Neúspěšná mezikontinentální balistická raketa “Bulava” a nová generace ruských strategických raketových ponorek
Aktualita
Ministr obrany Ruské federace (RF) Sergej Šojgu nařídil pozastavit státní zkoušky nových atomových ponorek “Alexandr Něvskij” a “Vladimir Monomach” kvůli nezdařenému startu mezikontinentální balistické rakety R-30 “Bulava”. Ministr rovněž rozhodl o provedení dalších pěti nových odpálení “Bulavy”, námořní mezikontinentální balistické rakety, která již byla zavedena do výzbroje ruského vojenského námořnictva a tvoří základní výzbroj nejnovější generace ruských atomových ponorek třídy “Borej”. Ke zjištění příčin události, ke které došlo v průběhu zkoušek strategických atomových ponorek, byla zřízena mimořádná vyšetřovací komise, která má v co nejkratší době předložit výsledky vyšetřování.
Strategická atomová ponorka “Alexandr Něvskij” na moři
Raketové ponorky projektu 955, třídy “Borej”
Ke konci roku 1996 zahájila loděnice “Sevmaš” v ruském Severodvinsku stavbu raketové ponorky čtvrté generace, projektu 955, třídy Borej s projektovým řešením z Ústřední konstrukční kanceláře námořní techniky v Petrohradě. Šlo o vedoucí plavidlo “Jurij Dolgorukij” s ukončením jeho výroby plánovaném na rok 2002, předcházející celé sérii ponorek po kterém měla následovat další výroba - každý rok jedna ponorka. Nakonec byl “Jurij Dolgorukij” předán z výroby až v polovině roku 2007 a v roce 2008 se očekávaly jeho zkoušky. Pro omezené finanční zdroje byl termín přesunut na pozdější dobu. Naplánovány byly také další dvě ponorky dané třídy - “Alexandr Něvskij” a “Vladimir Monomach”, v té době rozpracované ve výrobě, plán však rovněž nebyl časově dodržen. Stavba ponorky “Alexandr Něvskij” byla v loděnici “Sevmaš” zahájena v roce 2004, předání z výroby se očekávalo v roce 2010. Obdobné termíny pro ponorku “Vladimir Monomach” byly 2006 (zahájení) a 2011 (předání z výroby). Čtvrtou plánovanou ponorkou projektu 955 “Borej” je “Světec Nikolaj”, která se stále ještě staví (ponorkám této třídy jsou přidělovány názvy podle jmen ruských historických knížat).
Vyobrazení atomové ponorky projektu 955 třídy “Borej”
(nahoře jsou znatelná místa šachet balistických raket “Bulava”)
Prehistorie, počáteční i další historie ponorky “Jurij Dolgorukij” a následujících ponorek byla velmi křivolaká a dramatická. Trojí přeprojektování ponorek projektu 955, třídy “Borej” tak, aby vyhověly třem různým zbraňovým komplexům, při současné existenci stejnojmenného projektu 935, vneslo do názvů různých variant nové atomové raketové ponorky značný zmatek. Značný vliv na tvářnost ponorek měly požadavky na umístění těžkých balistických raket. Zpočátku jich mělo být dvanáct (s hmotností každé kolem 70 tun), potom šestnáct a nejnovější verze ponesou dvacet balistických raket. Pro vlastní obranu ponorky projektu 955 je tato vybavena osmi torpédy, čtyřmi ráže 533 mm a čtyřmi ráže 650 mm.
Ponorka “Alexandr Něvskij” v doku loděnice “Sevmaš” v Severodvinsku
Zvýšený bojový potenciál (zejména zvětšený počet balistických raket na dvacet) budou mít ponorky třídy “Borej” až od čtvrté sériové ponorky. Plánovalo se do roku 2020 postavit až deset ponorek projektu 955 “Borej” a až deset ponorek projektu 885 “Jaseň”. Pro názor - cena ponorky typu “Jurij Dolgorukij” byla asi 23 miliard rublů. V dalším požadovala Spojená loďařská společnost (OSK) od ministerstva obrany RF za nový kontrakt řádově 130 miliard rublů (asi 26 miliard rublů na jednu ponorku).
Strategická atomová ponorka “Vladimir Monomach” projektu 955, třídy “Borej”
Co se při zkouškách ponorky “Alexandr Něvskij” stalo
Dne 6. září tohoto roku došlo k novému, nicméně již předtím mnohokrát opakovanému, neúspěšnému vypuštění mezikontinentální balistické rakety “Bulava” v oblasti Bílého moře. Tentokrát z atomového ponorkového křižníku (jak jsou lodě této kategorie v Rusku označovány) “Alexandr Něvskij”. Bylo to při státních zkouškách které, předcházely zařazení ponorky do výzbroje vojenského námořnictva RF. Raketa měla “zasáhnout cíl” na zkušebním polygonu Kura na Kamčatce vzdáleném zhruba 5500 km. Při akci raketa normálně vylétla z odpalovacího kontejneru v ponorce, avšak při druhé minutě letu došlo k selhání v činnosti jejího palubního systému a raketa spadla do moře. První verze příčiny zněla, že závada nastala v systému řízení vektoru tažné síly. V předchozí době bylo z celkového počtu 18 startů “Bulavy”, úspěšných pouze 10 či 11 startů. Je to mnoho, nebo málo? Podle kritérií platných v době SSSR, by to bylo na hranici zrušení celého projektu. Vezme-li se ale v úvahu to, že “dotažení” této rakety do současného stavu trvalo 15 let a vynaložilo se na ně tolik peněz, že by za ně bylo možné přezbrojit všechny ostatní druhy vojsk, pak je zjevné, že “Bulavu” kvůli nevyhovujícímu stavu těžko kdo odepíše.
Ponorková balistická raketa (SLBM) R-30 “Bulava”
Odpalovací šachta rakety R-30 “Bulava” v ponorce
Šikmý start balistické rakety R-30 “Bulava” z ponorky pod hladinou moře
Odbočka - základní informace o raketě
Námořní mezikontinentální balistická raketa R-30 (jinak 3M30) ”Bulava-30”, (označení pro mezinárodní dohody RSM-56, označení podle klasifikace USA a NATO SN-NX-30), je nejnovější ruská třístupňová raketa na pevné směsné palivo, určená pro umístění na atomových ponorkách nové generace, projektu 955 třídy “Borej”. Na Západě se pro ponorkové balistické rakety používá označení SLBM (Submarine-Launched Ballistic Missile).
Motory prvního a druhého stupně “Bulavy” jsou na pevné palivo, třetí stupeň je na kapalné palivo, což zajišťuje potřebnou rychlost při manévrování ve fázi rozdělení bojových bloků a jejich přechodu k letu po samostatných trajektoriích. Start rakety je šikmý a proto je možné uskutečnit odpálení rakety pod vodou a za pohybu.
Raketa má rozdělovací hlavici s šesti až deseti hypersonickými manévrujícími jadernými bojovými bloky (podle západního označení MIRV - Multiple Independently Targetable Reentry Vehicle), které mají individuální navádění a jsou schopné kdykoli měnit dráhu letu jak co do výšky, tak i co do kursu. Maximální dolet je 8000 až 9300 km, startová hmotnost 36,8 t, hmotnost shozu (užitečné zátěže )1150 kg, délka rakety v odpalovacím kontejneru 12,1 m, průměr rakety 2 m, délka bez hlavicové části 11,5 m. Navádění rakety je autonomní, inerciální a je řízené palubním počítačem rakety.
Fáze letu balistické rakety R-30 “Bulava”
Základem všeho byla etapa vývoje
Vývoj rakety se uskutečnil v Moskevském ústavu tepelné techniky. Zkoušky byly zahájeny v roce 2004 a po dlouhou dobu byly neúspěšné. Odpálení se uskutečňovalo z atomových ponorek “Dmitrij Donskoj” a “Jurij Dolgorukij”, a to jak z polohy nad vodou, tak i pod vodou.
Přijetí komplexu raket “Bulava” do výzbroje se očekávalo ještě v roce 2012, avšak nekonalo se. Jako jakýsi přelomový rok se označoval rok 2010, kdy se uskutečnilo několik úspěšných odpálení za sebou. Další série jakoby úspěšných odpálení provedených v roce 2011 byl pro hlavního velitele ruského vojenského námořnictva důvodem k tomu, aby vyhlásil zavedení “Bulavy” do výzbroje “de facto” (avšak v podstatě i “de jure”) a další plánovaná odpálení se neuskutečnila a byla odložena na rok 2013. Proč “jakoby” úspěšná odpálení? To proto, že dokonce i při úspěšných odpáleních, raketa ve skutečnosti uletěla pouze 5500 km a ne 8000, nebo i téměř 10 000 km, jak se uvádí ve schválených takticko-technických charakteristikách. Při takové menší vzdálenosti by ponorka-raketový nosič na případného či potenciálního protivníka nemusela dosáhnout.
Za příčinu zpoždění v zavedení nové rakety do výzbroje se považovala nedostatečná připravenost softwarového vybavení systému řízení raketových zbraní atomových ponorek-raketových nosičů typu “Borej”. To však vzbuzovalo mnohé pochybnosti. Spíše šlo o to, že pro získání přesného matematického modelu fungování lodních (ponorkových) a raketových systémů je nutný velký počet zkoušek na speciálních pozemních zkušebních zařízeních (testbedech). A hlavní řešitel vývoje - Moskevský ústav tepelné techniky v čele s Jurijem Solomonovem zahájil vývoj “Bulavy” aniž by měl taková zařízení k dispozici.
Odbočka - něco o Moskevském ústavu tepelné techniky
Tento ústav měl sice z minulosti velké renomé, byl vedoucí vývojovou organizací pro více než 70 raket na pevné palivo, mj. pro raketové vojsko strategického určení (komplexy “Temp-S”, “Pioněr”, “Topol”, “Topol-M”), pro pozemní vojsko (“Luna”) a vojenské námořnictvo (protilodní komplexy “Vichr”, “Liveň” a “Medvědka”), atd.
Jurij Solomonov, věhlasný ředitel a generální konstruktér ústavu, kde byl vyvinut námořní strategický raketový komplex “Bulava” a pozemní mezikontinentální rakety “Topol-M (abychom uvedli aspoň ty hlavní, jinak viz výše), v červenci 2009 sám odstoupil z funkce po pátém neúspěšném startu rakety “Bulava” 15. července 2009, kdy došlo v raketě ve 20. sekundě letu k autodestrukci. Za mnoho posledních let to byl v Rusku první případ, kdy vedoucí největšího vojenského projektu RF vyvodil sám a dobrovolně osobní odpovědnost za neúspěch. I pak pokračoval v ústavu v práci na projektu, avšak nikoli jako ředitel. Novým ředitelem se stal vítěz vypsaného konkurzu, generální ředitel Moskevského strojírenského závodu “Vympel” Sergej Nikulin. Jurij Solomonov zůstal v ústavu jako generální konstruktér pro pozemní a námořní raketové komplexy.
Obecně lze říci, že, se na neblahé historii s “Bulavou” podepsala zlá situace 90. let v Rusku, kdy byla prakticky zlikvidována značná část ruského obranného průmyslu. V této situaci byli např. z projektování nové rakety odvoláni nejzkušenější odborníci ze Státního raketového střediska Akademika V. P. Makejeva (sídlícího ve městě Miass, Čeljabinská oblast), kteří pracovali celá desetiletí na vývoji námořních raket.
Solomonovský Moskevský ústav tepelné techniky byl do té doby specializovaný na pozemní rakety a brzy se stalo zřejmé, že vzhledem k svému zaměření nedocenil složitost konstrukce ponorkových balistických raket. Toto nedocenění bylo tak značné, že i když se pracovníci ústavu seznámili s experimentální základnou Státního raketového střediska Akademika V. P. Makejeva a metodikami pozemního experimentálního zpracování jednotlivých systémů i rakety jako celku, se ústav fakticky vzdal možnosti využit testbedovou základnu Makejevského střediska, jejíž vytvoření bylo výsledkem třicetiletých zkušeností vývoje námořních balistických raket.
Říká se, že Moskevský ústav tepelné techniky úspěšně vyřešil složitou úlohu vypuštění rakety z ponorkové šachty bez zpětného rázu a vzletu po části dráhy letu, která je pod vodou. Jen nemnozí zasvěcení lidé vědí, že byla vyřešena jenom proto, že potřebná metoda byla již dříve usilovně vypracována a vyřešena na hydrodynamickém testbedu Makejevského střediska. Ano, raketa “Bulava” (zatím) úspěšně překonává úsek letu pod vodou, ale nikdo neví, co se s raketou stane ve vodním prostředí při startu za pohybu (plavby) ponorky, při působení nabíhajícího proudu vody (pro vodometný reaktivní pohon), jaké tlaky na ni působí a jaké to může mít následky. Je docela možné, že třeba ony mohou způsobovat neblahé následky při dalším letu rakety. Byl vypracován způsob odpálení rakety z kontejneru pod vodou, ale nepracovalo se na provozuschopnosti systémů a agregátů rakety při novém způsobu startu. Kromě toho byly z programu reálných zkoušek “Bulavy” vypuštěny etapy propracování rakety při startu z ponořovaného startovacího komplexu a z pozemního testbedu.
Energickým rozhodnutím tehdy generálního ředitele Moskevského ústavu tepelné techniky Jurije Solomonova bylo od základu změněno dřívější tříetapové schéma konstrukčních zkoušek nové námořní rakety. První etapa předpokládala testbedové zkoušky v hloubce pod vodou, druhá - zkoušky na zemi, a třetí - zkoušky s odpálením rakety z ponorky. Solomonovův ústav zavrhl první dva druhy zkoušek a přešel rovnou k letovým zkouškám při odpálení rakety z ponorky, s odůvodněním založeným na zjednodušené představě toho, že “Bulava” není nic jiného než námořní obdoba rakety “Topol”. Tím došlo k osudové chybě. Bez pozemních testbedových zkoušek provedených podle pečlivě prověřeného programu, by i ty nejlepší prostředky raketové techniky sotva letěly tak, jak mají. Právě komplexní zkoušky všech kriticky důležitých systémů řízení létajícího prostředku (ať již jde o letoun nebo raketu) umožní zjistit potenciální vady a nalézt nová konstrukční řešení.
Nemalou roli sehrál solomonovský přístup, založený na snaze unifikovat rakety tím, že se pozemní raketa předělá na námořní. Je to pokládáno za neopodstatněnou avantýru. K tomu přistoupily i určité korupční faktory. Skutečností zůstalo to, že se vývoj námořní (navíc ponorkové) rakety svěřil lidem, kteří k této problematice měli daleko. A tím vlastně začaly všechny následné pohromy “Bulavy”.
Nesmírně dlouho trvající “dotahování” již vyvinuté rakety “Bulava”, vážně zpozdilo rozvoj ruských strategických námořních jaderných sil. V souvislosti s vývojem “Bulavy” zůstaly bez výzbroje ponorky projektu 941 (“Akula”), jelikož byla zrušena výroba balistických raket R-39U. Tři unikátní ponorky bylo možné dočasně zakonzervovat, místo toho je však rozřezali do kovového šrotu. Využily se k tomu prostředky, které vyčlenily Spojené státy.
Ruské strategické námořní jaderné síly se díky vývoji “Bulavy” ocitly ve slepé uličce. Nyní Rusko nemá ani uskupení ponorkových raketových nosičů projektu 941 “Akula”, ani spolehlivě létající raketu “Bulava”. Bez raketové výzbroje se octly i nejnovější ponorkové raketové nosiče projektu 955 “Borej”. Situaci by mohla zachránit balistická raketa R-29RMU-2 “Siněva” zavedená do výzbroje v roce 2007. Pro ni však nejsou nové ponorkové raketové nosiče a existující ponorky pro tuto raketu budou brzo vyřazeny jako zastaralé.
Pro Rusko je nejvyšší čas na to, aby se rozhodlo: Buď doplňkový vývoj rakety “Siněva” tak, aby se stala kompatibilní s atomovou ponorkou projektu 955 “Borej” (to by si vyžádalo velmi náročné vývojové práce), anebo provedení opravdu seriózních doplňkových vývojových úprav a nových zkoušek “Bulavy”. Není možné vyzbrojovat supermoderní (za jaké se v Rusku plavidla “Borej” považují) ponorky nedokonalými raketami. Pro případné potenciální protivníky by nebylo nic lepšího, než nevyzrálé a nedopracované zbraně v rukou ruského vojenského námořnictva.
Podívejme se, jaké zajímavé úvahy kolem toho panují (alespoň krajní názory). Je názor, že je nutné skončit s trápením “Bulavy” a lidí kolem celého projektu, a ne připravovat dalších pět startů.To by znamenalo vyrobit ještě pět dalších raket podle stejných výkresů, stejné technologie a stejným výrobním procesem. Vyhodit tedy ze státní pokladny ještě několik miliard a nechat jimi zbohatnout mafii vojensko-průmyslového komplexu. K tomu se klade otázka: dokdy se rozhodnutími ministra obrany bude krmit mafie a námořnictvo bude zůstávat bez nové výzbroje? Ruské vojenské námořnictvo se bude nakonec “Bulavy” bát víc, než případný protivník. Provádět odpalování nevyzrálé balistické rakety z atomové ponorky s celou osádkou by bylo tak riskantní, že by to mohlo být spíše charakteristické pro kamikadze.
V této souvislosti učinil ministr obrany RF S. Šojgu překvapivé prohlášení. Údajně připouští, že ruské vojenské námořnictvo bude nakonec nuceno odmítnout raketu “Bulava” přijatou v minulém roce do výzbroje. Neúspěšné vypuštění rakety při zkouškách ponorky “Alexandr Něvskij” byl s ní již osmou havárií od roku 2004. Znamená to, že 40% startů skončilo nezdarem.
Za předchozího ministra obrany A. Serdjukova to vypadalo tak, jakoby bylo rozhodnuto, že je lepší mít nespolehlivou “Bulavu”, než žádnou novou ponorkovou raketu. Snad proto za celý rok 2012 nebyla “Bulava” odpálena ani jednou. Plánované starty se z různých důvodů odkládaly. Nyní “vylezlo šídlo z pytle ven” a vznikla neúnosná situace. Reakce současného politického a vojenského vedení byla proto tak ostrá. Z druhé strany jsou reakce řady vysokých činitelů takové, že chtějí svést všechno na pouhé porušení technologické kázně ve výrobním závodě. Možnost hypotetických systémových chyb v návrhu a konstrukci “Bulavy” od sebe odhánějí jako zlý sen.
Situace je mimořádně složitá. Na výrobu rakety byly utraceny stovky miliard rublů a výstupem je pšouk. Konstruktéři žádají generály a admirály, aby měli strpení, ale ve skutečnosti je systém neprovozuschopný. Podle radikálního názoru je řešení pouze jediné: Další vývoj “Bulavy” ukončit a uložit konstrukční kanceláři (raketovému centru) akademika V. P. Makejeva vzít za základ parametry “Bulavy” a sestrojit novou raketu s rozměry nevyžadujícími změny a úpravy ponorky.
Podle opačného názoru jsou nejzávažnější problémy s “Bulavou” vyřešeny, o čemž svědčí provedené série předchozích úspěšných odpálení. Nevýznamné “nedorazy” bude možné překonat při umném technickém doprovodu rakety. K tomu je nutné, aby na ponorce, vyzbrojené raketami “Bulava” byli po určitou dobu představitelé či pracovníci z vývoje rakety. Požadavky na zajištění bojeschopnosti ponorkového loďstva RF nejsou slučitelné s žádnými ústupovými cestami. Nezavedení “Bulavy” do výzbroje, není podle tohoto názoru možné.
Je také názor, že pomocí neúspěchů “Bulavy” je snahou zakrýt problém samotných strategických atomových ponorek. Předpokládá to například první vice-prezident Akademie geopolitických problémů Konstantin Sivkov. Podle něho nelze vyloučit že poslední selhání souviselo s ponorkovými systémy a ne s raketou “Bulava”.
K čemu vlastně došlo s “Bulavou” při státních zkouškách ponorky
Selhání “Bulavy” při státních zkouškách atomové ponorky “Alexandr Něvskij”, se vzápětí stalo pro mnohé vysoké státní a vojenské činitele “horkým bramborem”. Bylo nutné vyjasnit co zabránilo raketě doletět tam, kam byla poslána, jak se uskutečnilo odpálení rakety, zda z polohy ponorky pod vodou nebo nad vodou, jaký byl rok výroby rakety (před rokem 2009 nebo pozdější), atd.
V severodvinském doku, odkud strategický ponorkový křižník vyplul ke zkouškám, začala neprodleně pracovat vyšetřovací komise pod vedením hlavního velitele vojenského námořnictva admirála Viktora Čirkova. Jistě zjistí příčinu neúspěchu, může jich ovšem být několik. Jedna již byla výše naznačena. Není také vyloučeno, že raketa byla zkompletována v době kdy na výrobním závodě ve Votkinsku (stejně jako na jiných závodech ruského obranného průmyslu) byl na rozkaz bývalého náčelníka generálního štábu armádního generála Nikolaje Makarova radikálně zredukován počet vojenských představitelů na závodech a tím byla oslabena vstupní kontrola dílů přicházejících od kooperantů (pro “Bulavu” je vyrábí kolem 600 ruských závodů) i výrobní a výstupní kontrola.
Mnohé nezdary při zkouškách nové rakety vznikaly z různých příčin, což ukazovalo na nedbalost při montáži palubní aparatury (zřejmě se totéž projevilo i při posledním vypuštění kosmické rakety “Proton”). Nelze vyloučit možnost, že to bylo příčinou i posledního neúspěchu, i když v posledních letech se dohled na práci specialistů na votkinském závodě velmi změnil. Nad pracovní místa specialistů dokonce umístili televizní kamery, které sledovaly přesnost vykonávání technologických operací. A všechna následující odpálení rakety “Bulava” svědčila o tom, že taková přísná kontrola přináší potřebný efekt. Proč nezafungovala v posledním případě, je otázka. Není ani vyloučeno to, že že raketa byla z té série, která ještě nebyla podrobena zpřísněné proceduře. To je však zatím jen domněnka.
Specialisté uvedli jako velmi pravděpodobnou reálnou příčinu neúplné rozevření výsuvného nástavce trysky motoru druhého stupně rakety, což by svědčilo o tom, že došlo k výrobní vadě. Očekává se, že vyšetřování příčin zabere ještě asi dva týdny (má být uzavřeno do konce září). Předtím, než vojenské námořnictvo RF přistoupí ke zkušebním odpálením již zavedené rakety pro potvrzení toho, že splňuje požadované technické charakteristiky, budou specialisté nuceni vyjasnit byl-li defekt ojedinělý, anebo jde o problémy, charakteristické pro celou sérii raket.
Některé uvažované verze příčiny selhání byly vyloučeny prakticky ihned, například byl vyloučen předpoklad nenormální činnosti pyropatrony, jejíž síla náplně by nemusela stačit pro oddělení prvního a druhého stupně rakety. Brzy po zahájení šetření události, bylo lokalizováno místo selhání. Bylo ve druhém stupni rakety. Uvedené příčině - neúplnému rozevření výsuvného nástavce trysky motoru druhého stupně byla přisouzena pravděpodobnost 90%. Nejspíš se nástavec vysunul jen částečně, následkem čehož motor nemohl vyvinout normální tažnou sílu. V dalším se však má prozkoumat ještě jedna možná příčina incidentu - možné propálení samotného motoru druhého stupně rakety. Tato verze je však méně pravděpodobná a sotva se potvrdí.
Příčinou zmaření zkoušek se mohly stát také závady v palubním informačním a řídícím systému samotné strategické raketové ponorky “Alexandr Něvskij”. Je jasné, že samy rakety nikam nelétají. Na ponorce se do nich vkládá program letu. Palubní přístroje “Bulavy” byly úzce navázány na přístroje ponorkového raketového nosiče. Došlo-li k nějakým nekorektním událostem při letu rakety, tím více ve druhé minutě po startu, pak nelze vyloučit vliv informačního a řídícího systému ponorky. Samozřejmě, hledání příčiny případné nesprávné interakce těch či oněch systémů je věcí příslušných odborníků. Zde je možné jen uvést názor o tom, že bezproblémově funkčně spřáhnout raketu a nosnou ponorku je zhruba stejně náročné, jako je obě samotné vytvořit.
Možné důsledky pro ruské vojenské námořnictvo
Připomeňme, že odpálení “Bulavy” 6. září tr. se uskutečnilo nikoli pro ověření takticko-technických charakteristik rakety, ale v rámci státních zkoušek celého komplexu ponorkového raketového nosiče “Alexandr Něvskij” (projektu 955 “Borej”), včetně nového automatizovaného systému řízení odpálení raket. Přesto, že jak raketový komplex ponorky, tak i tak i samotná osádka ponorky zapracovala tak jak má, byly státní zkoušky pozastaveny, a to se netýká jen “Alexandra Něvského”, ale i dalšího ponorkového raketového nosiče projektu 955 s názvem “Vladimir Monomach” (spolu s již zmíněným rozhodnutím o provedení doplňkových pěti odpálení “Bulavy”, v tomto případě právě pro potvrzení splnění jejích charakteristik).
Specifickému pohledu na vzniklou situaci přispívá ta skutečnost, že raketa “Bulava”, spadlá do vod Severního ledového oceánu, byla vyrobena jako součást první výrobní série. I tato skutečnost byla v souvislosti se selháním rakety příčinou toho, že se již po několikáté rozšířil názor o tom, že takovou raketu ruské vojenské námořnictvo nepotřebuje, a že její přijetí do výzbroje bylo velkou chybou.
Doplňková odpálení rakety “Bulava” mají být provedena bezpodmínečně až po ukončení práce vyšetřovací komise. Celá první série raket, vyrobená spolu s “Bulavou”, která spadla při zkouškách do moře, má být vrácena výrobnímu závodu, kde mají být rakety rozebrány, vše znovu zkontrolováno, zda se nenajdou nějaké defekty (v tom případě by musely být odstraněny) a teprve poté budou vráceny zpět vojenským uživatelům.
V praxi se ukázalo, jak je to s “Bulavou” ve výrobě složité. Při výrobní kooperaci asi 650 podniků je dohled nad tím, že každý výrobek přesně odpovídá výrobní dokumentaci a nevykazuje žádné odchylky od předepsaného stavu a kvality, prakticky nerealizovatelným úkolem.
O tom, že u objektů strategického významu dochází k nezdarům, svědčí i zkušenost USA. Americká antiraketa GBI (Ground Based Interceptor) systému protiraketové obrany se zkouší již dvacet let a zhruba při každém druhém odpálení letí mimo cíl (to mj. sehrálo roli i v tom, že prezident USA Barack Obama upustil od rozmístění těchto raket na území Polska). Je jisté, že v současné době bude mít i ruský nezdar s posledním vypuštěním “Bulavy” geopolitický nádech, zejména při vyhrocené vojenskopolitické situaci kolem Sýrie.
V jednom z posledních vyjádření ministra obrany s. Šojgu zaznělo, že v plánech resortu obrany zatím nejsou žádné mimořádně závažné kroky a ministerstvo se nechystá nahrazovat “Bulavu” jinou raketou. Podle názoru ministra je nejdříve nutné vyjasnit příčiny nedávné havárie, a teprve pak na základě výsledků šetření činit příslušné rozhodnutí.
Je pozoruhodné, že ze slov ministra S. Šojgu je možné dělat jakýkoli závěr, který se komu hodí. Z jedné strany z toho vyplývá to, že v nejbližší době “Bulava” zůstane ve výzbroji námořní části ruské jaderné triády. Z druhé strany však mohou být výsledky šetření takové, že ministerstvo bude nuceno hledat náhradu za raketu, která již byla přijata do výzbroje.
Zatím je brzo soudit, jak se budou dál události rozvíjet. Jedinou jasnou etapou v budoucím osudu rakety R-30 “Bulava” je ukončení prováděného vyšetřování. Právě jeho výsledky rozhodnou o dalších krocích, které se budou týkat výzbroje nejnovějších atomových ponorek. Základní problém vyšetřování je v některých zvláštních okolnostech odpálení rakety. Protože účelem odpálení nebylo získání údajů o letu rakety, ale ověření palubních systémů raketové ponorky, nebyla raketa vybavena telemetrickými přístroji. Následkem toho je vyšetřovací komise zbavena možnosti prozkoumat velké množství dat o průběhu procesů během letu rakety.
Přezkoumání celé, první výrobní série raket Bulava, jíž byla havarovaná raketa součástí, může ukázat, zda šlo o jednotlivou výrobní vadu, nebo o systémovou závadu. Rozhodne-li vyšetřovací komise to, že příčinou havárie byly nějaké systémově-technické “nedorazy”, které není možné jednoduše a rychle napravit, bude to mít velké a závažné následky, jak pro vojenské námořnictvo, tak i pro obranný průmysl. Pro ministerstvo obrany, konstrukční kanceláře i výrobní závody by bylo nejtěžším dalším krokem v rozvoji událostí to, kdyby bylo nutné v co nejkratší době sestrojit a zavést do výzbroje novou raketu, zbavenou nedostatků “Bulavy”.
Zatím je možné jen spekulovat o pravděpodobnosti takového vyústění událostí, nicméně už se objevují návrhy k náhradě tolik kritizované “Bulavy”. Například již před několika lety bylo známo, že výše zmiňované Státní raketové středisko Akademika V. P. Makejeva provedlo modernizaci raket řady R-29RM na kapalné palivo. V rámci modernizace se objevila nová zbraň. Raketa R-29RMU-3 (někdy označovaná jako “Siněva-3”) má charakteristiky na úrovni rakety R-29RMU2.1 “Lajněr”, ale přitom se může používat v ponorkách projektu 955 “Borej”. Pro zajištění fyzické kompatibility s novými ponorkami se raketa R-29RMU-3 vybavuje upraveným prvním a druhým stupněm s menší délkou a větším průměrem. V současnosti je však nová raketa zatím pouze ve stádiu konstrukční dokumentace.
Dokončení projektu “Siněva-3” by si vyžádalo mnoho času a značné náklady. Opuštění rakety R-30 “Bulava”, již zavedené o výzbroje, by mělo velmi negativní důsledky pro ruské jaderné síly. Otázkou zásadního charakteru zůstává stále to, zda byl příčinou nedávné havárie “Bulavy” pouze nějaký “nedoraz” technologického charakteru.
Samozřejmě, nezdar při prvním odpálení “Bulavy” z paluby strategické raketové ponorky “Alexandr Něvskij”, první ze série ponorek projektu 955 třídy “Borej”, nebude mít mimořádně zásadní vliv na stavbu dalších nových ponorek třídy “Borej” (již k roku 2008 jich mělo být v bojovém nasazení osm). Jistě, nelze vyloučit to, že poslední událost zpozdí předávání nových ponorek do sestavy vojenského námořnictva. V ruském vojenském námořnictvu se plánovalo, že dvě plavidla - “Alexandr Něvskij”, a po něm následující strategická raketová ponorka “Vladimir Monomach” budou námořnictvu předána do konce roku 2013. Ne tak dávno o tom mluvil i ruský prezident Vladimir Putin. Nyní se zřejmě termíny posunou do příštího roku. Raketové ponorky budou moci být vojenskému námořnictvu předány pouze tehdy, proběhnou-li úspěšná odpálení “Bulavy” na každé z nich. Spěchat v dané situaci již nemá smysl, opakovaný nezdar by měl mnohem vážnější následky než zproštění funkce vysoce postavených činitelů na různých úrovních.
Bylo oznámeno, že následující odpálení rakety “Bulava”, po nedávném neúspěšném startu, bude provedeno ještě v tomto roce. Má být provedeno z kterékoli raketové ponorky projektu 955 “Borej” z těch, které byly dosud spuštěny na vodu. Je možné, že do konce tohoto roku bude provedeno ještě několik startů.
K tomu je vhodné uvést to, že průkopník této třídy ponorek “Jurij Dolgorukij”, který byl již dříve zařazen do sestavy vojenského námořnictva RF a v poslední době připlul na svou rodnou základnu Gadžijevo na poloostrově Kola (Murmanská oblast), se nepokládá za sériovou strategickou raketovou ponorku, spíše za experimentální (první sériovou ponorkou je “Alexandr Něvskij”, druhou “Vladimir Monomach” a následovat bude “Světec Nikolaj”).
Na závěr je možné uvést to, že ponorkové loďstvo má v ruských ozbrojených silách dlouhou tradici. První ruské ponorky se začaly projektovat již v roce 1900. V období let 1900 až 1917 bylo v carském Rusku postaveno přes padesát ponorek. Sovětský svaz, jak známo, byl velkou ponorkovou velmocí. Po rozpadu SSSR viselo ponorkové loďstvo doslova na vlásku od opravdového zániku. K totální likvidaci ponorkového loďstva však nedošlo. Po dvou desetiletích existence nového státu - Ruské federace, se před očima současného světa, atomové ponorkové loďstvo, jako součást ruské jaderné triády, začíná podstatně modernizovat.
