Čína se proměňuje v kosmickou velmoc
Vlastní čínská kosmická stanice a program pilotovaného letu na Mars
Vypadá to tak, že před koncem tohoto desetiletí se lidstvo dostane tam, kde předtím nikdo nebyl - na odvrácenou stranu Měsíce. Tato navždy od nás odvrácená temná strana byla a je stále záhadou. Žádný člověkem vytvořený objekt se nikdy nedotkl jejího povrchu. Dostat se tam bude zázrakem techniky. To bude vyžadovat raketu, která váží stovky tun (bude muset urazit přes 402 000 km), přistávacího robota a bezpilotní lunární vozítko, které bude používat senzory kamery a infračervený spektrometr pro odhalení miliardy let starého tajemství z odvrácené části měsíční půdy. V takové misi by se také mohla prozkoumat měsíční zásoba helia-3, slibného materiálu pro energii získávanou jadernou fúzí. Národem, který zasadí na odvrácené straně Měsíce svoji hvězdnatou vlajku při této historické cestě bude Čínská lidová republika (ČLR).
Kosmický výzkum a vývoj ČLR postupuje kupředu mimořádně rychlým tempem. Kosmická loď “Shenzhou-11” vypuštěná 17. října se v listopadu se dvěma tchaikonauty (čínskými kosmonauty) na palubě vrátila na Zemi.
Raketa pro vypuštění kosmické lodi “Shenzhou-11”
Na začátku listopadu Čína vypustila úspěšně také raketu nového vzoru, která je největší na světě. ČLR se nepřipojila k programu Mezinárodní kosmické stanice s účastí Japonska, USA a dalších zemí. Usiluje o to, aby již k roku 2020 zahájila provoz vlastní kosmické stanice. Bude mít k tomu dostatečnou technologickou základnu a potřebné zkušenosti?
Dva měsíce po vypuštění lodi “Shenzhou-11” se s ní úspěšně spojil kosmický modul “Tiangong-2”. Dva kosmonauti byli ve vesmíru asi 30 dní a vrátili se na Zemi. Je to zatím nejdelší pobyt čínských kosmonautů ve vesmíru. Celkem se kosmických letů zúčastnilo již 14 čínských kosmonautů.
Kosmický modul “Tiangong-2”
Rok 2016 se pro Čínu stal v kosmických aktivitách rokem překotného rozvoje. Podstatné je to, že se bouřlivě rozvíjí infrastruktura o kterou se další vývoj opírá. V červnu se uskutečnil úspěšný start ze čtvrtého raketodromu. Pro vypuštěnou raketu “Changzheng-4” bylo použito palivo na bázi kerosinu, které obsahuje jen malé množství škodlivin.
Raketa Changzheng-5” vypuštěná 3. listopadu je svými rozměry pouze o něco menší než americká raketa “Delta-IV Heavy”. Má průměr pět metrů a na oběžnou dráhu může vynést družici o hmotnosti 23 tuny. Má také schopnost doletět na Měsíc.
Raketa “Changzheng-5”
Čínský kosmický vývoj začal v padesátých letech minulého století. V sedmdesátých letech se Čína stala pátou zemí, která vypustila svou družici. V roce 2003 byla třetí zemí, která poslala člověka do kosmu. Za posledních 20 let se Čína naučila vypouštět pilotované kosmické lodě, stykovat na oběžné dráze různé moduly a konstruovat kosmické výzkumné stanice.
V roce 2011 začala ČLR vypouštět rakety častěji než Spojené státy. Rok nato, v roce 2012, překročilo množství vypuštěných čínských družic ruské starty. V tom roce měla Čína v plánu 26 startů. V období do září již vypustila 14 družic. Tak se dostala na stejnou úroveň s USA (16 startů) a Ruskem (14 startů). Do roku 2015 vypustila Čína celkem 230 raket, z toho bylo 94,3% úspěšných. Tak se počtem startů Čína dostala na čtvrté místo. Z hlediska ukazatele úspěšnosti pak na druhé místo za Evropou.
Start rakety v čínském kosmickém programu
Nabízí se otázka jak to, že čínský kosmický vývoj probíhá bez velkých chyb a selhání? Odpověď se skrývá v tom, že v podmínkách autoritárního řízení země komunistickou stranou jsou čínské vývojové kosmické programy neobyčejně efektivní. Za prvé čínský stát jasně vytyčuje dlouhodobé cíle. Vědecké organizace, které jsou pod přímou kontrolou vlády počítají s vysláním kosmonautů na Měsíc nejpozději k roku 2030 a na Mars k roku 2050. Kromě toho čínská společnost pro aerokosmickou vědu a techniku (CASC) předkládá každých pět let Státní radě ČLR program rozvoje infrastruktury do roku 2025.
Další příčinou čínského úspěchu je to že finance a personál zajišťuje armáda. Rozpočet na výrobu kosmické lodi je deset miliard juanů, na výrobu rakety pět miliard juanů. Z prvního pohledu se může zdát, že to není tak nákladné, je to však spojené i s dalšími vojenskými výdaji. Je možné říci, že výsledkem vývojových programů, které probíhaly s podporou státu a armády se Číně podařilo dosáhnout rovnováhy mezi výdaji a efektivností a, což je důležité, obejít se bez účasti dalších států.
Zvláštní pozornost si zaslouží projekt výzkumu Měsíce. Jak bylo zmíněno výše, do roku 2030 plánuje Čína vyslat na Měsíc své kosmonauty. V roce 2018 chce vypustit na Měsíc automatickou meziplanetární stanici “Chang'e-4” a ta má přistát na odvrácené straně přirozené družice Země.
Automatická meziplanetární stanice ”Chang'e-4” pro přistání na odvrácené straně Měsíce
Dosud to neučinil nikdo. Má se pokusit přivézt z odvrácené strany Měsíce vzorky půdy. Pokud bude mít tento projekt úspěch, vytvoří se podmínky pro to, aby byl po 60 letech od programu “Apollo” člověk znovu na Měsíci. Aby dosáhla tohoto cíle, musí Čína dále zvyšovat přesnost své práce v kosmonautice a zdokonalovat i další oblasti. Bude-li ČLR používat kapalný vodík a další neškodlivé materiály jako raketové palivo, tak jak to dělají Japonsko, USA a evropské země, stanou se její technologie důvěryhodnějšími.
Při střízlivém pohledu, nehledě na značné tempo rozvoje, se technologie dosud podobné čínským ji dlouho běžně na Západě používají. Svým provedením jsou čínské rakety podobné ruským “Sojuzům”. Pokud jde o pilotovaný let na Měsíc, pak to USA vykonaly již před padesáti lety. U čínského letu bude ovšem podstatné přistání na odvrácené straně Měsíce a řešení problémů, které jsou s tím spojené. Zde jakákoli předchozí zkušenost a možnost se poučit neexistuje. Proto bude tato mise moci o vyspělosti čínské techniky a technologií toho dosti napovědět.
Přistání kosmonautů na Měsíci se ovšem netýká jev vstupu Číny do exkluzivního klubu dvou států. Pod tím je nutné vidět nový přístup k definování toho, co v 21. století znamená kosmos ekonomicky, vojensky i politicky. Kromě toho tam existují plány na velké a výkonné nosné rakety, kosmické stanice s lidskou posádkou, a jednu z největších světových sítí družic pro obrazové informace a navigaci. Zatímco USA, pokud jde o lety s lidskou osádkou takřka zůstaly stát na místě, i když to nemusí znamenat, že by je Čína předběhla.
Skutečné schopnosti Číny bude samozřejmě možné komplexně posoudit až podle toho, jak bude vlastními silami realizovat projekty v takových neprozkoumaných sférách jakými jsou výzkumy Marsu.
Stejně jako na kosmickém trhu USA, Čína spoléhá na aerokosmické společnosti propojené se státem a spolupracující s Národní kosmickou správou CNSA (China National Space Administration) pro zajišťování duálních funkcí podporujících její armádu. Je tam také společnost pro aerokosmickou vědu a technologie (Aerospace Science and Technology Corporation), která je primárním dodavatelem technologií pro budování kosmických lodí se svou dceřinou společností - Akademií pro technologie startovacích raket (Academy of Launch Vehicle Technology, která pomáhá projektovat státní rakety “Changzheng” v překladu Dlouhý pochod) a společnost vojensko-průmyslového komplexu (Aerospace Science and Industry Corporation), dodavatel obranných technologií, která vyvíjí a dodává výrobky, jako jsou například atomové hodiny navigačních družic.
Jaká se dá čekat blízká budoucnost čínských kosmických programů? Čínský program pilotovaných letů byl zatím převážně izolovaný. To se ale může v dohledné době změnit. Evropa již zahájila s Pekingem dialog o možnosti vysílat své kosmonauty na připravovanou čínskou vesmírnou stanici. Vysoký představitel Evropské vesmírné agentury (ESA) Thomas Reiter řekl zpravodajskému serveru BBC News, že se v Evropě intenzivně studují možnosti využití čínské vesmírné stanice.
Plánovaná čínská orbitální stanice (v uměleckém podání)
Nové lety raket s lidskou posádkou jsou přesvědčivou ukázkou sílící pozice Číny v kosmickém prostoru. Přicházejí navíc v době, kdy americký i ruský kosmický program brzdí omezování rozpočtu a přesuny priorit.
(Obrázky: Veřejně dostupné zdroje)
