Přenos dat s kryptografickou ochranou v československé armádě

Utajený přenos dat v československé armádě - Část 1

(Souprava "PÁSKA" – dílčí pohled do historie čs. vojenské elektroniky)

Je mnoho kapitol historie vojenské elektroniky v československé a české armádě, které stojí za zaznamenání. V tomto příspěvku se uvádí jedna z dílčích kapitol – historie výzkumu a vývoje, výroby a zavedení první soupravy vojenského přenosu dat s kryptografickou ochranou informací – soupravy s kódovým označením "PÁSKA". Problematika spadá do začátku a dalšího průběhu 70. let minulého století. V armádě se přenos dat začal rozvíjet relativně samostatně, byl však stále více součástí výrazného trendu své doby – zavádění automatizovaného velení a řízení na bázi výpočetní techniky. Pro zúčastněné odborníky vojenské výzkumně-vývojové základny čs. armády – ve Výzkumném ústavu 060 Praha – byl celý proces realizace projektu "PÁSKA", od vývoje, předání výsledků vývoje a zavedení do výroby v čs. průmyslu, zkoušek a dovedení do praktického provozování u vojsk, cennou školou a přípravou k řešení dalších náročných projektů v budoucnu. Důležitou roli sehrálo osvojení nových technologií. Dvě hlavní zařízení soupravy – KZPD a šifrovací zařízení ("PAŠA") byla prvními vojenskými elektronickými zařízeními čs. armády plně realizovanými na integrovaných obvodech.

Stručná charakteristika doby a prostředí

Konec 60. let minulého století byl obdobím ostré konfrontace mezi dvěma supervelmocemi – USA a Sovětským svazem, provázené intenzivním a pro obě strany vysilujícím závodem ve zbrojení. V obou zemích se vysokými tempy vyvíjely nové vzory zbraní a vojenské techniky. Zvláště rychle se rozvíjela mikroelektronika  a na jejím základě výpočetní a komunikační technika. Tyto směry se staly základem pro rozvoj informačních systémů, v armádách symbolizovaných systémy automatizovaného velení vojskům a řízení řady různých zbraňových prostředků.

Je přirozené, že v těchto oblastech došlo k aktivnímu soupeření USA a SSSR. Prvními systémy automatizovaného velení vojskům a řízení moderních zbraňových prostředků byly v USA již koncem 50. let minulého století automatizované systémy dělostřelectva "Tacfire", protivzdušné obrany "Missile Monitor" a logistiky "CS3". V Sovětském svazu byl začátkem 60. let minulého století vytvořen automatizovaný systém bojového řízení raketového vojska strategického určení "ASBU RVSN", systém výstrahy před raketovým napadením "SPRN", komplex prostředků automatizace vojska protivzdušné obrany "Almaz-2", automatizovaný systém velení vzdušných sil "Vozduch-1M" a automatizovaný systém řízení raketových komplexů "ASURK-1". V květnu 1964 byl zadán vývoj systému automatizovaného velení vojskům frontu, vyvíjený poté dlouhá léta jako velmi rozsáhlý systém "Maněvr" ve dvou provedeních pro operační a pro taktický stupeň velení (od něj byla později odvozena verze pro spojenecké armády Varšavské smlouvy, známá jako polní automatizovaný systém velení vojskům "PASUV").

V čs. armádě byl první (ne zvláště zdařilý) krok pro využití počítačové techniky pro automatizované velení vojskům v poli (v národním měřítku) podniknut vytvořením soupravy převozného počítače "PŘÍPRAVA II" na začátku 70. let minulého století. Souprava představovala komponenty sálové výpočetní techniky z výroby ZPA Čakovice, zabudované do čtyřech (!!) návěsů o délce 14,5 m (!!) a ještě s dvěma automobily Praga V3S (!!), které vezly elektrocentrály napájející celý komplex. Na obrázcích níže je vidět celý koplex "PŘÍPRAVA II" rozvinutý s maskovacími sítěmi v terénu a pohled do interiéru pracoviště v jednom návěsu. Souprava došla uplatnění pouze účastí v několika cvičeních tehdejšího Západního vojenského okruhu, kde se na ní prováděly výpočty pro operační úkoly okruhu, zejména v oblasti týlového (nyní logistického) zabezpečení.

Souprava PŘÍPRAVA II rozvinutá v terénu

Až první polovina 80. let přinesla úspěšné využívání mobilních počítačových souprav "MOMI" s zabudovanými minipočítači ADT 4300 a poté ADT 4500 (ZPA Čakovice). Modernizované verze "MOMI 2" a "MOMI 3" již umožňovaly budování terminálových sítí v místech velení a propojování počítačů přenosem dat mezi místy velení. To umožňovala zařízení soupravy pro utajený přenos dat "PÁSKA" zabudovaná ve vozidlech s počítačem. Pro automatizované velení s počítači souprav "MOMI" vyla vytvořena řada úspěšných softwarových aplikaci, které byly v praktickém provozu na mnoha cvičeních veliteli a štáby, ceněny zejména proto, že umožnily velitelům a štábům na operačním a operačně-taktickém stupni velení pracovat s jednotnými společnými informacemi.

Souprava počítače "MOMI" v izotermickém kontejneru

Pohled do interiéru soupravy počítače "MOMI"

Přínosný pro armádu byl i vývoj a použití vojensky odolného osmibitového počítače "POTAS" (předobraz PC) z druhé poloviny 80. let s vtipným konstrukčním řešením, kdy použitím dvou transportních beden vzniklo pracoviště operátora nebo uživatele počítače.

Situace při zahájení vývoje a následné výroby soupravy "PÁSKA"

Čs. armáda neměla v době počátků používání počítačů pro vojenské účely zavedené žádné vojenské prostředky pro přenos dat, tím méně pro utajený přenos dat. Pro experimentální ověřování se proto pro armádu kupovaly vzorky zahraničních komerčních zařízení přenosu dat. Pomineme-li stav přenosu dat v ozbrojených silách Sovětského svazu, měla tehdy v rámci zemí Varšavské smlouvy své národní vojenské zařízení přenosu dat pouze Polská lidová armáda. Bylo to zařízení "KACZIENEC", které bylo pro případné využití v čs. armádě bylo seznáno neperspektivním. Pro zajištění přenosu dat v důležitých stacionárních systémech armády se v 70. letech minulého století používala vybraná zahraniční komerční zařízení z dovozu. V orgánech velení protivzdušné obrany státu (PVOS) to byla komerční zařízení "DFE-550" a "FKG-T-50" dodaná z NDR, která však rychle zastarala a stále méně vyhovovala uživatelským potřebám (o to více, že nebyla schopná zajistit utajení přenášených dat).

Je nutné uvést, že velením armády byl v té době rozvoj automatizace velení zaměřen na import prostředků polního automatizovaného systému velení vojskům "PASUV" ze Sovětského svazu. Počítalo se s tím, že pokryje i potřeby čs. armády v utajeném přenosu dat pro velení vojskům, ač ve skutečnosti byly prostředky přenosu dat v "PASUV" specifickou integrovanou součástí systémů pevně zabudovaných v pásových obrněných vozidlech a platila pro ně zvláštní omezení vývozu mimo SSSR. S tehdejší Správou spojovacího vojska Generálního štábu dlouhodobě existoval konflikt VÚ 060 o dalším směřování – uspokojením potřeby systému utajeného přenosu dat v čs. armádě vlastním (národním) vývojem a výrobou, nebo nejasným, nejistým a navíc ekonomicky nevýhodným importem tehdy v podstatě neznámých a velmi specifických prostředků z SSSR, úzce účelově zaměřených na provoz v komplexech "PASUV" v dodávaných pásových obrněných vozidlech.

V tehdejší situaci se, nezávisle na postoji Správy spojovacího vojska a dění ve vysoké technické politice centrálních orgánů, uskutečňoval ve Výzkumném ústavu 060 (VÚ 060) Praha vývoj první, na svou dobu skutečně moderní, národní vojenské soupravy pro utajený přenos dat v projektu "PÁSKA".

Zde malá vsuvka. Pro úplnost uvedeme, že ve VÚ 060 vývoji soupravy "PÁSKA" předcházel vývoj technologicky o generaci staršího zařízení pro přenos dat "ZÁZVOR". K technologii použité při vývoji zařízení "ZÁZVOR" se váže zajímavé období historie čs. elektroniky.

Tvorba funkčního vzoru a prototypu zařízení "ZÁZVOR" probíhala ještě předtím než byly k dispozici integrované obvody z čs. průmyslu. Tehdy byla v čs. elektronické součástkové základně populární stavebnice sestávající z elektronických modulů  zvaná  LOGIZET (byly to vlastně jakési "pseudointegrované obvody"). Provedením to byly v plastu zalité součástky typových elektronických obvodů různých druhů a funkcí. Svým tvarem  připomínaly o něco větší kostky cukru v poloze nastojato, s připojovacími vývody (špičkami) na horní ploše (viz obrázek níže). Montovaly se v řadách na hliníkové desky a upevňovaly se zespodu šroubky. Moduly se pak propojovaly, a to tak, že na kontaktní špičky nahoře se napevno pájely vodiče (moduly neměly patice, do kterých by se zasouvaly, což byla velká nevýhoda, nebylo je možné volně vyměňovat, např. při potřebě testování a oprav). Moduly LOGIZET byly šedé barvy a funkčně využívaly vlastnosti magnetického pole (byla to tzv. 'ferotranzistorová logika', v technickém slangu "eftéčka"), kterou podle potřeby doplňovaly moduly žluté barvy, tzv. 'napěťové hladinové logiky' (bez ferotranzistorových prvků). Základní  ferotranzistorovou buňkou pro realizaci binárních logických funkcí v Logizetu byl bistabilní klopný obvod na bázi magnetického jadérka.

Podle potřeby se s moduly ferotranzistorové logiky používaly tzv. transfluxorové sloupky s funkcí posuvných registrů. Prvek transfluxorového posuvného registru byl tvořen feromagnetickým jadérkem s třemi otvory (viz obrázek níže), kolem nichž se vinutím procházejícím otvory v jadérku  vytvářely a řídily magnetické toky. Pro zhotovení transfluxorového posuvného registru se jadérka středním větším otvorem odděleně navlékala jedno za druhým na pertinaxovou trubičku, na které se  fixovala. Otvory jadérek, včetně trubičky procházející středním otvorem, se pak odpovídajícím způsobem 'prošívaly' vodiči vytvářejícími vinutí pro řízení magnetických toků, ovládání a snímání magnetických stavů.

Obrázek transfluxorové jadérko

Vzhledem k poměrně komplikované realizaci potřebné funkčnosti, a především pro rychlé zastarávání  logizetové modulové stavebnice (v důsledku rychlého rozvoje monolitických integrovaných obvodů a jejich úspěšného osvojování čs. průmyslem) se zařízení "ZÁZVOR" nedostalo do výroby a do provozu u vojsk. Přesto to byla technicky zajímavá a z  hlediska poznávání technologií přínosná mezietapa v rozvoji čs. vojenské elektroniky.

Průběh projektu "PÁSKA" byl i v čs. průmyslu provázen značnými peripetiemi. Tehdejší správa spojovacího vojska generálního štábu neměla nejmenší zájem o to, aby se vyvinutá zařízení dostala co nejdříve do výroby v průmyslu a na základě výsledku zkoušek mohly být zahájena dodávky do čs. armády. Jednání o možném výrobci probíhala s velkými komplikacemi. Nejdřív se jednalo s n.p. Tesla Bánská Bystrica (tehdy výrobní základnou VÚVT Žilina) a některými podniky spadajícími pod generální ředitelství Závodů průmyslové automatizace (ZPA), avšak bez uspokojivého výsledku. Nakonec se výroby ujal n.p. Metra Blansko, který byl již tehdy zařízen na výrobu se zvláštním režimem nutným pro zajištění výroby šifrovacích zařízení pod řízením federálního ministerstva vnitra (FMV). Pro tento podnik byla charakteristická tradiční vysoká kultura a kvalita výroby.

Velkou zásluhu o prosazení výrobní realizace soupravy "PÁSKA" a rozběhnutí výroby mělo velitelství vojska protivzdušné obrany státu (PVOS), které vzhledem k akutní potřebě utajeného přenosu dat (při vyřazování dovozních komerčních zařízení DFE-550 /NDR/ z provozu) vyvinulo v rámci generálního štábu enormní tlak na urychlené zajištění výroby a dodávek zařízení soupravy PÁSKA vyvinutých ve VÚ 060 (KZPD, šifrovací zařízení, linková výbava). Správa spojovacího vojska byla nucena (byť neochotně) vydat souhlasné stanovisko.

Při dalším postupu se vyskytl problém v tom, že veškerá dokumentace z vývoje a z výroby funkčního vzoru/prototypu zařízení  soupravy, realizované ve VÚ 060 Praha, odpovídala pravidlům a zvyklostem ústavu a nevyhovovala podnikovým normám výrobce – Metry Blansko. Obětavostí a úsilím pracovníků obou stran se během krátké doby podařilo ve VÚ 060 dokumentaci přepracovat na formu odpovídající normám výrobního podniku. Pro výrobní provozy závodu Metra Blansko byly podniku předány také všechny specifické nástroje a přípravky z dílen VÚ 060 použité pro výrobu funkčního vzoru/prototypu. Odborníci ústavu vyškolili pracovníky Metry Blansko ve znalosti funkcí a tajů předávaných zařízení v širokém rozsahu, potřebném pro operace výroby, měření a zkoušení funkčních dílů a celých zařízení. Opravdu vzorná spolupráce obou organizací umožnila maximálně urychlit osvojení výroby a přiblížit termín zahájení dodávek do armády. Pracovníci pražského VÚ 060 pobývali často a dlouho v Blansku, upevnily se nejen vzájemné pracovní vztahy, ale navázala se i pěkná osobní přátelství. Nezapomenutelnými se staly přátelské večeře s výbornými jídly restaurace blanenské "Myslivny" umístěné v krásném přírodním prostředí nad městem.

Stručně o soupravě "PÁSKA"

Protože jde řeč o soupravě pro utajený přenos dat "PÁSKA", je předem zřejmé, že šlo o celý soubor vzájemně funkčně a technicky propojených zařízení uspokojujících uživatelské požadavky té doby. Souprava byla provedena tak, aby mohla sloužit jako univerzální prostředek přenosu dat s ochranou informací v různých oblastech použití a pro různé uživatele (kromě přenosů v případech požadavku na práci v režimu reálného času), a to jak ve verzi pro provoz ve stacionárních objektech, tak i v mobilní verzi se zařízeními zabudovanými do skříňových karosérií vojenských vozidel.

Doba jejího vývoje a zavedení do provozu byla érou papírových datových médií – děrné pásky a děrných štítků (děrné štítky nebyly v soupravě "PÁSKA" používány).  Základním datovým médiem v soupravě byla děrná páska. V té době převládal ještě provoz "off-line" (vstup a výstup dat přes děrnou pásku) a postupně se přecházelo se na provoz "on-line" (přenos dat přímo do počítače).

Hlavní zařízení soupravy pro utajený přenos dat "PÁSKA" (stacionární verze):

·       Koncové zařízení přenosu dat (KZPD) M4T257 – vývoj VÚ 060 Praha, výroba Metra Blansko.

·       Šifrovací zařízení přenosu dat ("PAŠA"/"PAŠA-M") M4T258 – vývoj FMV/VÚ 060 Praha, výroba Metra Blansko.

·       Linková výbava M4T264 – vývoj VÚ 060 Praha, výroba Metra Blansko.

·       Snímač děrné pásky FS 1501 (alternativně FS 751) z čs. průmyslu.

·       Kazetová magnetopásková jednotka KPP 800 z čs. průmyslu (snímání dat).

·       Děrovač děrné pásky DT105S (Polsko), alternativně Facit 4060/5106 (Švédsko).

·       Kazetová magnetopásková jednotka KPP 800 z čs. průmyslu (záznam dat).

·       Řádková abecedně-číslicová tiskárna Videoton-343/EC-7039 (Maďarsko).

·       Modemy pro přenos dat nízkými a středními rychlostmi:

-   MDS 200 (EC-8002) z čs. průmyslu, pro rychlost přenosu 200 bit/s.

-   MDS 1200 (EC-8006) z čs. průmyslu, pro rychlost přenosu 600/1200 bit/s.

-   MODEM 4800 (EC-8015) z SSSR, pro rychlost přenosu 2400/4800 bit/s.

Níže na obrázku se uvádějí vybraná zařízení soupravy "PÁSKA" (s nápisy) ve stádiu funkčního vzoru KZPD.

Na dalším obrázku je KZPD ve stádiu funkčního vzoru (vlevo) a KZPD ve stádiu prototypu/sériového výrobku M4T257 (vpravo).

Na dalším obrázku níže se uvádějí vybraná zařízení soupravy "PÁSKA" ve stádiu prototypu KZPD.

Zařízení soupravy (zleva - modemy, snímač děrné pásky, KZPD, děrovač děrné pásky, řádková tiskárna)

Dále je níže na obrázku možné vidět detailní pohled na KZPD (M4T257).

Hlavním zařízením soupravy pro utajený přenos dat "PÁSKA", v kterém byly soustředěny jednotlivé druhy funkčnosti soupravy, bylo koncové zařízení přenosu dat (KZPD) vyvinuté ve VÚ 060 Praha. Typové označení M4T257 dostalo KZPD později jako výrobek v čs. průmyslu (podniku Metra Blansko). Níže se v přehledu uvádějí hlavní provozní možnosti KZPD.

1.      Adresní volba protistanice, se kterou se měl uskutečnit přenos dat.

2.      Nastavení provozního režimu:

·     Odeslání dotazu na stav protistanice.

·     Odebrání (příjem) dat od protistanice.

·     Odeslání dat do protistanice.

·     Odeslání požadavku na uskutečnění služebného hovoru mezi komunikujícími stanicemi.

3.      Volba vnějšího (periferního) zařízení, z kterého se budou data odesílat.

4.      Volba vnějšího (periferního) zařízení, do kterého se bude uskutečňovat záznam přijímaných dat.

5.      Dvoustupňová volba stupně pilnosti přenášených dat (zprávy): "Pilná" – "Obyčejná".

6.      Nastavení a ovládání rychloběhu páskových zařízení s optickou indikací.

K ovládání uvedených hlavních provozních možností sloužily ovládací a indikační prvky na předním panelu KZPD (viz obrázek níže).

Technologickým základem KZPD (součástkovou základnou) byly poprvé v historii čs. vojenské elektroniky integrované obvody, tehdy již vyráběné v čs. průmyslu (Tesle Rožnov, šlo o ekvivalenty integrovaných obvodů řady 4700 (TTL) produkovaných americkou společností Texas Instruments, které byly v té době prakticky světovým standardem). KZPD soupravy "PÁSKA" se stalo prvním čs. vojenským zařízením postaveným na integrovaných obvodech (obsahovalo jich přes 700, přičemž všechny integrované obvody byly ve vojenské odolnostní verzi). Tomu odpovídal i dosti vysoký stupeň "inteligence", tehdy hardwarově zabudované do KZPD.

Dodatečně se provedly úpravy KZPD tak, aby umožňovaly on-line provoz s počítačem (vzhledem ke KZPD současně ve funkci vstupního i výstupního zařízení). Tím byl tehdy minipočítač ADT-4500 (ZPA Čakovice) při provozu ve vozidlové soupravě mobilního počítače MOMI-2. Na obrázku níže jsou vidět prvky soupravy "PÁSKA" zabudované ve skříňové karoserii vozidlové soupravy mobilního počítače "MOMI-2".

Spolu s tím se dodatečně zajistila možnost připojení uživatelského terminálu z rodiny SMEP3, typu SM-7202 umožňujícího uskutečňovat prostřednictvím soupravy pro utajený přenos dat "PÁSKA" místní nebo dálkovou interakci s počítačem ADT-4500 (viz obrázek níže).

V časovém překrytí s vývojem KZPD probíhal výzkum a vývoj šifrovacího zařízení pro soupravu "PÁSKA". Tato oblast byla v gesci Zvláštní správy FMV, v armádě bylo protějškem tohoto orgánu 8. oddělení generálního štábu. V pokročilém stádiu výzkumu nového šifrovacího automatu v ZS FMV byl zapojen do následného vývoje VÚ 060 Praha. Vyvíjené šifrovací zařízení pro soupravu "PÁSKA"  neslo kódový název "PAŠA" (později "PAŠA-M").

Počáteční koncepce šifrové ochrany pro soupravu PÁSKA byla založena na šifrování s použitím vloženého hesla. K tomu byla jako nosič heslové posloupnosti určena kroková magnetopásková jednotka vyvinutá na pracovišti Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV v pražském emauzském klášteře. Bylo však zřejmé, že to není ta správná a hlavně perspektivní cesta. V ZS FMV se proto přešlo na koncepci čistě elektronického šifrovacího automatu s vlastní tvorbou hesla na bázi náhodné posloupnosti generované pomocí šumové diody.

Výsledky vývoje šifrovacího zařízení ve VÚ 060 byly, jako v případě KZPD, předány podniku Metra Blansko k zavedení zařízení do výroby. Tam dostalo šifrovací zařízení "PAŠA-M" typové označení M4T258.

Třetím zařízením vyvinutým ve VÚ 060 a poté vyráběným v podniku Metra Blansko byla tzv. linková výbava soupravy "PÁSKA" s typovým označením M4T264. Důležitými funkčními prvky v ní byly vidlice pro převod dvoudrát – čtyřdrát a s nimi spojené vidlicové zesilovače. Význam a náročnost řešení této funkční jednotky se zpočátku podcenila. Po problémech zjištěných při provozu s počátečním řešením zařízení, bylo nutné přistoupit k měření útlumových charakteristik reálných přenosových cest v příslušném pásmu kmitočtů, a na základě jeho výsledku navrhnout řešení vidlicových zesilovačů se schopností korekce hodnot útlumu v odpovídajících úsecích spektra kmitočtů. Podstatně se rozšířily možnosti přístupu, kontrol a měření na úrovni přenosových okruhů i dalších potřebných manipulací. Výsledkem gruntovního přezkumu funkčního, elektronického a konstrukčního řešení jednotky bylo získání opravdu kvalitního zařízení, bez kterého nebylo možné zajistit efektivní provoz soupravy "PÁSKA" v tehdejším reálném přenosovém prostředí. Obrázek linkové výbavy se uvádí níže.

(Pokračování v části 2)

Nové prostředky elektronického boje pro operace vzdušného výsadkového vojska Ruské federace

Nové prostředky elektronického boje pro operace vzdušného výsadkového vojska Ruské federace

(Aktualita)

Pro zabezpečení činnosti vzdušného výsadkového vojska Ruské federace (RF) na moderním bojišti se do jeho jednotek elektronického boje (EB) zavádí rádiový rušící vysílač nové generace "Lesoček" s malými rozměry. Zatím bylo v roce 2012 do jednotek zavedeno prvních čtyřicet souprav tohoto prostředku EB.

Souprava "Lesoček" zajišťuje ochranu obrněných automobilů a jiných vozidel s osádkou proti působení rádiově ovládaných min a jiných výbušných zařízení, a to jak na místě, tak i za pohybu. Efektivnost tohoto systému je mnohem vyšší než u dosavadních prostředků, neboť má třikrát větší kmitočtový rozsah a používá nové způsoby generování rádiového rušení.

Příprava operátorů k provozu se systémem "Lesoček"

Zařízení se mohou instalovat v automobilu, obrněném bojovém vozidle, nosit v tlumoku nebo v kufříku. Snadno se mohou vysazovat ze všech typů letounů a vrtulníků společně s jednotkami "modrých baretů". Vyzbrojování jednotek novými systémy EB bude pokračovat v roce 2013.

Připomeňme, že elektronický boj je stále jedním z nejdůležitějších způsobů podpory bojové činnosti vojsk na moderním bojišti. Zahrnuje cílené působení elektromagnetického vyzařování na rádiové a jiné elektronické prostředky v systémech velení a řízení protivníka. Tím protivníkovi znemožňuje výměnu informací pro velení a řízení a současně chrání vlastní rádiové a jiné elektronické systémy proti působení nepřátelských prostředků EB, snižuje možnosti rádiového a elektronického průzkumu a ničení raket, letounů a dalších cílů vysoce přesnými nepřátelskými zbraňovými prostředky.

Mobilní komplex EB "Infauna"

Soupravami "Lesoček" (jako doplňkovými prostředky) se, mimo jiné, vybavuje vysoce efektivní vozidlový systém rádiového průzkumu a rušení RB-531B ("Infauna"), který je ve výzbroji vzdušného výsadkového vojska (zatím čtyři komplexy). Jde o světově unikátní systém, v jehož složení jsou nejen tradiční prostředky elektromagnetického rušení, ale i prostředky optoelektronického průzkumu a rušení působící na nepřátelské systémy schopné zajišťovat obrazové průzkumné informace v reálném čase. Optoelektronické rušící systémy komplexu "Infauna" mimo jiné umožňují neutralizovat nepřátelské systémy pro zjišťování cílů na bojišti, zaměřování jejich polohy a rozpoznávání typů bojové techniky, řízení palby zbraňových systémů a navádění řízených střel na pozemní a vzdušné cíle. To vše podstatně rozšiřuje schopnosti EB a funkční možnosti komplexu "Infauna".

Z dalších funkčně moderních prostředků EB ozbrojených sil RF stojí za zmínku automatizovaný komplex technického dohledu, rádiové a elektronické simulace a generování rušících signálů "Lejer-2" (nyní již v prototypu nová verze "Lejer-3") zabudovaného v obrněném automobilu "Tigr-M". Umožňuje průzkum zdrojů rádiového vyzařování a zarušení provozu rádiových prostředků protivníka. Kromě toho umožňuje vytvoření reálné situace rádiového rušení při zkouškách nové techniky, včetně vyhodnocení účinků různých druhů elektromagnetického působení.

Mobilní automatizovaný komplex EB "Lejer-2"

Základním prvkem výzbroje jednotek EB na taktickém stupni armády RF je komplex RB-301B ("Borisoglebsk-2") pokrývající široký rozsah kmitočtů, což zajišťuje spolehlivé zarušení provozu všech prostředků rádiových komunikací taktického stupně. Zahrnuje čtyři různé typy mobilních provozoven s rušiči, všemi řízenými z provozovny jednoho společného řídícího pracoviště (celkem tedy pět typů vozidlových provozoven). Jako celek všechny provozovny pokrývají značně široký rozsah kmitočtů pro rádiový průzkum a rušení, zajišťují velkou rychlost skenování kmitočtových pásem, rychlou reakci na provoz zjištěný na neznámých kmitočtech, vysokou přesnost zjištění polohy zdrojů rádiového vyzařování a velkou propustnost prostředků pro neutralizaci nepřátelského provozu. Důležitou vlastností prostředků EB komplexu "Borisoglebsk-2" je schopnost zarušení nepřátelského rádiového provozu nejen při práci na pevných kmitočtech, ale i při použití kmitočtových skoků (rozprostřeného spektra).

Taktický komplex EB "Borisoglebsk-2"

Široké využití digitálního zpracování signálů a digitálních mapových informací značně zvyšuje rychlost podsystému rádiového průzkumu, přesnost a věrohodnost získávaných informací. Všechna zařízení komplexu  pracují podle jednotného algoritmu v režimech rádiového průzkumu a rušení, který umožňuje i ve složitých bojových podmínkách odhalit nejdůležitější objekty EB protivníka a soustředit na ně působení elektronických a palebných prostředků zaručujících jejich neutralizaci nebo zničení. Výroba provozoven komplexu "Borisoglebsk-2" běží již od roku 2011.

Rušič R-330 z komplexu "Borisoglebsk-2"

V této souvislosti zmiňme ještě počítačový trenažér EB s názvem "Magnij-REB". Vznikl z potřeby zajištění výcviku ve spolehlivém sladění společné činnosti značného počtu operátorů komplexu "Borisoglebsk-2", kde v procesu rozhodování jde často o sekundy. Posléze byl trenažér vyvinut jako univerzální výcvikový prostředek pro systémy EB. Umožňuje příslušníkům bojových jednotek získávat návyky potřebné pro práci na různých typech prostředků EB. Provádí se na něm efektivní příprava operátorů a velitelů jednotek EB. Výcvik a dosahování sladěnosti potřebných činností řady specialistů se uskutečňuje v režimu simulace různých druhů a stupňů vývinu rádiové a elektronické situace na bojišti.

òòòòòòò

CHAMP – nová "superzbraň"?

CHAMP – nová "superzbraň"?

(Aktualita)

Tým složený ze zástupců vojenských vzdušných sil USA, společností Boeing a Raytheon KTech, uskutečnil v posledním čtvrtletí roku 2012 první letovou a funkční zkoušku prototypu řízené střely CHAMP (Counter-electronics High-powered Advanced Missile Project) s mikrovlnnou zbraní. Jde o "nekinetickou" a neletální (neusmrcující) zbraň, která má schopnost vyřadit nepřátelské cíle používající elektronické systémy nebo prvky tím, že na ně "vystřelí dávku" mikrovln s extrémně vysokým výkonem. Vychází se z reálného předpokladu, že s výjimkou nože nebo dýky, klasické pušky, kanónu a granátu má dnes každá moderní zbraň nebo jiný bojový prostředek v sobě nějaké elektronické prvky bez nichž nemůže fungovat.

I když implementace nového druhu zbraňového systému je novinkou, sama myšlenka není nová. V laboratořích vyspělých států se již dlouhá léta (prakticky od roku 1962) koketuje se silným elektromagnetickým impulsem (EMP) jako zbraní ničící a vyřazující z provozu cokoli co obsahuje nějaké elektronické prvky. Takové zbraně založené na EMP (především na impulsu vyvolaném vzdušným jaderným výbuchem ve velké výšce) jsou tedy také zaměřeny spíše na elektronické cíle než na ničení živé síly a s ní spojených struktur. Vojensko-průmyslový komplex USA a dalších zemí pracoval delší dobu na nalezení způsobu jak zapřáhnout ničivou sílu velkého výkonu elektromagnetického záření, aniž by k tomu bylo nutné uskutečnit výškový jaderný výbuch. A právě to řeší mikrovlnná zbraň typu CHAMP.

Bude-li nová zbraň použita ve městech, pak elektrické systémy a zařízení s elektronikou zcela vyřadí, avšak budovy a lidi ušetří. Při použití v polních bojových operacích, vyřadí především systémy velení, řízení a průzkumu, včetně jejich komunikačních podsystémů (C4ISR), ale i zbraňové a jiné systémy působení na nepřítele založené na elektronice.

Zkouška systému CHAMP se uskutečnila v polovině října 2012 v prostoru zkušebního a výcvikového polygonu pouštního typu ve státě Utah. Systém zapůsobil tak dobře, že dokonce vyřadil i kamery určené k monitorování místnosti zcela zaplněné počítači. Jakmile byly mikrovlny "vystřeleny" na budovu, obrazovky všech počítačů okamžitě ztemněly a jeden počítač dokonce vyhodil disk CD, který byl v mechanice. Za pár sekund odešla i kamera, která to sledovala. Během jednohodinové zkoušky zasáhl CHAMP všech sedm cílů podrobených testu a po přeletu řízené střely zůstala všechna elektronická zařízení nepoužitelná.

Nyní po tříletém úsilí a vynaložení nákladů ve výši 38 milionů USD mohou USA nasadit až pět prototypů řízených střel CHAMP schopných vyřadit z provozu elektrické a elektronické systémy nepřítele. Provedená zkouška ukázala na možnost zničit více cílů jednou řízenou střelou s relativně velkým dosahem zářiče a možností směrování záření, namísto toho, aby se musela pro každý cíl použít samostatná zbraň s výkonným mikrovlnným zářičem.

Uvedené údaje ukazují na to, že již dnes je možné přetvořit vědeckou fikci (jinak sci-fi) na vědeckou skutečnost. Z druhé strany je však nutné si uvědomit, že jde stále ještě o experimentální fázi v zavádění zbraní využívajících nové fyzikální principy.

òòòòòòò

Budování nového kosmického průzkumného systému Ruské federace "Akvarel"

Budování nového kosmického průzkumného systému Ruské federace "Akvarel"

(Aktualita)

Ministerstvo obrany Ruské federace (RF) a Federální kosmická agentura "ROSKOSMOS" zahájily přípravu na budování rozsáhlého mnohopozičního družicového průzkumného systému v programu s názvem "Akvarel". Celý projekt je rozpočítán na dobu nejméně pěti let. Vítězem konkurzu na vývoj systému se stal Bergův ústřední vědecko-výzkumný radiotechnický ústav (ruská zkratka CNIRTI).

Základem systému bude komplex přijímacích a vysílacích stanic rozmístěných po celém území RF. Mají stát zhruba 900 milionů rublů. Hlavní práce mají být zahájeny zhruba od července 2013. V dalších etapách budou do projektu včleněny závody spadající pod ROSKOSMOS, které se specializují družicové elektronické a rádiové komunikační systémy. Kosmický průzkumný systém "Akvarel"se v RF označuje za "nejgrandióznější" v celé historii Ruska. Požadavky na výběr zúčastněných organizací byly velmi přísné a kolem nich došlo k nevídané bitvě, samozřejmě skryté před nežádoucími zraky. Počet pozemních přijímacích a vysílacích stanic má být nejméně pět (?!) a mají být rozmístěny od Kaliningradu (Královce – nejzápadnější výspy, územně oddělené od teritoria RF) až po Kamčatku. K vzniklé síti pozemních stanic se mají připojovat další ruské průzkumné systémy a vojenské družice provádějící radiolokační, jiný elektronický a optický průzkum. Na oběžné dráhy Země mají být postupně vypouštěny družice dalších průzkumných systémů. Proto má v "Akvarelu" jít o univerzální mnohoúrovňový systém (počet úrovní se nezveřejňuje).

V první etapě bude průzkumný "megasystém" pracovat ve prospěch ruského vojenského námořnictva. Pozemní terminály mají být zřízeny na všech důležitých velkých lodích a na leteckých základnách. Velitelé a štáby mají přímo dostávat získávaná průzkumná data (on-line). Očekává se, že pozemní část systému bude mnohem náročnější než kosmická a vyžádá si podstatně vyšší úsilí a náklady.

K tomu:

Zveřejněná zpráva (z níž čerpá tento článek) vede k zamyšlení nad některými zjevnými, případně i skrytými problémy. Pro odborníky je zřejmé, že stabilní, nezávislý a spolehlivý provoz takového ruského systému se strategickým významem, vyžaduje použití vlastní pokročilé a finančně náročné součástkové základny, kterou ruský průmysl dosud nedisponuje. Odhaduje se, že potřebný sortiment prvků vlastní ruské součástkové základny, s odpovídající funkčností a vysokými parametry, si vyžádá ještě nejméně pět až deset let, a to navíc při spolupráci a technologické podpoře špičkových západních společností. Na import západní specializované mikroelektronické součástkové základny se v programu sotva bude možné spoléhat.

Pro inzerovaný "nejgrandióznější" systém "mimořádně velkého měřítka" se udávaný počet "nejméně pěti" pozemních přijímacích a vysílacích stanic, vzhledem k určení systému a k obrovské rozloze teritoria Ruska (jako územně největšího státu na světě), zdá být poněkud komický. A to ještě s odhlédnutím od dnes již ne dost dobře působících a k věrohodnosti nepřispívajících bombastických výrazů.

Z druhé strany se dá pochopit, že mocnost jako Rusko, snažící se znovu dobýt svého významu a postavení mezi předními velmocemi světa, se bez soudobého pokročilého kosmického průzkumného systému stěží může obejít. Někdejší silný a výkonný sovětský kosmický průzkumný systém byl po zániku SSSR do základu zlikvidován a od té doby RF žádný nový nominální kosmický průzkumný systém neměla.

òòòòòòò

Aktuální otázky automatizace velení a řízení

Aktuální otázky automatizace velení a řízení

Rozhodujícím faktorem ve vedení bojové činnosti vždy byli, jsou a budou lidé – velitelé se svými štáby a vojáci. Nicméně efektivnost jejich bojové činnosti na všech typech současného bojiště stále více závisí na míře a kvalitě využití progresivních technologií systémů velení a řízení (přesněji všech složek C4ISR – velení, řízení, komunikací počítačů, zpravodajské činnosti, pozorování a průzkumu). Právě technologie umožňují dodávat velitelům a vojákům přesné, reálné a včasné informace, a to i tehdy, když se příslušné prostředky provozují ve složitém a náročném prostředí. Níže se výběrově uvádějí názory na významné aktuální problémy technologií C4ISR z hlediska současných a budoucích potřeb velitelů a vojsk v moderních armádách. Vzhledem k tomu, že v soudobých vojenských konfliktech se těžiště operací a bojové činnosti přesouvá směrem k nejnižším stupňům velení (malým jednotkám), je tento přehled zaměřen především na otázky technologií C4ISR pro malé jednotky. V odpovídající míře se diskutovaná problematika týká i situace a potřeb jednotek Armády České republiky (AČR).

Hlavní aspekty velení a řízení v malých jednotkách vyplývající z operačních / taktických hledisek

Prostředky velení a řízení (VŘ) v malých jednotkách, jakož i ostatní prostředky C4ISR na nejnižších stupních velení se prioritně zaměřují na plánovací a rozhodovací procesy velitelů malých jednotek při vedení bojové činnosti v obydlených aglomeracích (městském terénu), v řadě případů také na jiné druhy obtížných terénů (horský, silně zalesněný apod.). Pro významná specifika městského terénu vzniklo pro tento druh bojové činnosti označení MOUT (Military Operations in Urban Terrain).

Ilustrace k vedení bojové činnosti malých jednotek v zastavěném terénu (MOUT)

Pro znalost situace v malých jednotkách se používá označení SUO/SAS (Small Unit Operations/ Situational Awareness System). Důležitým úkolem znalosti situace (komponenty SAS) je zajistit velitelům a vojákům malých jednotek bohatší informace o prostředí bojiště, ve kterém bojují s využíváním elektronických zdrojů informací (různého typu senzorů) a prostředků komunikačních a informačních technologií. Podporovat velitele malých jednotek přitom mají nové efektivní prostředky a nástroje pro plánování a rozhodování. Po plánovací a rozhodovací činnosti následuje stadium přímého řízení a monitorování průběhu bojové činnosti. Celý proces a jeho důležité aspekty vyjadřuje níže uvedený obrázek.

Zjednodušené vyjádření procesu velení a řízení velitele malé jednotky

Nelze pominout velmi důležitou oblast VŘ v malých jednotkách, kterou je nutnost co nejtěsnější integrace prostředků VŘ pěších velitelů a vojáků-jednotlivců (tzv. sesednuvších) s prostředky "mateřských" mobilních platforem jednotek na bojišti (velitelských vozidel, obrněných transportérů, tanků apod.).

Role a význam polohových informací v systémech VŘ malých jednotek

Jde o zajištění znalosti situace pro velitele a vojáky, jak v mobilních platformách, tak i mimo ně. Co velitel a vojáci potřebují znát v první řadě je svoje poloha v terénu – základní údaj znalosti situace. Ve vyspělých armádách dostávají v současné době na individuálním displeji obraz s mapovým pozadím, na kterém se zobrazuje aktuální poloha určovaná s využíváním příjmu signálů globálního systému zjišťování polohy GPS (Global Positioning System). Znalost polohy je o to důležitější, oč jsou horší podmínky (např. noční tma, snížená viditelnost aj. Dále je to znalost polohy ostatních příslušníků jednotky a velitele. Je to základní podmínka toho, aby např. družstvo, nebo jeho střelecké týmy (roje), mohly působit společně a koordinovaně a využívat přitom jak společnou palebnou sílu, tak i potřebný manévr. Kritickou se tato znalost stává při ztrátě vizuálního kontaktu vojáka s velitelem malé jednotky. A co je u této znalosti mimořádně významné, je zabránění "bratrovražedné" palbě mezi příslušníky jednotky navzájem (opět především v noci nebo za snížené viditelnosti).

Poznámka: Znalost situace je založena na informacích o své poloze v terénu, poloze podřízených jednotek a nadřízeného stupně, sousedních, podporujících a spolupracujících jednotek. Tyto informace se v automatizovaných systémech velení a řízení (ASVŘ) získávají automaticky, šíří se po síti, zobrazují se na mapovém pozadí a pravidelně se aktualizují. Doplňují se informacemi o poloze a činnosti nepřátelských jednotek získávanými prostředky zpravodajské činnosti, pozorování a průzkumu (ISR). Vzniká tak společný operační obraz situace (SOOS) na taktickém stupni, který dále zahrnuje informace o zdrojích a stavu vlastních jednotek a nepřítele, nejvýhodnějším směru útoku na nepřítele, nebezpečných prostorech, případně další údaje. SOOS se prezentuje v grafické formě na pozadí digitální mapy, poskytující potřebná geografická data a data o vlastnostech terénu. Důležitou součástí SOOS je bojišťová grafika, tvořící zákres situace v mapě, založená na standardizovaných taktických značkách (symbolech).

Každý voják musí znát minimálně svoji přesnou polohu v terénu, vědět kam má jít, jak se tam dostat a jaký úkol tam má plnit, vědět kde jsou ostatní příslušníci jeho jednotky a mít možnost rychle komunikovat, jak s nimi, tak i s velitelem jednotky. V AČR zajišťuje informace o přesné poloze v terénu bojový vozidlový informační systém (BVIS), který je nedílnou součástí operačně taktického systému velení a řízení pozemních sil (OTS VŘ PozS). I když polohové informace zajišťované systémem BVIS mají pro příslušného velitele zásadní důležitost, jsou systémem zajišťovány pouze pro členy mobilní platformy (vozidla), které je jím vybaveno (například obrněného transportéru Pandur II CZ). BVIS zabudovaný ve vozidle je tak bohužel nevyužitelný pro vojáky, kteří plní své úkoly pěším způsobem (mimo mateřské vozidlo), ať již jde o patroly v otevřeném terénu či ve městě, nebo o bojovníky, kteří např. "čistí" místnosti v městském domě.

Potřebné polohové informace v těchto případech může výhodně zajistit malé, snadno přenosné zařízení typu 'chytrého' mobilního telefonu – 'smartphonu' (viz níže) ve funkci modifikovaného a zjednodušeného 'ručního BVIS', který pěšákům účinně pomůže orientovat se v neurčitých a nepřehledných situacích. Je to též cesta možného vytváření individuálních modulů znalosti bojiště. Voják vybavený zařízením, které je schopné mu poskytnout úplnou znalost okolního prostředí a dá mu i nové možnosti komunikací se může stát výkonnějším prostředkem než samotná zbraň ničící nepřítele palbou. Zařízení, které bude plnit funkce 'ručního BVIS' bude tím nejpřínosnějším modernizačním prostředkem, který významně posune časové a bojové možnosti malých jednotek při vedení boje. Musí ovšem zajistit, aby každý jednotlivý voják měl výběrově okamžitý přístup ke kritickým informacím, pokaždé když se změní situace. Musí být rovněž schopen sdílet tyto informace s příslušnými spolubojovníky, což jednotce pomůže synchronizovat svoji činnost a udržovat si převahu nad nepřátelskými silami (druhou stranou). Nutným předpokladem samozřejmě je to, aby nové individuální prostředky byly interoperabilní se systémem BVIS tak, aby se zaručila maximální míra spolupráce pěších týmů se silami v mobilních platformách s výměnou dat při potřebné propustnosti komunikačních kanálů a mohly se tak sdílet informace a znalosti mezi všemi silami nasazenými v misi.

 

Polohové informace jsou logicky spojeny se systémy sledování pohybu vlastních jednotek a jejich jednotlivých příslušníků, tj. problematikou označovanou BFT (Blue Force Tracking), v NATO FFT (Friendly Force Tracking). Ty jsou podporovány družicovými komunikacemi bez nutnosti zajištění rádiového kontaktu na přímou viditelnost (což byl např. závažný problém při operacích v horách Afghánistánu). V AČR se počítá s funkčností BFT/FFT zajišťovanou v rámci aplikací (znalosti situace) bojovým vozidlovým informačním systémem (BVIS) – součástí operačně taktického systému velení a řízení pozemních sil (OTS VŘ PozS).

Další, přímo související problematikou je zajištění přesné navigace mobilních platforem na bojišti. Automatizovaná navigace přináší mimořádný efekt při taktických přesunech a provádění manévru v terénu. Snižuje možnost ztráty orientace nebo chybné orientace osádky vozidla a zvětšuje jistotu splnění mise celým uskupením. Velitelům jednotek dává pocit důvěry v tom, že se osádka vozidla nemůže ztratit. To, z druhé strany, dává větší volnost pohybu a manévru, spolu s možností většího rozptýlení vozidel jednotky pro zajištění menší zranitelnosti.

Automatizované zajištění informací pro řidiče vozidel, zvláště v grafické formě, zmenšuje psychickou zátěž velitelů jednotek. Tím, že řidiči ponesou větší odpovědnost za správnou a přesnou navigaci, budou se velitelé moci více soustředit na zajišťování velení a řešení vznikajících situací. To ukazuje na přímou vazbu mezi zdokonalením funkcí navigace a vykonáváním funkcí VŘ v jednotkách.



Role zpravodajské činnosti a průzkumu - kde je nepřítel, co právě dělá a co připravuje?

Informace o nepříteli jsou podstatnou součástí znalosti situace a SOOS. Účastníci automatizovaného VŘ mohou využívat schopnost podstatně zvýšit efektivnost shromažďování, zobrazování a distribuce průzkumných informací o nepříteli. Musí být zajištěna možnost práce s průzkumnými informacemi proudícími po hierarchických stupních velení jak zdola nahoru, tak i shora dolů. Například na stupni praporního úkolového uskupení se vkládají do systému informace o nepříteli jak z průzkumných hlášení podřízených, tak i z jiných zdrojů daného a vyšších stupňů velení. Po jejich analýze se vytváří příslušná souhrnná elektronická situační průsvitka, příp. i specializované průsvitky, které se po síti distribuují podřízeným jednotkám. Možnost vidět pozice nepřítele musí být zajištěna ve vztahu k pozicím vlastních jednotek. Pravidelně (nebo na požadavek) se podle změn zajišťuje aktualizace. Informace současně slouží jako podklad pro plánování a vedení přímých a nepřímých paleb na nepřátelské cíle.

Vkládáním přesných polohových dat nepřítele do průzkumných hlášení se dosahuje vyšší přesnost při analýze a tvorbě obrazu situace nepřítele. Funkcionáři velení vyšších stupňů mohou dostávat kvalitnější a podrobnější informace o poloze a činnosti nepřátelských jednotek.  Zasíťovaní velitelé jednotek mají možnost jednoduše informace svojí znalosti situace aktualizovat. Předpokládá se, že každý velitel bude sdílet tutéž grafiku. Pracuje se se stejnými informacemi, i když to v praxi vždy neplatí, zejména pokud jde o úroveň detailizace informací. Důležité je to, že kterýkoli velitel ví, že plán boje nezůstane po kontaktu s protivníkem beze změny a podle toho co se právě děje, může být plán rychle aktualizován a také rychle distribuován všem, kterých se týká.

Když je nepřítel v pohybu (bez ohledu na to čím a jak se přesunuje), musí být velitel schopen velmi rychle přesměrovat své síly tam, kde nepřítel právě je, nebo kam směřuje. K tomu musí mít automatizovaný systém VŘ jednoduchý zobrazovací nástroj – označit na digitální mapě nové místo a kliknout, čímž se graficky provede přeorientování jednotek a prostředků. Změna v grafickém vyjádření plánu boje tak představuje sekundy, nejvýše nějakou minutu. Bez takové technologie by bylo nutné fyzicky nebo elektronicky shromáždit všechny zainteresované osoby, vymazat to, co neplatí a udělat nový zákres situace. Automatizovaným způsobem je možné odeslat aktualizaci téměř souběžně všem účastníkům plnění mise.

V etapě síťově podporovaných operačních schopností (NEC) je efektivním řešením vytvoření jednotného informačního prostoru ISR umožňujícího dodávat všem účastníkům procesu VŘ potřebné zpravodajské/průzkumné informace o situaci na straně protivníka v rozsahu potřebném pro výkon té které funkce, a to s přesností, která zajistí možnost použití všech prostředků působení na nepřítele, které mají vševojskoví velitelé k dispozici.

Jak je ve vojenských systémech možné lépe sjednocovat informace z různých oblastí zpravodajské činnosti a průzkumu

To by, samozřejmě, mohlo být téma pro disertační práci, takže zde jen stručně. Jde o procesy práce se zpravodajskými a průzkumnými informacemi, nikoli jmenovitě o senzory. Předpokládá se, že příslušné orgány velení a řízení mají přesně určeny možnosti využívání jednotlivých druhů senzorů. Je ovšem nutné zabývat se tím, jak lépe zpracovávat, vybírat a distribuovat získávané informace.

Metody shromažďování surových informací v místech, kde se získávají, jsou dnes dokonale zvládnuté. Všechny stupně velení zdola nahoru přes četu, rotu až do PrÚU a BÚU vidí a vnímají události a mohou informace využívat. To, čím je potřeba se zabývat, je převedení příslušných vjemů na potřebné a správné produkty pro funkcionáře velení a jejich doručování k taktickým jednotkám, které jsou v kontaktu s nepřítelem a mohou informace okamžitě využít.

Je tomu tak samozřejmě proto, že shromážděné informace je nutné na určitých úrovních podrobit analýze. Taková analýza může začít tím, že se do systému zanese určité pnutí. Předtím udělali příslušní specialisté dobrou práci tím, že informacím přiřadili prioritu z hlediska jejich taktické, operační či vyšší využitelnosti. Je nutné zajistit takovou strukturu, která umožní stanovení priorit s použitím softwaru v zařízení tak, aby se zajistilo odpovídající měření informací a jejich předání stupňům, které je potřebují (pokud je potřebují). Vytvoření takové struktury a stanovení uživatelských oprávnění není jednoduché. A čím je informací víc, tím obtížnější se stává jejich využívání v reálném čase (nebo alespoň v režimu blízkém reálnému času).

Nejdůležitější potřeba velitelů a vojsk v oblasti velení a řízení - C4ISR a taktických komunikací s přihlédnutím k zkušenostem z operací vedených v posledních vojenských konfliktech 

Rozhodujícím faktorem jsou spolehlivé komunikace, které zajišťují konektivitu uvnitř a mezi stupni velení. Množství informací, které mohou bojoví velitelé využívat, prudce vzrůstá, nicméně do rukou vojáků, kteří jsou v reálném kontaktu s nepřítelem se ve správném množství a struktuře stále dostává pouze jejich část. Jedním z důležitých úkolů, které mohou posunout jednotky kupředu, je zajištění dostatečné informační propustnosti (šíře přenášeného pásma) komunikačních prostředků (a tím i rychlosti přenosu informací na taktickém stupni. Jedině tak bude možné, aby velitelé a vojáci malých jednotek mohli okamžitě využívat přínosy znalosti situace, informací zpravodajské činnosti a průzkumu, dat z různého druhu senzorů a dalších údajů pro efektivní VŘ, které je předpokladem úspěšného plnění misí. Rozhodujícím faktorem je zde samozřejmě spolehlivé zajištění znalosti situace.

Co musí být u velitele na prvním místě a co musí mít stále na paměti

Na bojišti je důležitá posledně vedená taktická činnost a podmínky pro přechod k vedení další bojové činnosti. Od velitele brigády nebo praporu (příslušného úkolového uskupení) se žádá nejen rozhodná činnost a ničení nepřítele, ale také předcházení tomu, aby totéž mohl nepřítel dělat proti němu. Bojišťový prostor jeho zvýšeného zájmu musí být ten, který leží za hranicí přímé viditelnosti. Právě z toho prostoru by prostředky C4ISR měly především zajišťovat potřebné informace.

Úspěch nebo selhání mise může spočívat v tom, jak rychle se pro velitele zajistí znalost situace a informace o protivníkovi, spolu s tím, jakou mají intuitivní, snadno využitelnou formu. Při realizaci důležitých opatření by tento faktor měl být na prvním místě. Na prvním místě musí být vždy zajištění konektivity, která umožní tok informací potřebných pro velitele, a to jak směrem shora dolů, tak i zdola nahoru.

Jaké by se měly podnikat kroky v zasíťování senzorů, směřující k tvorbě úplnější a kvalitnější znalosti situace jak pro velitele, tak i pro vojáky na předním okraji prostoru vedení bojové činnosti

V minulosti se projevovalo úsilí orgánů velení zaměřené na cestu informací od vyšších stupňů velení k přednímu okraji. Týkalo se to podkladů pro vypracování plánu boje a bojového rozkazu, stanovení příslušných mechanizmů a vytváření přenosových kanálů se stále větší propustností, které by to umožňovaly. Současnou výzvou není pouze efektivní využívání informací, které jsou aktuálně k dispozici, ale rovněž nastavení mechanizmů, které umožní orgánům velení a vojákům uplatňovat více požadavků na výběr a přizpůsobení získávaných informací skutečným potřebám zastávané funkce a úkolům konkrétních velitelů a vojáků.

V blízké budoucnosti budou vybavováni i velitelé malých jednotek v moderních armádách (doufejme, že dříve či později i v AČR) četnými neobsluhovanými pozemními a vzdušnými (bojovými i podpůrnými) prostředky a budou mít možnost jim zadávat úkoly a pozorovat získávané informace na ručních zařízeních tak, jak je to dnes možné v komerční oblasti s "chytrými" mobilními telefony (smartphony). V budoucnu by měla být zajištěna flexibilita v selektivních možnostech "vyždímání" maxima užitečných informací z různých druhů zdrojů, metod práce s nimi a jejich využívání.

Je také důležité zajistit rychlejší přístup ke zpravodajským a průzkumným informacím a mít pokročilou metodologii pro rychlé shromažďování, zpracování a využívání těchto informací, ať již pocházejí ze zdrojů na taktických stupních (vojáků-průzkumníků, senzorů, radarů, neobsluhovaných pozemních a vzdušných prostředků), nebo ze zdrojů vyšších vojenských stupňů, státních či třeba i nadnárodních orgánů. Vybrané informace se pak musejí dostat rychle a adresně až k příslušníkům jednotek působících na předním okraji.

Na co by měl být zaměřen vývoj nových generací produktů C4ISR a co dělat pro to, aby se aktuální potřeby naplnily

Jednou z velkých výzev současného vybavení vojsk na bojišti je zajištění zdrojů elektrické energie pro dosažení potřebných příkonů. V moderních armádách se v současnosti projevuje exploze požadavků uplatňovaných na bojová i podpůrná vozidla. Z vozidel se z velké části stávají důležité síťové uzly na bojišti. V posledním desetiletí vzrostly požadavky na získávání informací pro hodnověrnou znalost situace a zajišťování zvýšeného rozsahu funkcí VŘ směrem k nižším stupňům až po každou mobilní platformu a její prostředky C4ISR. Jde u nich o systémy VŘ, komunikační prostředky, senzory, radary, ale i mechanické systémy vlastních vozidel, což dnes v souhrnu představuje enormní spotřebu energie.

Brigády a prapory (úkolová uskupení těchto stupňů) potřebují lehké a levné systémy s co nejnižší spotřebou energie a s vysokou flexibilitou při prezentování informací. V jednotkách, jejichž příslušníci plní své úkoly mimo vozidla (pěším způsobem), to znamená zajištění zařízení s fyzickými parametry, elektrickou spotřebou a možnostmi odpovídajícími současným 'chytrým' mobilním telefonům.

V zajišťování elektrické energie je (s ohledem na náklady) nutné využívat inovativní přístupy a pro vybavování jednotek volit počítače a komunikační zařízení s nízkými nároky na elektrické napájení. 

Co je nutné dělat pro snižování rozměrů, hmotnosti a nároků na elektrickou energii u systémů a prostředků C4ISR

V organizacích obranného průmyslu vyspělých zemí se při projektování nových mobilních platforem velmi dbá na to, aby jejich spotřeba energie byla nízká. Zajišťují se například vozidla s hybridním elektrickým pohonným systémem. V takových vozidlech se generuje enormní výkon, avšak ani ne tak pro dané vozidlo, jako pro poskytování elektrické energie dalším uživatelům. Podobný princip se uplatňuje i u zajišťování výbavy pro vojáka – jednotlivce. Jako příklad lze uvést hybridní řešení systému elektrického napájení robotického pásového vozítka CaMEL (Carry-all Mechanized Equipment Landrover) vezoucího výbavu pěšího vojáka (produktu ze společného vývoje společností Northrop Grumman a BAE Systems (viz např. http://www.is.northropgrumman.com/c4isr/Defense_Systems_C4ISR.pdf).

Nové druhy mobilních platforem generujících elektrickou energii hledají svou cestu do brigádních (BÚU) a praporních PrÚU) úkolových uskupení. Průmyslové společnosti se zaměřují na technologie a inovační cesty jak v této oblasti uspět. Nelze ovšem zapomínat i na inovace v oblasti autonomních elektrických zdrojů pro vojáky – jednotlivce.

 

Jaké jsou hlavní technické výzvy týkající se zmenšování rozměrů, hmotnosti a elektrického příkonu.

Důležitým způsobem, jak komplexně řešit problémy s vzrůstajícími požadavky na elektrické napájení je přístup ze dvou stran – realizace elektronických zařízení s nízkou spotřebou a stavění mobilních platforem efektivně generujících elektrickou energii. Je i třetí cesta – vytvoření nebo získání takových zdrojů elektrické energie, které mají nižší hmotnost, jsou dostatečně robustní a je možné je dobíjet i během bojové činnosti. To má mimořádný význam. Uvádí se, že v současnosti se například na stupni mechanizované čety použije v misi, která trvá 72 hodin, zhruba 185 až 200 kg různých baterií.

Současné technologie stále potřebují spoustu elektrické energie a provoz je při jednom nabití zajištěn na relativně omezenou dobu. Podívejme se, jak je tomu u současných mobilních telefonů. V ručním zařízení typu personálního digitálního asistenta ve vojensky odolném provedení je možné poněkud zvětšit rozměry baterie a je samozřejmě možné ji dobíjet. Je však možné udělat mnohem víc, využijí-li se přednosti charakteristické pro nejmodernější zařízení civilního trhu. Je nutné najít cesty, jak je sladit s přísnými požadavky na odolnost vojenských zařízení, co se týká spolehlivosti a provozuschopnosti v celém spektru bojových podmínek. To znamená najít způsoby, jak zajistit možnost integrování důležitých předností civilních zařízení do vojenských prostředků C4ISR, a to při ochránění již vložených investic.

V čem mohou armády spoléhat na efektivnost technologií tvorby sítí v podmínkách omezování rozpočtových prostředků a co má největší význam pro udržení vojenských rozpočtů v přijatelné formě.

Ve vyspělých armádách bude se zaváděním nových bojových a podpůrných vozidel, jako např. nového společného lehkého taktického vozidla JLTV (Joint Light Tactical Vehicle) ozbrojených sil USA (viz např. http://www.lockheedmartin.com/us/products/jltv.html), a rovněž nových systémů a zařízení C4ISR, možné orgánům VŘ poskytovat enormní výpočetní výkon. Bude to přínosem jak pro osádky bojových vozidel BÚU a PrÚU, tak i pro pěší jednotky a vojáky mimo vozidla.

Kolektivní konektivita přinese velký potenciál efektivněji aplikovat nové přístupy a metody ve VŘ, a zvyšovat stupeň jejich využívání. Ukáže-li se to reálné, bude možné efektivněji přizpůsobovat informace skutečným potřebám jednotlivých stupňů velení při relativně nižších požadavcích na výkon a šířku přenášeného pásma v taktických komunikacích. Již dnes se ukazuje, že výpočetní výkon, objemy dat a práci s aplikacemi pro oblast VŘ bude možné využívat na bázi cloudových služeb, úložišť a dalších cloudových technologií.

Co je nutné dělat pro to, aby se potřebná rozhodující data režimu reálného času dostala rychle a adresně k velitelům a vojákům na taktických stupních velení.

Zkušenosti ukazují, že v soudobých operacích jsou rozhodující malé jednotky – družstva nebo čety. Je tedy nutné zaměřit se na takové nástroje VŘ a na takové schopnosti, které jim při nasazení v bojových operacích zabezpečí rozhodující taktickou výhodu. Pro oblast C4ISR to znamená dodávat velitelům malých jednotek reálně využitelná data, a to ve správném množství a kvalitě, včas aktualizovaná, a dodávat je diferencovaně podle skutečných potřeb.

Je také nutné, aby velitel čety nebo družstva dostával data na svůj vlastní ruční přístroj, aby si mohl informace podle své potřeby přizpůsobovat a přisuzovat jim prioritu, což umožní téměř okamžitě uzpůsobovat své plánování boje změnám situace. Například velitel bude sice přijímat informace z bezpilotního prostředku, které se budou týkat jeho úkolu, ale své zařízení bude mít naprogramované tak, aby mu dávalo informace, které mají pro něho vyšší prioritu, jelikož hrozba právě přichází z křídla jeho sestavy, nebo zrovna musí reagovat na jiné události.

Takto přizpůsobivé a agilní ruční zařízení velitele bude činit rozdíly, nebude například neustále zvyšovat propustnost svého přenosového kanálu pro příjem každé dávky dat, která budou k dispozici. Vybavení velitelů a vojáků malých jednotek novými softwarovými aplikacemi, jim umožní přizpůsobovat zvyšování příjmu relevantních informací podle stupně jejich agilnosti. Možnost zamezit podle potřeby hierarchické struktuře v automatickém "protlačování" informací shora dolů, bude spojena s možností plně využít přednosti komerčních technologií.

Vojenské využívání komerčních technologií 'chytrých' mobilních telefonů a počítačových tabletů.

Neuvěřitelně rychlý rozvoj v oblasti průmyslu komerčních 'chytrých' mobilních telefonů (smartphonů) nabízí ozbrojeným silám dosud bezpříkladný druh prostředků pro práci s vojenskými informacemi. Současné smartphony (obdobně i počítačové tablety) jsou mimořádně uživatelsky přívětivé pro ovládání, navzájem kompatibilní a umožňují mezi sebou hladce sdílet data i aplikace. Umožňují "dotáhnout" síťově orientované operační schopnosti (viz princip NEC) až k jednotlivým pěším vojákům, kteří plní úkoly mimo vozidla. Pro ozbrojené síly USA již byly vyvinuty stovky vojenských softwarových aplikací pro smartphony a tablety. Hlavním operačním systémem, pod kterým se aplikace na uvedených ručních zařízeních provozují je Android (Google).

V ozbrojených silách USA již delší dobu vládne slogan "smartphone každému vojákovi". Podobně, i když ne tak jednoznačně vyjádřeno, je tomu i v mnoha jiných vyspělých armádách. Uvedená tendence se vztahuje jak na využívání smartphonů ve službě vojenských osob – při výcviku v mírovém životě (ve stálých posádkách), tak i na jejich využívání při plnění úkolů v konkrétních misích na různých druzích bojiště.

V porovnání s 'pravými' vojenskými zařízeními jsou současné komerčně dostupné smartphony relativně levné a většina vojenské populace je umí ovládat a využívat z civilního života. Faktorem mimořádného významu je to, že jejich pořizování pro vojenské uživatele nemusí být spojeno s tradičním zdlouhavým a administrativně náročným vojenským akvizičním procesem.

Vojenské aplikace pro smartphony

Je zřejmé, že efektivnost využívání smartphonů v armádě je principiálně závislá na existenci a dostupnosti pro tento účel vytvořených potřebných druhů a dostatečného počtu softwarových aplikací. Například v ozbrojených silách USA byl z tohoto důvodu založen mimořádně významný program 'napojení vojáků na digitální aplikace' CSDA (Connecting Soldiers to Digital Applications). Aplikace v tomto programu zahrnují široké spektrum případů pro oblasti běžných administrativních činností, vzdělávání a výcviku, ale i bojových a nebojových operací malých jednotek. V programu se stanovují a vypracovávají nové přístupy pro tvorbu prostředí s nepřetržitým vzděláváním, nezávislým na místě a působnosti vojenských osob. Hlavní úsilí směřuje k přizpůsobování již existujících a nově vznikajících technologií konkrétním potřebám složek a jednotek ozbrojených sil. Navíc, se v programu CSDA vytvářejí prostředky pro rychlé aktualizování a distribuování relevantních informací, a to při nákladech, které jsou jen malým zlomkem výdajů, které nastávají při používání tradičních metod. Aktuální aplikace z programu CSDA jsou zaměřeny především na operační systém Android/Google (přijatý jako oficiální pro pozemní síly USA), v menší míře i pro iOS/Apple. Tvůrci a dodavateli softwarových aplikací v programu mohou být komerční (průmyslové) společnosti, vojenské orgány (především Signal Center of Excellence), v řadě případů i samotní uživatelé.

Problémy s vojenským využitím smartphonů

Celý záměr s širokým zaváděním smartphonů se zdá být jednoduchý, ve skutečnosti je však spojen s nutností řešení mnoha závažných problémů. Kladou se oprávněné otázky: Jak to je s možností ochrany utajovaných nebo i "jen" citlivých informací? Co se stane, bude-li vojenský smartphone uživatele ztracen nebo zcizen? Jak bude zabezpečena správa vojenských smartphonových aplikací? Budou vůbec křehká (z hlediska mechanické a klimatické odolnosti) zařízení civilního typu schopna přežít v tvrdých podmínkách různých druhů bojiště? Další starost vyvolává komunikační infrastruktura. Základnové stanice buňkových mobilních telefonních sítí (na které je provoz civilních mobilních telefonů orientován) nejsou zdaleka dostupná všude, kde mohou vojenské jednotky plnit své úkoly v operacích (misích). Armáda by musela rozvinout své vlastní základnové stanice, což by představovalo nový problém a značné vícenáklady. V rychle probíhajících operacích s častými změnami taktické situace je takové řešení těžko představitelné. Řada těchto a jiných souvisejících problémů je již dnes vyřešena, další se řeší.

Pro dokreslení situace je možné uvést příklady řešení praktických problémů zavádění a používání smartphonů v ozbrojených silách USA. Pro provoz v náročných prostředích bojišť byly vyvinuty odolné smartphony jejichž příklady se uvádějí na obrázku níže.

V oblasti ochrany přenášených informací existují uspokojivá řešení v oblasti hardwarových i softwarových prostředků. V této oblasti, spolu s oblastí problémů komunikační infrastruktury, je praktickým a spolehlivým řešením spřáhnutí smartphonu s vojenskou personální rádiovou stanicí, která má v sobě integrovanou kryptografickou ochranu odpovídající požadavkům příslušné národní bezpečnostní autority. Tak je například řešena personální souprava ručního zařízení typu smartphonu GD300 (General Dynamics) a ruční rádiové stanice AN/PRC-154 "Rifleman Radio" z rodiny softwarových rádiových stanic JTRS (rovněž General Dynamics), včetně závěsného pouzdra (nosiče) smartphonu na polní uniformě vojáka, jak je uvedeno níže na obrázku. Tato rádiová stanice je přizpůsobena pro provoz s GD300 (rozhraní a protokol interakce obou zařízení).

V podmínkách AČR by potenciálním kandidátem pro provoz se smartphony mohly být tuzemské vojenské ruční a personální rádiové stanice RF1302S a RR20 (obě z výroby DICOM Uherské Hradiště), viz příslušný výše uvedený obrázek. První, tj. RF1302S, je vybavena modulem kryptografické ochrany (certifikovaným NBÚ pro stupeň utajení "Vyhrazené", včetně "NATO Restricted"), druhá, tj. RR20 je bez podobného modulu. U obou rádiových stanic by byl nutný dodatečný vývoj rozhraní a protokolu interakce pro propojení a provoz s vybranými smartphony.

Vojenské využití počítačových tabletů

Počítačové tablety svým charakterem a funkčními možnostmi leží někde mezi smartphony a laptopy (notebooky) nižší třídy. Z hlediska operačního systému, který je "pohání", již delší dobu převládá Android, téměř identický s operačním systémem Android smartphonů (verze 4.0 a vyšší). O tom, zda se v té které oblasti vojenské činnosti přiklonit spíše k smartphonu nebo k tabletu (včetně druhu operačního systému), budou rozhodovat uživatelské požadavky ve vztahu k vlastnostem charakteristickým pro ten či onen druh zařízení.

Uvedeme-li stručně (bez zacházení do podrobností) vojensky důležité vlastnosti počítačových tabletů, pak jimi jsou zejména funkčnost ve vztahu k uživatelským požadavkům (zmiňme aspoň vstup dat (řešený většinou virtuální klávesnicí a vstupem z externích zdrojů, včetně komunikační sítě) a výstup dat (možnosti a parametry zobrazení na displeji a předávání dat do externích zařízení). S tím souvisí i flexibilita používání (např. připojovací možnosti – konektory). Dále je to výkon procesoru, kapacita interních pamětí a možné externí paměti. Důležitá je ovladatelnost (souvisí s možnostmi virtuální klávesnice, případně s fyzickými ovládacími prvky přímo na těle tabletu) a způsob řešení přenosnosti (např. umístění a nošení na polní uniformě). Jde i o praktický způsob zajištění možnosti vedení hovorových komunikací vojenským uživatelem bez zaneprázdnění rukou. Hodně záleží na velikosti a dalších fyzických parametrech displeje ovlivňujících kvalitu obrazu (zejména např. obrazu znalosti situace, čitelnost za slunečního svitu apod.). Na obrázku níže se uvádí příklad vojensky odolného tabletu z výroby Harris Corp. (USA).

Vše ostatní je (obdobně jako v případě smartphonů)  věcí příslušného aplikačního softwarového vybavení tabletů. Zmiňme pouze stále vzrůstající význam multimediálních aplikací (např. zpracování a využívání foto a video informací z bezpilotních prostředků).

Celé problematice vojenského využití smartphonů a počítačových tabletů budou na tomto blogu v dalším věnovány samostatné příspěvky.

Možnosti a přínos uplatnění cloudových technologií ve velení a řízení.

Se zaváděním nových mobilních platforem, nových bojových vozidel (v ozbrojených silách USA např. společného lehkého taktického vozidla JLTV – Joint Light Tactical Vehicle), a rovněž nových zařízení informačních a komunikačních technologií, která budou dostávat osádky vozidel i pěší formace, je u BÚU a PrÚU zpravidla spojena možnost disponovat vysokými výpočetními výkony. Vznikne tak mimořádný potenciál pro efektivnější využívání náročných aplikací a uplatnění kolektivní konektivity, která by měla být v budoucnu ASVŘ BÚU a PrÚU vlastní. Nové možnosti budou natolik větší, nakolik se podaří v prostředí bojových operací uplatnit cloudové technologie.

Cloudové počítačové technologie představují model, který je založen na možnosti všudypřítomného a pohodlného uživatelského přístupu do síťové struktury s potřebným počtem a složením zdrojů. Jde o strukturu, která má sdílený fond konfigurovatelných počítačových zdrojů (např. sítí, serverů, datových úložišť, aplikací a služeb). Ty mohou být rychle uvolněny a poskytnuty oprávněným uživatelům s minimálními nároky na síťový a systémový management nebo interakci s poskytovatelem služeb. Cílem je zajištění prostředků pro inovační a efektivní práci funkcionářů velení s chráněnými informacemi a informačními službami podporujícími hlavní úkol – spolehlivé VŘ – kdekoli, kdykoli a nejvhodnější formou.

 

Cloudové služby a aplikace již nějakou dobu, s větším či menším úspěchem, pronikají na taktický stupeň velení, i když v podmínkách taktického stupně je vždy nutné brát ohled na omezení, která tam mohou objektivně působit. Především jde o stále ještě značně omezenou a nestálou propustnost komunikačních okruhů na stupních velení pod úrovní praporu (PrÚU). V takovém prostředí může být účelnost lokálního "taktického cloudu" značně problematická.

Taktický cloud může, nebo nemusí být (stále nebo občas), propojen s prostředím informačních technologií vyšších (operačních) stupňů velení, případně i s informační infrastrukturou centrálních orgánů řízení obrany státu (nebo i koaličních). Na vyšších taktických stupních by taková cloudová konektivita na vyšší nadřízené stupně mohla být značným přínosem, například v možnosti velitelů taktických jednotek vyžádat si a získat výsledky modelování a simulace řešení specifických situací pro zkvalitnění rozhodovacích procesů velitelů ve složitých operačních podmínkách.

V pozemních silách USA byl například ověřen přínos taktického cloudu pro VŘ na bojišti při přístupu velitelů k důležitým informacím, ať již pro funkce VŘ nebo k zpravodajským a průzkumným informacím s využíváním různých typů počítačů v mobilních platformách i mimo ně. Potvrdila se možnost zefektivnění práce s informacemi, které jsou základem znalosti situace a tvorby společného operačního obrazu situace.

Specifické způsoby, kterými mohou komerčně dostupné systémy zvýšit efektivnost C4ISR

Využíváním komerčně dostupných (COTS) systémů a zařízení je možné zaplnit mezery ve schopnostech zajišťovaných vojenskými prostředky C4ISR. To však předpokládá správné a úplné pochopení všech omezení, která to může pro jednotlivé stupně velení přinášet. Ozbrojené síly mohou vytěžit zisk z předností masové výroby a ekonomiky komerčních výrobků, která je dána rozsahem trhu, jestliže umně ocení jejich vojenskou hodnotu a budou je nasazovat v místech a způsobem, který je pro konkrétní vojenské prostředí vhodný. To by mělo být jedním z hlavních cílů v koncepčních úvahách, systémových analýzách, v programech testování, hodnocení a následných opatření v rámci modernizace prostředků C4ISR.

Například jakýkoli systém, který potřebuje k provozu sítě na teritoriu základnové stanice s věžovými anténami má pro manévrující jednotky na bojišti velmi sporné využití (zřejmě se nenajde nepřítel, který by před svým útokem umožnil jednotce protivníka nejprve vybudovat síť s věžovými anténami). Takže takový systém bude mít užitečné uplatnění třeba v mírových operacích na teritoriu pokrytém komunikační infrastrukturou. Přesto však mohou být komerční technologie pro vojenské využití velmi užitečné. Potvrzuje se to, například, na současných mobilních prostředcích komunikačních a informačních technologií, jakými jsou smartphony a počítačové tablety (viz výše). Ty se mohou při praktickém provozu v podmínkách bojiště vhodně kombinovat s ručními, příp. přenosnými, vojenskými rádiovými stanicemi zajišťujícími kryptografickou ochranu přenášených hovorů i dat, odolnost v náročných prostředích apod.

Velký význam při modernizaci výzbroje a vojenské techniky má také přejímání progresivních technologických principů a řešení z komerčních systémů a zařízení do vojenských prostředků C4ISR.

Hlavní současné výzvy týkající se bezpečnosti a ochrany informací ve vojenských systémech a jak mohou komerčně dostupné systémy (COTS) přispět k jejich naplnění.

Ukazuje se, že dosavadní tradiční mechanizmy schvalovacích procesů v oblasti bezpečnosti a ochrany informací jsou pro zavádění současných nových prostředků VŘ na taktických stupních stále menším přínosem (spíše se stávají brzdou), neboť "normální" zdlouhavý schvalovací proces se stává mnohem pomalejší než je rozvoj nových technologií, které je stále potřebnější rychle zavádět do systémů VŘ.

Komerční systémy (COTS) využívají některé efektivní metody kryptografické ochrany, které je možné ve vojenských systémech použít, zvláště na nižších taktických stupních velení. Velitelé a vojáci malých jednotek, kteří přímo plní úkoly při bojové činnosti, nepotřebují takové stupně utajení informací, jaké jsou charakteristické pro prostředky VŘ na vyšších stupních velení. S rozvojem technologií odpadá nutnost toho, aby se v systémech nižších taktických stupňů velení používaly pro ochranu informací systémy s hardwarovými kryptografickými prostředky. Potřebný stupeň ochrany je dnes možné zajistit v softwarové oblasti.

Naléhavost modernizace informačních sítí pro velení a řízení jako jednoho z úkolů s nejvyšší prioritou.

Na prvním místě je bezesporu síťová konektivita. Když se sítě na bojišti zřídí, je nutné dát jejich zdroje a nástroje pro jejich využívání do rukou velitelů taktických jednotek a vojáků plnících bojové úkoly pěším způsobem, a rovněž integrovat do sítí nové aplikace pro VŘ na jednotlivých stupních tak, aby mohly být uživatelsky přizpůsobovány ("šity na míru") a využívány pro specifické potřeby VŘ v malých jednotkách.

V podmínkách taktického stupně AČR jde o obě složky polního komunikačního systému (PKS) – operačně-taktický komunikační systém (OTKS) a systém taktických rádiových komunikací (STRK) se svými datovými sítěmi – operačně-taktickou datovou sítí – uzlovou (OTDS-U) a taktickou datovou sítí – rádiovou (TDS-R). V krizové rozpočtové situaci resortu obrany již delší dobu modernizace taktických komunikací stagnuje a řeší se pouze akutní potřeby komunikací jednotek AČR v mnohdy specifických podmínkách zahraničních misí.

Orgány velení na bojišti musejí být pomocí prostředků ASVŘ schopné nejen získávat informace, ale také je přizpůsobovat svým potřebám a přiřazovat jim prioritu a podle ní s informacemi nakládat a v procesu velení je využívat. To vše nezávisle na prvcích komunikačních sítí, které jsou v daném čase a podmínkách k dispozici.

Řešení specifik a rozdílností v požadavcích na VŘ v druzích vojsk a služeb tak, aby bylo možné zajistit efektivní spolupráci spolu se sdílením dat pro VŘ. Jak mohou pomoci stále se rozvíjející technologie.

Druhy vojsk a služeb vykazují dobrý pokrok v oblasti automatizovaného VŘ, kde dosáhly řadu uznávaných úspěchů. Z hlediska orientace na národní systémy AČR a technologie jsou to především systémy, které jsou součástí OTS VŘ PozS, nebo od nich odvozené a navazující systémy. Z hlediska nižších taktických stupňů velení a řízení je nejvýznamnější BVIS se současnými aplikačními a funkčními možnostmi. Rozvoj taktických metod vedení současných bojových akcí (zejména u malých jednotek) i rozvoj komunikačních a informačních technologií aplikovatelných ve VŘ postupuje tak rychle, že zavedené hardwarové komponenty a softwarové aplikace BVIS vyžadují kontinuální modernizaci, úpravy a doplňování. To vyžaduje také vzrůstající význam kolaborativní činnosti druhů vojsk a služeb v operacích a bojových akcích založené na sdílení dat, informací a znalostí.

Důležitým předpokladem modernizačních a integračních procesů je to, aby  byly uskutečňovány na bázi interoperabilní otevřené architektury tak, aby pro systémy a jednotky bylo zajištěno takové fungování  služeb, které zaručí společné efektivní provozování modernizovaných a integrovaných systémů.

Konkrétně pro BVIS v prostředí AČR lze načrtnout řadu aktuálních modernizačních a integračních kroků, například:

• Vytvoření a integrace softwarových aplikačních doplňků potřebných pro funkce VŘ pěších ("sesednuvších") jednotek, kupř. pěších patrolujících jednotek a jedinců na specifických druzích bojiště, kdy se pro funkce VŘ budou využívat nové prostředky 'srostlých' komunikačních a informačních technologií, jejichž typickými představiteli jsou 'chytré' mobilní telefony a počítačové tablety.
• Upravení programového vybavení tak, aby se obrazovka BVIS mohla současně využívat jako svého druhu portál pro senzory různých druhů odpovídajících potřebám nižších taktických stupňů velení.
• Modifikace a aktualizace grafického uživatelského rozhraní BVIS, zajišťujícího přehlednější a srozumitelnější zobrazování situace, jednoduchou a snadnou volbu funkcí na dotykové obrazovce (např. odesílání nejčastějších bojových zpráv a hlášení jedním nebo dvěma kliknutími), možnost využití vhodných nových mapových produktů geografické služby AČR, získání podrobnějších informací o terénu také jednoduchým kliknutím na příslušné místo digitální mapy, příp. další možnosti.
• Jednoduchou integrovanou funkci měření vzdáleností na terénu v kombinaci se zobrazováním znalosti situace se zahrnutými zpravodajskými/průzkumnými informacemi o nepříteli.
• Budoucí možnost využívání obrazových a video informací z digitální barevné kamery (včetně kamery umístěné na bezpilotním průzkumném prostředku) a práce s nimi.

Typickým příkladem potřeby a možnosti integrace nových produktů do existujících automatizovaných systémů VŘ jsou vzájemně prorostlé komunikační a informační technologie v smartphonech a počítačových tabletech (budou předmětem samostatného pojednání). Jsou nutné efektivní metody modernizace, rozšiřování a využívání nových verzí aplikačního softwarového vybavení formou integrace softwarových produktů zajišťujících provozní postupy založené na metodě 'plug-and-play', samozřejmě se zpětnou kompatibilitou a možností dalšího rozvoje, pole toho jak se budou objevovat nové uživatelské požadavky. S tím ovšem souvisí i podstatné zjednodušení a zefektivnění akvizičních modelů a postupů v ministerstvu obrany.

o o O O O O O o o