěších sborů, podporovaného druhým operačním sledem ze dvou mechanizovaných sborů, obrněného sboru a dělostřeleckého sboru, a třetího sledu tvořeného strategickou zálohou ze dvou zbývajících mechanizovaných sborů a dalšího dělostřeleckého sboru. Tyto síly zahrnují 806. a 815. mechanizovaný sbor a 820. obrněný sbor. Síly jsou dislokovány v posádkách podél hlavních styčných linií sever-jih, které zajišťují rychlý přístup k přibližovacím směrům do Jižní Koreje. Pozemní síly mají blízko demilitarizované zóny, oddělující dva korejské státy, rozmístěné velké počty dělostřeleckých zbraní (včetně falešných).

 


K dispozici mají asi 3500 tanků (asi 1800 typu T-62, ostatní jsou typy T-54 a T-55 a jejich čínské kopie), 200 bojových vozidel pěchoty a na 2500 obrněných transportérů, přes 12 000 hlavní polního dělostřelectva a 2500 raketometů, přes 10 000 protitankových raketových a hlavňových zbraní. Pozemní síly mají vlastní prostředky protivzdušné obrany, kde je řádově 10 000 přenosných protiletadlových raket a přes 11 000 protiletadlových kanónů různé ráže, a rovněž určitý počet protiletadlových raketových zbraňových systémů "Krug", "Kub" a zřejmě i "Buk" z výroby bývalého Sovětského svazu.

Raketové zbraně severokorejské armády tvoří více než 50 odpalovacích zařízení operačně-taktických a taktických raket. K nim patří taktické rakety sovětské provenience "Luna" a operačně-taktické "Scud". Na bázi rakety "Scud" postavila KLDR vlastní raketu s dosahem 550 km. Celkový počet taktických a operačně-taktických raket se odhaduje zhruba na 1000 kusů.

Podle vlastního raketového programu postavila KLDR balistickou raketu "Nodong" s dosahem do 1000 km a balistické rakety středního dosahu "Taepo Dong-1" (dosah 3500 km) a "Taepo Dong-2" (dosah 6000 km). Ty se již řadí ke strategickým jaderným silám.

 


Má se za to, že KLDR má v současné době 12 až 15 jaderných náloží. V podstatě to může být jaderná munice uzpůsobená pro použití jako letecké bomby nebo pozemní jaderné fugasy.

Všechny operačně-taktické rakety a rakety středního dosahu armády KLDR mají malou přesnost zásahu, což je činí neefektivními pro ničení bodových nechráněných cílů (pokud nemají jaderné hlavice).

Vzdušné síly
 
Ve vzdušných silách KLDR je asi 1500 letounů různých typů. Za moderní lze považovat pouze 36 stíhacích letounů MiG-29, 45 stíhačů MiG-23 a 34 bitevní letouny Su-25. Ostatní letouny mají velmi omezenou bojovou hodnotu. Celkově je severokorejské letectvo velmi slabé.

Protivzdušná obrana

Základ PVO KLDR tvoří 24 bývalé sovětské protiletadlové raketové systémy S-200, 125 systémů S-125 a 240 systémů S-75. K dispozici je značný počet protiletadlových dělostřeleckých prostředků. Systém vzdušné výstrahy je založen na pozemních radarech sovětské výroby z 60. let a jejich čínských kopiích, což jej činí mimořádně zranitelným moderními prostředky elektronické neutralizace. Značné množství radarů na nejnebezpečných směrech úderů vzdušných útočných prostředků umožňuje vytvořit mnohovrstvé radiolokační pole se spodní hranicí 200-300 m, na dalších směrech 400-600 m. Vlastními prostředky elektronické neutralizace Severní Korea nedisponuje, má však značné možnosti provádění opatření pro operační maskování, čemuž napomáhá příznivý profil terénu (právě operační maskování totiž může sehrát rozhodující roli v zmaření vzdušného napadení protivníkem).

Systém velení a řízení PVO svou úrovní odpovídá 60. až 70. letům minulého století a současným požadavkům neodpovídá ani co se týče operativnosti i odolnosti proti rádiovému a radiotechnickému rušení. Velký počet protiletadlových palebných prostředků na poměrně omezené rozloze však umožňuje vytvářet velmi husté sestavy. I když jde o zastaralou výzbroj, činí to systém PVO KLDR dosti efektivním, dokonce i v boji se současnými moderními typy letounů.

Vojenské námořnictvo 



Údernou silou vojenského námořnictva KLDR jsou ponorky - 22 ponorek z projektu 033 (jde o čínskou kopii sovětské ponorky z projektu  633 pocházející z 50. let minulého století), 50 malých a supermalých ponorek vlastní výroby, a dále 33 raketových člunů sovětské provenience a jejich čínských a severokorejských kopií. Kromě toho severokorejské námořnictvo disponuje značnými zásobami námořních min, převážně zastaralých typů.

Doplňkové faktory

Hornatý terén a po více než 50 roků v horských masivech budovaný systém objektů pevnostního typu (100 i více metrů hluboko) umožňuje ukrýt a chránit před zničením důležité výrobní podniky vojenského průmyslu (včetně jaderného) a skrývat tam i velké kontingenty vojsk s těžkou výzbrojí, včetně tanků a obrněných vozidel, prostředků dělostřelectva a PVO, a nakonec i odpalovací zařízení balistických raket středního dosahu.

Stručná chrakteristika stavu ozbrojených sil Jižní Koreje

Základní protistrana KLDR na korejském poloostrově, kterou je Korejská republika (KR), má jedny z největších ozbrojených sil v regionu, čítající zhruba 640 000 aktivních vojáků, 2 900 000 osob vycvičených záloh a k tomu 300 000 osob v polovojenských organizacích. Stejně jako v KLDR jsou základem ozbrojených sil  KR pozemní síly (přes 500 000 osob). Na rozdíl od severního souseda jsou vybaveny převážně moderní bojovou technikou.

Pozemní síly KR disponují více než 2000 tanků, přičemž 880 tanků jsou moderní typy (z nich 800 tanků je z vlastní výroby (typ 88), a 80 tanků jsou ruské T-80U). Dále mají kolem 2500 obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty, a také přes 500 bojových vrtulníků (z toho 60 typu AH-1F "Cobra" a 80 typu UH-60P "Black Hawk"). Polní dělostřelectvo má 900 samohybných dělostřeleckých zbraní a 3500 jiných. Raketovou výzbroj tvoří 12 odpalovacích zařízení operačně taktických raket NHK-1 a NHK-2 a řádově 200 operačně taktických raket ATACMS s dostřelem 150 a 300 km.

Vzdušné síly KR mají kolem 600 letounů, z nichž nejmodernější jsou stíhací letouny F-15K (60 strojů) a F-16 (165 strojů). Z jiných letounů, které mají uirčitý bojový význam, je možné uvést 170 strojů F-5 a 68 strojů F-4.

Prostředky PVO zajišťující palebnou ochranu jsou tvořeny 200 starými protiletadlovými raketovými systémy americké výroby "Nike-Hercules", 110 zdokonalenými systémy "Hawk", 35 palebnými systémy "Mistral" a asi 500 samohybnými protiletadlovými kanóny "Vulcan". Automatizovaný systém velení a řízení PVO do určité míry odpovídá současným požadavkům.

Základem vojenského námořnictva KR jsou zcela moderní torpédoborce, fregaty a korvety s řízenými raketovými zbraněmi. Ve výzbroji je 43 torpédoborců, asi 20 ponorek, z toho 8 zcela nových (neatomových) ponorek německé výroby z projektu 214. Hladinové lodě základních tříd námořnictva KR mají ve výzbroji protilodní rakety RGM-84 "Harpoon", avšak prostředky PVO v podstatě sestávají z protiletadlových dělostřeleckých zbraní, což podstatně snižuje jejich bojovou odolnost, a to i proti úderům poměrně starých prostředků vzdušného napadení. Prostředky pro vyhledávání a ničení min sestávají z 14 specializovaných plavidel. Pro námořní výsadky má námořnictvo KR 11 lodí pro tankové výsadky, 3 malé výsadkové lodě a přes 30 výsadkových člunů pro taktické výsadky. Námořní pěchota má asi 28 000 osob. Základní součástí námořního letectva jsou protilodní letouny, což je 8 letounů americké výroby - typy P-3B a P-3C a rovněž 15 letounů S-2F, které by mohly efektivně bojovat s severokorejskými ponorkami. Kromě toho má námořnictvo KR kolem 100 bojových člunů různých kategorií, z nichž 5 je raketových.

Úroveň bojové přípravy vojsk a operační přípravy velitelského sboru KR se experty hodnotí jako průměrná a v tomto ukazateli jako nižší než je v KLDR. I morální bojový potenciál vojáků není v porovnání s KLDR tak vysoký. Předpokládá se, že ozbrojené síly KR by byly mnohem citlivější k bojovým ztrátám.


Celkové zhodnocení možností ozbrojených sil KLDR a KR

Pokusme se nyní o celkový pohled na výše uvedené údaje o stavu ozbrojených sil, nejdříve KLDR.

Přes zastaralou výzbroj mají pozemní síly KLDR dosti velký bojový potenciál. Značné množství protitankových prostředků a dělostřelectva, spolu s rozvinutou sítí opevněných objektů jim může umožnit vést po delší dobu obrannou činnost i proti moderně technologicky vyzbrojenému a vybavenému protivníkovi (s 1,5 až 2 násobnou početní převahou), a to i v podmínkách nadvlády jeho letectva ve vzduchu. Útočné možnosti pozemních sil by však byly v takových podmínkách velmi omezené (zejména kvůli zastaralému tankovému parku).

Hornatý terén, předem připravené úkryty se zásobami zbraní a munice by umožnily zahájit a vést rozsáhlou, léta trvající, partyzánskou válku. Pro potlačení partyzánského hnutí by protivník musel na okupovaném území vyčlenit značné počty vojsk a prostředků pozemních sil (vycházeje ze zkušeností válek v Afghánistánu a Iráku, až 200 000 osob i více).

Síly KLDR pro speciální operace by s ohledem na možnosti jejich dopravení na území protivníka mohly podnikat efektivní diverzní činnost při nasazení několika desítek diverzních skupin a pronikat i do strategické hloubky, tj. prakticky na celé území Jižní Koreje.

Operačně-taktické a taktické raketové prostředky pozemních sil KLDR by umožnily provádět údery na objekty v taktické i operační hloubce. V závislosti na sestavě, by byly schopné vyřadit nebo zničit čtyři až šest důležitých objektů. Při uvážení možného odporu protivníka by celkově mohly operačně-taktické a taktické raketové prostředky pozemních sil zničit, nebo na určitou dobu vyřadit 10 až 15 objektů, jako jsou letiště, místa velení, komunikační uzly apod.

Omezená rozloha území Jižní Koreje by fakticky umožnila působit operačně-taktickými raketovými zbraněmi KLDR na celou hloubku operační sestavy nepřátelských uskupení.

Počet raket středního dosahu "Taepodong-1" a "Taepodong-2" je poměrně malý. Nízká přesnost jejich zásahu by umožnila způsobit citelné škody nanejvýš jedné americké základně. Předpokládané zásoby jaderných zbraní, kterými disponuje KLDR, umožňují hovořit o možnosti provést od jednoho-dvou do čtyř-pěti jaderných úderů na vojenské objekty na území Jižní Koreje, Japonska a USA, které jsou v hranicích dosahu.


 
 Vzdušné síly KLDR mají vzhledem k zastaralému parku letounů a souvisejících technických prostředků velmi omezené možnosti provést údery na pozemní cíle v Jižní Koreji. Na počátku případné války s jižním sousedem by mohla být základní část bombardovacího a bitevního letectva KLDR pravděpodobně zničena údery letectva a raket protivníka (a také neutralizací prostředků PVO) již během dvou až pěti dní.

S možnostmi PVO KLDR je to jiné, jsou podstatně větší. Mohly-li by být stacionární protiletadlové raketové zbraně s vysokou pravděpodobností zničeny již během třech-čtyř dnů vzdušné útočné operace, pak mobilní protiletadlové raketové zbraně by si nejspíš zachovaly svoji bojeschopnost a mohly by přinutit protivníka vyčlenit značné zdroje letectva na zabezpečení činnosti úderných skupin. Velké počty protiletadlového dělostřelectva by neumožnily letectvu protivníka přejít k akcím v malých letových výškách, které by mohly odhalit a zničit technické prostředky a objekty pozemních sil KLDR. Výsledná efektivnost bojové činnosti letectva protivníka by mohla být značně snížena. Spolu s efektivními opatřeními operačního maskování by to mohlo ohrozit nejen vzdušnou útočnou operaci, ale celou vzdušnou kampaň, a to i při naprosté kvantitativní a kvalitativní převaze vzdušných sil protivníka. Souhrnně je možné předpokládat, že systém PVO KLDR, společně s opatřeními operačního maskování a s využitím složitého  a členitého profilu terénu by mohl úspěšně odolat leteckému uskupení vyspělého protivníka s počtem dosahujícím 800 až 900 letounů. A pro úspěch vzdušné kampaně protivníka by bylo nutné vytvářet letecká uskupení s počtem přinejmenším 1800 až 2000 letounůrůzných kategorií.

Námořnictvo Severní Koreje by bylo schopné vytvořit pro námořní síly protivníka hrozbu pouze v pobřežní části přiléhajících moří a oceánů, a to hlavně minami, prostředky raketových člunů a supermalých ponorek. Ponorky z projektu 033 mají značně omezené možnosti v boji proti moderním hladinovým lodím a mají hodnotu jen jako nosiče minových zbraňových prostředků. Raketové čluny, které mají ve výzbroji zastaralé rakety, by nebyly pro moderní křižníky, torpédoborce a fregaty disponující spolehlivou PVO, skutečnou hrozbou. Supermalé ponorky by byly vzhledem k malé autonomnosti jejich činnosti a malé rychlosti schopné ničit pouze ty lodě, které by stály blízko břehu, nebo by se jen pomalu pohybovaly. Hlavní hrozbou pro námořnictvo pravděpodobného protivníka by byly minové zbraně. Velké počty různých min by umožnily vytvořit husté mořské minové zábrany, pro jejichž překonání by byly potřeba značné síly a prostředky vyhledávání a ničení min a vyžádalo by si to také značný čas. Doplnily-li by se minové zábrany ještě palbou pobřežního dělostřelectva a údery pozemních raketových protilodních zbraní, pak by byla opatření k likvidaci minového nebezpečí navíc spojena se značnými ztrátami. Pak by protivníkovi KLDR případně mohly minové zbraně vůbec znemožnit uskutečnění námořních výsadkových operací.

A nyní, jak vypadá celkové zhodnocení možností ozbrojených sil KR. Armáda KR se všeobecně uznává za jednu z nejpočetnějších a technicky nejlépe vybavených armád v regionu. Její pozemní síly jsou schopné vést úspěšné útočné i obranné operace armádního měřítka. Operačně-taktické raketové zbraně jsou schopné zničit až 30 důležitých bodových a plošných cílů. Vezme-li se však v úvahu charakter terénu a velký rozsah přípravenosti opevnění důležitých prostorů v jižních oblastech Severní Koreje, sotva by pozemní síly KR mohly realizovat své útočné možnosti ve vztahu k severnímu sousedovi.

Vzdušné síly KR by samy nebyly schopné řešit úkol neutralizace PVO KLDR a zajistit tak efektivní součinnost s pozemními silami. Oproti tomu jihokorejský systém PVO by mohl prakticky zcela potlačit hrozbu ze strany vzdušných sil KLDR. Námořnictvo by bylo schopné ve své operační zóně samostatně vybojovat nadvládu na moři. Jak vyplývá z výše uvedeného, sestava odminovacích námořních sil by však nebyla schopna řešit úkol odstranění minového nebezpečí pro vlastní lodě. Stav výzbroje základních lodí námořnictva KR by neumožnil zajistit skutečnou palebnou podporu pro pozemní síly na přímořském směru a vyřadit pobřežní obranu protivníka. V souvislosti s nevelkými možnostmi jihokorejských vzdušných sil v potlačení PVO KLDR a omezenými možnostmi boje s minovým nebezpečím, by jihokorejské námořnictvo sotva mohlo počítat s uskutečněním úspěšných námořních výsadkových operací.


Celkové porovnání a otázka strategické rovnováhy

Při celkovém zhodnocení operačních a bojových potenciálů dvou korejských států je možné konstatovat určitou paritu vojenských sil. Technická převaha jihokorejských ozbrojených sil by se, spolu s dalšími faktory, kompenzovala početním stavem a nesrovnatelně vyšším bojovým morálním duchem ozbrojených sil KLDR. Setkáváme se s zajímavým případem, kdy obranný poteciál obou proti sobě stojících stran značně převyšuje jejich útočný potenciál. Přesto napětí na korejském polostrově vzrůstá a je tam soustředěn opravdu značný vojenský potenciál, který navíc ještě může být posílen uskupeními ozbrojených sil jiných států. Případné vojenské střetnutí by se na omezené rozloze korejského poloostrova s vysokou pravděpodobností dotklo i zemí, které hraničí s zónou konfliktu - Číny (ČLR) a zřejmě i Ruské federace. O to větší význam má prognóza charakteru vojenských akcí na poloostrově.
 
Jaké zájmy by se uplatňovaly a jak by ozbrojený konflikt mohl vypadat

Pro vojenské rozdrcení severokorejských ozbrojených sil jakýmikoli jejími protivníky, by bylo nutné postavit počtem přinejmenším srovnatelné seskupení ozbrojených sil, které by navíc muselo převyšovat síly KLDR všestranným bojovým potenciálem.

Možný záměr ozbrojeného konfliktu ze strany KR - podlomení, nebo úplná likvidace státní suverenity KLDR a nakonec sjednocení země včleněním severní části Koreje do Korejské republiky, ač se zdá logický, je některými experty silně zpochybňován s tím, že by to KR přišlo na 500 miliard až 3 biliony dolarů a vážně zpomalilo ekonomický růst jihokorejského "draka", odrazilo by se to na konkurenceschopnosti jeho podniků atd. Pokud jde o ČLR, považuje se za silně pravděpodobné, že by nechtěla dopustit rozdrcení KLDR.

Je zřejmé, že pro válku se Severní Koreou by bylo nutné zformovat koalici států. Jejím základem by nepochybně byla KR a USA. Při příznivé mezinárodně politické situaci by do koalice mohlo vstoupit Japonsko, případně některé další státy regionu, avšak také některé evropské státy, např. Spojené království a Francie.

Celková početní síla seskupení koaličních ozbrojených sil by mohlo dosáhnout od 900 tisíc do jednoho milionu osob (případně i více), až 3000 tanků, 5000 až 6000 bojových obrněných vozidel různých typů 8000 až 10 000 dělostřeleckých zbraní, 1800 až 2000 letounů různých kategorií, až 150 hladinových lodí (v tom až šest mateřských letadlových lodí), až 40 ponorek (v tom až 25 atomových majících rakety s plochou dráhou letu Tomahawk).

Vysoká citlivost obyvatelstva KR a USA na lidské, materiální a politické ztráty (zejména na základě zkušeností z válek v Iráku a v Afghánistánu), které by v případě války proti KLDR byly nevyhnutelné, by přinutilo vedení koalice proti KLDR hledat způsoby, jak zvítězit pomocí rychlé a krátkodobé vojenské kampaně. Prodlužování případné války s KLDR by reálně mohlo přivést USA, KR a jejich spojence k nutnosti jejího ukončení bez úplného dosažení vytýčených politických cílů.

Nelze vyloučit ani to, že v případě hrozby úplného rozdrcení ozbrojených sil Severní Koreje, by mohla zasáhnout Čína se seskupením svých ozbrojených sil, které by bylo dostatečné k odvrácení pádu severokorejského státu. K čemu by to dále mohlo vést je dnes těžké říci.

K otázce jaderné hrozby ze strany Severní Koreje a možných následných akcí

Pravěpodobným důvodem k rozhodnutí o vojenské intervenci proti KLDR, by mohlo být to, že dosáhne určitou kritickou hranici v raketojaderné oblasti, například to, že by provedla sérii jaderných zkoušek nebo odpálení balistických raket s mezikontinentálním dosahem.

V této souvislosti se důležitým momentem stalo to, že 12. prosince 2012 KLDR vypustila na oběžnou dráhu svoji první umělou družici Země "Kwangmyŏngsongŏ" ("Zářivá hvězda"), a tak se, de facto, stala členem klubu kosmických velmocí. Start nosné rakety "Unha 3" s družicí, ukázal pokročilost KLDR v technologiích, potřebných pro vytvoření mezikontinentálních balistických raket velkého dosahu. Dojem z této události byl o to silnější, že se to Severní Koreji podařilo uskutečnit zcela neočekávaně. Nedlouho poté, 12. února 2013, provedl Pchjongjang svoji třetí jadernou zkoušku.

Situace na poloostrově se od té doby stále mimořádně silně vyostřuje. Předseda sboru spojených náčelníků štábů jihokorejských ozbrojených sil generál Jeong Seung-jo se vyjádřil tak, že když v Soulu vyrozumějí, že se Severní Korea připravuje použít jaderné zbraně, mohou jihokorejské síly udeřit v předstihu, dokonce i bez dohody s patronem za oceánem. Válečnická propaganda ze severu poloostrova zase obsahuje hrozby o tom, že přišel čas završení úkolu sjednocení země a vyvěšení vlajky KLDR na ostrově Čedžu, který je nejvzdálenějším územím Jižní Koreje.

Jak je v současných podmínkách ve světě složité připravit jakoukoli vojenskou intervenci, je názorně vidět při snahách o řešení vleklé vnitřní a mezinárodně politické krize v Sýrii a kolem Sýrie.

Padlo-li by rozhodnutí o vojenské intervenci proti KLDR, nastalo by období předběžné přípravy válečných operací s cílem vytvoření vojenskopolitických, mezinárodně právních, morálně psychologických a vojensko strategických podmínek, které by zajistily možnost zahájení a dosažení úspěchu ve vedení války. To vše by si vyžádalo odpovídající čas a prostředky. Zvláště důležité by bylo úsilí v diplomatické oblasti zaměřené na zformování koalice států, připravených zúčastnit se tažení proti KLDR. Pravděpodobně by se řešila i odpovídající role NATO, které již několikrát demonstrovalo schopnost globálního vojenského působení.

Poté by začala bezprostřední příprava k válce proti KLDR. Formálním opodstatněním by mohla být ozbrojená provokace v blízkosti pozemních nebo mořských hranic KLDR, která by vyvolala adekvátní reakci severokorejských ozbrojených sil. Cílem této etapy by bylo vytvoření dostatečně silného seskupení koaličních ozbrojených sil pro zahájení a vedení války, vytvoření materiálních a technických rezerv a bezprostřední morálně psychologická příprava vojsk a obyvatelstva k vedení bojových akcí.

KLDR by s největší pravděpodobností, tváří v tvář zjevné přípravě vojenské intervence, provedla všeobecnou mobilizaci svých ozbrojených sil a záloh a přistoupila by k strategickému rozvinutí svých uskupení v prostorech očekávaných bojových akcí. Základním obsahem dané etapy by se stalo strategické rozvinování uskupení ozbrojených sil obou proti sobě stojících stran, zahrnující celou řadu mobilizačních opatření a pro vzdálené koaliční spojence ještě k tomu strategické přesuny vojsk, výzbroje a vojenské techniky (což by mohlo představovat rozsah - měřený hmotností přepravovaného materiálu - od pěti do osmi milionů tun). Současně by se uskutečňovaly informační operace zaměřené na dezinformaci vojenského a politického vedení KLDR, potlačení vůle vojsk a obyvatelstva k odporu, a další činnosti.

Vzdušné operace

Na začátku války by se konfrontace sil uskutečňovala převážně ve vzduchu (formou vedení vzdušných operací). Protiseverokorejská koalice by usilovala o získání nadvlády ve vzdušném prostoru nad Severní Koreou, rozvrácení jejího vojenského a politického vedení a řízení, zničení jaderného potenciálu a námořních sil KLDR, rozdrcení nebo potlačení uskupení pozemních sil v oblastech nadcházejících útočných a výsadkových operací svých vojsk a paralyzování vůle obyvatelstva KLDR k odporu (například provedením úderů na důležité civilní cíle). Základním úkolem v této etapě by ovšem bylo provedení raketových a leteckých úderů silami a prostředky koalice na klíčové objekty KLDR a paralyzování její PVO. Z analýzy zkušeností válek posledního období a stavu severokorejských ozbrojených sil vyplývá to, že náplní kampaně vedené silami koalice by bylo provedení celé série vzdušných útočných operací. Prvními cíly soustředěných raketových a leteckých úderů by určitě byly objekty systému PVO a prostředky jaderných sil KLDR.

KLDR by zase v průběhu vzdušné fáze války usilovala o to, aby nedopustila úplné rozdrcení své PVO a jiných uskupení vojsk, zachování odolnosti obrany a raketojaderného potenciálu, zajištění normálního fungování vojenského a politického vedení a řízení chodu země a podle možností způsobení co největších ztrát vzdušným a pozemním silám protivníka v mezích dosahu raketových zbraní a dostřelu dělostřelectva, převážně s cílem dosažení morálně psychologického efektu.

Nelze vyloučit ani to, že válečné akce by mohly být zahájeny Severní Koreou, a to provedením předstihového raketového a dělostřeleckého úderu, což by mohlo snížit efektivnost prvního soustředěného raketového a dělostřeleckého úderu protivníka. Politické ztráty, které by si takovým úderem KLDR způsobila, by však byly nesrovnatelně větší. Před očima celé světové veřejnosti by byla okamžitě označena za agresora.

Informační operace toho, kdo by zaútočil jako první, by byly kromě bezprostředního zabezpečení bojové činnosti, zaměřeny na dosažení příznivé mezinárodní reakce na jeho akce. Důležité by bylo to, aby se na straně KLDR zabránilo zapojení třetích stran do konfliktu, především Číny, a zejména, aby se Severní Koreji znemožnilo použití jaderných zbraní.

Celá daná etapa by se mohla ukončit buď skončením či přerušením bojové činnosti, nebo přechodem útočníka k pozemním operacím. Skončení či přerušení válečných akcí by mohlo nastat v případě, že by se Severní Korea zřekla dalšího odporu (což je velmi nepravděpodobné), že by došlo k diplomatickému tlaku světového společenství, nebo přímému zásahu Číny na straně KLDR, anebo, že by se objevila přímá hrozba přechodu KLDR k použití jaderných zbraní. Mohlo by k tomu také přispět překročení spotřeby zbraní a munice, nepřijatelné ztráty letectva, růst protiválečných vystoupení obyvatelstva v hlavních státech koalice, a také ekonomické problémy.

V dané etapě by bylo možné použití jaderných zbraní ze strany KLDR, nejpravděpodobněji s demonstrativním charakterem (bez způsobení nadměrných ztrát protivníkovi) pro odstrašení obyvatelstva a politických elit protistran s cílem jejich přinucení k zahájení mírových jednání. Odvetné použití jaderných zbraní USA není pravděpodobné, vzhledem k ntomu, že by to nevyhnutelně vyvolalo negativní reakci světového společenství a možnost nikoli demonstrativního, ale reálného ničivého použití jaderných zbraní KLDR. Už na základě možných výsledků této etapy je vysoká pravděpodobnost skončení válečných akcí.

Pozemní operace

Další etapa války by mohla ze strany útočníka začít vytvořením podmínek k provedení úspěšných pozemních operací a námořních výsadkových operací při utrpení minimálních ztrát. To by bylo možné v případě spolehlivého potlačení protivýsadkové obrany protivníka a zničení systému opevněných objektů, alespoň na omezeném úseku severokorejské obrany. Operace a bojová činnost ozbrojených sil obou stran by probíhala na severokorejském území. Cílem etapy pozemních operací ze strany útočníka by bylo rozdrcení ozbrojených sil KLDR a okupace jejího území. Ze strany KLDR by v této etapě šlo o zmaření útočných a výsadkových operací protivníka se způsobením pro něho nepřjatelných ztrát, což by mělo (a mohlo) přimět útočníka k mírovým jednáním.

Vpád pozemních vojsk útočníka na území KLDR by pravděpodobně začal provedením strategické námořní a vzdušné výsadkové operace velkého měřítka. Pro její uskutečnění by mohlo být nasazeno až 150 lodí různých kategorií a řádově 150 až 200 tisíc příslušníků námořní pěchoty, vzdušných výsadkových, mechanizovaných a tankových vojsk, kteří by se vysazovali na pobřeží Severní Korejekak, aby se vytvářela sestava o třech až čtyřech sledech. Toho by se mohly v plné míře zúčastnit také síly leteckého uskupení koaličních spojenců.

S ohledem na geografické zvláštnosti tamního válčiště, rozvinutou síť opevněných objektů na přilehlém území KLDR a vysoký morální bojový duch armády i obyvatelstva KLDR, by toto období mohlo být provázeno velkými ztrátami živé síly, zbraní a techniky, a to na obou stranách. Počet mrtvých a raněných u všech sil zúčastněných v operaci by mohl dosáhnout desítek tisíc osob, z toho 25% až 30% by mohly tvořit ztráty spojeneckých účastníků útočící koalice. Takové ztráty by pro uskupení útočníka mohly být kritické, což by jej mohlo přimět k tomu, aby se zřekl dalších bojových akcí  a přešel k mírovým jednáním. K tomu by mohl napomoci i tlak světového společenství v diplomatické oblasti, přímý zásah Číny, hrozba použití jaderných zbraní Severní Koreou, případně i nárůst protiválečných akcí obyvatelstva a krizových jevů v ekonomice vedoucích zemí koalice, především Jižní Koreje, USA a Japonska.

Nebezpečí použití jaderných zbraní

Riziko rozhodnutí o použití jaderných zbraní by mohlo být značné. Pokud by se KLDR ocitla před hrozbou úplné vojenské porážky, se značnou pravděpodobností by se mohla odhodlat provést jaderný úder všemi dostupnými prostředky. Ten by mohl být proveden brzo po zahájení strategické výsadkové operace koalicí a spočívat ve výbuších jaderných fugasů, odpálení raket středního dosahu a vzdušných úderů. V závislosti na efektivnosti protiopatření protivníka, by celkem mohlo být použito až pět nebo šest jaderných prostředků. Pravděpodobnými objekty cílených jaderných úderů by mohla být vojska protivníka, objekty vojenské infrastruktury a administrativně politická centra na ůzemí Jižní Koreje, avšak také i jedna z amerických vojenských základen. Následkem by byly obrovské oběti (několik set tisíc lidí, zejména civilního obyvatelstva Jižní Koreje, velké materiální ztráty a rozsáhlé, těžko překonatelné zóny radiačního zamoření).

Pokud by se rozhodlo o odvetném jaderném úderu prostředky USA, mohl by být proveden strategickými i taktickými jadernými zbraněmi na základní administrativně politická centra Severní Koreje, odolné objekty jejích jaderných prostředků a klíčové uzly severokorejské obrany na pozemních a přímořských směrech. Rozsah odvetného úderu by byl omezen snahou minimalizovat zóny radiačního zamoření, jak na směrech k Rusku a Číně, tak i na straně k Jižní Koreji a Japonsku, zejména v blízkosti oblastí rozvinutých vlastních vojsk. V tom případě by při odvetném úderu prostředky USA, bylo možné odhadnout pravděpodobný počet jaderných bojových hlavic počtem šest až osm hlavic malé a střední ráže. Oběti u obyvatelstva KLDR by mohly přesáhnout statisíce, případně dosáhnout až miliony lidí.

V dalším průběhu by se mohly prostředky USA provádět ojedinělé jaderné údery zbraněmi velmi malé ráže s cílem zničení vysoce odolných opevněných objektů. Výměna jaderných úderů by mohla na straně KLDR vést ke ztrátě schopnosti organizovaného odporu. Značné ztráty mezi obyvatelstvem Jižní Koreje a vojsky koalice, rozlehlé zóny radioaktivního zamoření, tlak mezinárodního veřejného mínění a možný zákrok Číny, by však mohl přimět bojující strany k hledání způsobu rychlého ukončení válečných akcí. Na základě výsledků jaderné výměny by válka opravdu mohla být ukončena. Její následky by ovšem byly nevratné.

Pokud by se severokorejské vedení rozhodlo nepoužít jaderné zbraně, válka by zcela jistě pokračovala. Dokonce i po rozdrcení základních uskupení severokorejských vojsk, by byla pravděpodobnost toho, že by se severokorejské vedení zřeklo dalšího odporu (za předpokladu, že na ně nebude vyvíjen tlak ze strany Číny) velice nízká. Nedá se vyloučit ani to, že by v případě okupace země protivníkem, mohla být část severokorejského vedení (pro zachování politického představenstva KLDR) evakuována do Číny. Lze předpokládat, že by útvary, které by si zachovaly bojeschopnost, samostatně pokračovaly v odporu a mohly na okupovaných územích přecházet k vedení partyzánské války.

Možnost partyzánské války

Cílem třetího období války by ze strany útočníka zřejmě bylo nastolení kontroly nad Severní Koreou s úplná likvidace jejího státního zřízení a orgánů. Ze strany představitelů severokorejského vedení, kteří by vyvázli, a útvarů, které by si zachovaly bojeschopnost, by zase bylo cílem nedopustit úplnou politickou likvidaci severokorejské státnosti.

Pravděpodobnost použití jaderných zbraní v této etapě by byla nízká, vzhledem ke ztrátě spolehlivého a odolného velení vojskům nebo zničení jaderných zbraní útočníkem. Během další doby by se postupně ničily útvary KLDR, které si zachovaly bojeschopnost. Jejich zničení by se mohlo stát počátkem etapy partyzánské války. Široce rozvinutá síť opevněných objektů, hornatý a hustě porostlý terén, předem vytvořené značné zásoby zbraní, munice a jiných materiálových prostředků, by umožnily rozvinout na území KLDR rozsáhlou partyzánskou válku, která by se mohla rozšířit i na území Jižní Koreje. Akce partyzánských formací by s velkou pravděpodobností mohly být koordinované a materiálově podporované z území jiných států, jmenovitě z Číny.

Není vyloučeno, že etapa možné partyzánské války by mohla trvat i několik let a podle zkušeností z Iráku a Afghánistánu by mohla skončit odchodem USA a jejich spojenců ze Severní Koreje, bez splnění dříve stanovených cílů.

Závěrem

Velkým nedostatkem všeho toho, co bylo uvedeno je to, že to nikdy nemůže vystihnout způsob a průběh řešení krize kolem Severní Koreje, a to ani v úplnosti, ani v realitě, která by mohla nastat. Existuje takové množství nejrůznějších faktorů, které by mohly do situace zasáhnout, že je nelze popsat, a v některých případech vůbec ani předpokládat. V případě vzniku válečného konfliktu, by vše mohlo být úplně jinak. To, co bylo uvedeno, však může pomoci uvědomit si, co by také bylo možné očekávat a jaké by mohly být všechny možné důsledky (nezabývali jsme se například tím, jaké možné události by se v té souvislosti mohly odehrát ve světě mimo Dálný Východ).

Válka proti Severní Koreji by, v principu, mohla trvat od několika dní až do několika let. Lidské ztráty by se mohly pohybovat v širokých mezích - od několika set osob při válce omezené pouze na její vzdušnou fázi, do několika milionů obětí, kdyby přerostla do války jaderné. Snad nejpravděpodobnější je to, že by válka skončila během několika málo týdnů vzdušné kampaně, kdy by se stalo zjevným vysoké riziko jejího přerůstání do jaderné fáze. Výsledkem by mohl být kompromis - KLDR zcela skončí se svým raketojaderným programem a USA s ostatními členy koalice přistoupí na vynucené zrušení sankcí vůči Severní Koreji a podepíší dohodu o záruce nepoužití vojenské síly proti KLDR. Spojené státy by také mohly dosti snížit svoji vojenskou přítomnost v Jižní Koreji. Ale i to je možné brát jako značně strojenou a přemrštěnou konstrukci.

Důležité a vzbuzující naději je to, že nedojde k nevratné katastrofě, a přitom logicky hodné uznání je to, že válka na korejském polostrově by pro nikoho ze zúčastněných a zainteresovaných nebyla podstatnou výhrou. Způsobené ztráty, lidské, materiální politické a morální, by pro nikoho nemohly vyvážit to, co by případně získal.

Vezmou-li se v úvahu všechny souvislosti, je možné učinit závěr, že zahájení válečného konfliktu v "Zemi jitřní svěžesti" (jak bývá Korea poeticky nazývána), je alespoň v nejbližší a dokonce i v střednědobé perspektivě, málo pravděpodobné.


 
óóóóóóó