úterý 2. června 2015

MALÁ KOSMOLOGICKÁ HLÍDKA - OZNÁMENÍ



Malá kosmologická hlídka.jpg
OZNÁMENÍ
Jako vedlejší součást tohoto blogu “C4ISR a vojenství” se připravuje otevření nové “Malé kosmologické hlídky” s výše uvedeným úvodním obrázkem.
Autor blogu se již dosti dlouhou dobu, jako seriózní hobby, soukromě věnuje studiu různých částí moderní kosmologie a přilehlých oblastí. Jde o velice významnou, a přitom mimořádně zajímavou, oblast současného vědeckého poznání. Zanícení autora studiem problematiky dané vědecké discipliny ho přivedlo k názoru, že by nebylo od věci, podělit se s návštěvníky a čtenáři blogu o vybrané poznatky a zajímavosti. Ty mohou mnohé čtenáře zaujmout a snad i rozšířit jejich obzory v oblastech, které by podle předpokladu, měly být v zorném poli moderního člověka.
Záliby člověka, k nimž patří různá hobby, jsou hnací silou jeho motivace a úsilí poznávat, rozvíjet se, dosahovat svých cílů. V řadě případů jsou nejúspěšnější lidé ve skutečnosti velmi zanícení, vášniví, někdy až riskující, jedinci. V současném světě však ne všechny záliby jsou schopné dát svému nositeli řádnou šanci na to, aby z nich učinil předmět ušlechtilého a opravdového uspokojení. Zájmy a hobby se v člověku zpravidla rodí na základě jakéhosi vnitřního vnuknutí. Takové vnuknutí, a s ním spojená inspirace je substance, která může být velmi křehká a prchavá. Zpravidla vyžaduje stálé “dobíjení” a podporu. Autor blogu je přesvědčen, že touha po kosmologických znalostech, poznávání vesmíru a světa kolem i mimo nás je tím, co do kategorie hodnotné záliby patří.
Divná věda - tato kosmologie…
Pojednává se v ní o tom, co se stalo před miliardami let. O tom, že procesy proměn celého vesmíru proběhly během miliardtin sekundy, že během mžiknutí oka může celý náš vesmír najednou zmizet, že se všechny zákony vesmíru v jejich současné podobě vytvořily během prvních třech minut jeho existence a další těžko představitelné věci.. Kdo byli a jsou lidé, kteří to říkají? Na základě čeho došli k podobným závěrům? Pokusme se do toho nahlédnout.
Kosmologie je věda o vzniku, stavbě a rozvoji vesmíru jako celku. Během celých tisíciletí se lidé snažili najít odpovědi na otázky “Co je to svět, co je jeho podstatou?”, “Jak je svět uspořádán?”, “Existuje svět odjakživa?”, “Skončí svět někdy?” a mnoho dalších.
Odpovědi na takové otázky vztahující se k vesmíru, významně pomohlo nacházet XX. století díky výkonným teleskopům, radioteleskopům, družicím a novým fundamentálním fyzikálním teoriím - především neustále se rozvíjející teorii relativity a kvantové mechanice. Objevila se nová fyzikální teorie - teorie “Velkého třesku”, která se stala nejrozšířenější teorií vzniku vesmíru. Spolu s teorií evoluce vesmíru vyvolala líté spory, mnohdy i na náboženském základě.
Čtěme v novém oddílu tohoto blogu...

Malý závdavek k budoucím příspěvkům Malé kosmologické hlídky

Dejme si krátkou ochutnávku, v tomto případě, z dávné prehistorie kosmologie...

Jak si Aristotelés představoval vesmír

Velký filozof vrcholného období starověké řecké filozofie, Aristotelés ze Stageiry, nejvýznamnější žák Platonův, a vychovatel Alexandra Makedonského, se narodil v roce 384 př. n. l. v rodině lékaře. Otec byl jeho prvním učitelem. V jinošském věku osiřel, ale jeho pěstoun Proxenus udělal všechno, aby zvídavý hoch mohl v učení pokračovat.
Aristotelés ze Stageiry.jpg
Aristotelés založil Lyceum (Lykeion), čili peripatetickou školu (název pochází z řeckého - περιπατέω - procházet se), jelikož Aristotelés se při přednášení učební látky s žáky procházel. Byl prvním myslitelem, který vytvořil všestrannou filozofickou soustavu zahrnující všechny sféry tehdejšího rozvoje lidské společnosti - sociologii, filozofii, politiku, logiku a fyziku. Rozděloval vědy na teoretické, jejichž cílem bylo vědění pro vědění, praktické a ”poetické” (tj. tvůrčí). Do teoretických věd řadil fyziku, matematiku a ”první filozofii” (teologickou filozofii, později nazývanou metafyzikou). Do praktických věd patřila etika a politika (věda o státu).
Je velmi zajímavé seznámit se s veškerým Aristotelovým učením. Zde se ovšem podíváme pouze na jeho učení o vesmíru.

Aristotelova kosmologie

Kosmologie (z řeckého κόσμος - kosmos, svět a λόγια - logia, božský původ) - oddíl astronomie zkoumající vlastnosti a vývoj vesmíru jako celku. Základ této discipliny tvoří matematika, fyzika a astronomie.
Soustředné kruhy-x.jpg
Na obrázku je znázorněna struktura vesmíru podle Aristotela. Číslicemi  jsou označeny sféry (barvy a měřítko je náhodné): Země (1), vodstvo (2), vzduch (3), oheň (4), éter (5) a prvohybatel (6).
Podle Aristotela se vesmír dělil na dvě části: spodní (podměsíčný) a horní (nadměsíčný). Podměsíčná oblast sestávala ze čtyř prvků - země, vody, vzduchu a ohně. Tato oblast měla být proměnná, a podle Aristotela ji nebylo možné popsat jazykem matematiky. Měl za to, že nebe bylo stvořeno ze zvláštního, nehmotného, tj. nic nevážícího a nezničitelného pátého prvku zvaného éter (též kvintesence, neboli pátá substance). Nadměsíčná oblast měla být neměnná a věčná, a měla odpovídat ideálu dokonalé harmonie. Měla sestávat z éteru, jak se uvádí výše tedy ze zvláštní substance s kterou není možné se na Zemi setkat.
Aristotelovo učení říkalo, že každému prvku náleží jeho místo ve vesmíru: Země - ve středu vesmíru, následuje voda, vzduch, oheň, éter. Nestálost, křehkost, přechodnost všeho na Zemi se dokazovala tím, že pohyb probíhal po svislých čarách, měl začátek a konec. Prvek podměsíčného světa vždy směřuje na své místo, což se dokazovalo tím, že zvedne-li se v ruce hrst zemské hlíny, spadne vždy dolů, rozdělá-li se oheň bude vždy směřovat nahoru. Prvky Země a voda, směřující vždy dolů, se pokládaly za absolutně těžké. Prvky vzduch a oheň, směřující vždy nahoru byly pokládány za absolutně lehké. A dosáhnou-li prvky při pohybu svého přirozeného místa, jejich pohyb skončí.
Z uvedeného se činil závěr o tom, že vesmír je konečný, prázdnota nemůže existovat, Země je nepohyblivá a svět existuje v jediném exempláři.
Aristotelés považoval nebeská svítidla za objekty, které mají božský charakter (i když je bohy nenazýval). To vycházelo z toho, že pro prvek, který je tvoří, tj. éter, je charakteristický rovnoměrný pohyb po kružnici kolem středu světa. Ten pohyb je věčný, neboť na kružnici nejsou žádné hraniční body.
Podle Aristotelova učení měla mít Země, která je středem vesmíru, tvar koule. Odpovídalo to představě geocentrické soustavy světa. Aristotelés to dokazoval charakterem zatmění Měsíce, kdy stín vrhaný Zemí na Měsíc má na okrajích okrouhlý tvar, což může být jedině za podmínky, že Země má tvar koule. S využitím výsledků výpočtů antických matematiků dospěl Aristotelés k závěru, že okrouhlost Země je rovna 400 tisícům stadií (pro nás znamená nedostatečně definovaná jednotka pro měření vzdálenosti délku 185 až 195 m).
Na základě studia fází Měsíce dokázal Aristotelés jako první také kulovitý tvar naší přirozené oběžnice.
Aristotelova geometrická kosmologie se zachovala až do středověku, a prakticky až do éry polského astronoma a matematika Mikuláše Koperníka (1473-1543). Podle ní měla kulovitý tvar i nebeská klenba a všechna nebeská svítidla. Tento názor však Aristotelés dokazoval nesprávně. Kulovitý tvar nebeských svítidel vyvozoval z falešného jednoduchého předpokladu, že koule je nejdokonalejším tvarem.
Archimedův svět-č-x.jpg
Podle Aristotelovy představy měly být hvězdy pevně připoutány k nebi a spolu s ním se otáčet. “Bloudící svítidla” (planety) se měly pohybovat po sedmi soustředných kružnicích. Příčinou nebeského pohybu měl být Bůh.
Dnes se nám Aristotelovo učení o vesmíru naivní nebo i komické, nesmíme však zapomínat v jaké době žil a jaké byly v té době podmínky pro dosahování pokroků ve vědách. K myšlenkám a závěrům faktického zakladatele evropské vědy a kultury Aristotela ze Stageiry stojí za to se vracet a slyšet na ně. Stačí se zamyslet nad tím, kolik moudra je skryto v jeho citátu: „Tak jako kůň je zrozen k běhu, vůl k orání, pes ke stopování zvěře, tak je člověk zrozen k dvěma věcem - k myšlení a jednání.“ To přímo ukazuje na to jak Aristotelés chápal neustálou touhu člověka po znalostech.