HISTORIE VOJENSKÉ ELEKTRONIKY V PŘEDVÁLEČNÉ ČSR (5)

Historie vojenské elektroniky Československé republiky v meziválečném období (1918 - 1939)

Část 5

Smutný konec rozvoje vojenské elektroniky ČSR v meziválečném období

Situace v ČSR a čs. armádě po přijetí mnichovského diktátu

Po přijetí mnichovského diktátu a jeho praktických důsledcích se stala základním problémem sama další existence Československé republiky.

Tvar a průběh nových hranic zbytku Československa Hitler prosadil tak, aby to odpovídalo jeho dalším záměrům. Byly obsazeny nejprůmyslovější oblasti, přerušeny hlavní železniční dopravní spoje a hlavně zlikvidována pohraniční opevnění. Byl tak rozvrácen přirozený obranný systém republiky. Ekonomika země byla oslabena ztrátou jedné třetiny průmyslové výroby, ztrátou celé hnědouhelné těžby a poloviny těžby černého uhlí.

Obrovský rozsah okupovaných pohraničních území přivedl do nových cizích států také početné obyvatelstvo českého a slovenského původu. V roce 1938 se dostalo pod cizí svrchovanost 1 161 616 osob české a slovenské, případně ukrajinské národnosti. Připočteme-li k tomu ještě Čechy a Slováky , kteří na území sousedních států žili dříve, pak se předpokládalo, že koncem roku 1938, na území Německa žilo 900 000 Čechů a Slováků, v Maďarsku 600 000 a v Polsku 200 000. Pomnichovské Československo, které se stalo geograficky a hospodářsky zmrzačeným a vojensky bezbranným státním útvarem, se stále zřetelněji dostávalo do postavení vazala hitlerovského Německa, které bez jakýchkoli skrupulí zasahovalo i do jeho vnitřních záležitostí.

Od poloviny října 1938 začala čs. armáda demobilizovat a přecházet zpět do mírového stavu. Byl připraven nový mobilizační plán, značná redukce armády a její dílčí modernizace, 5. až 12. prosince 1938 bylo postupně rušeno vojenské krytí státních hranic.

Dne 20. prosince 1938 byl odvolán z funkce hlavního velitele operujících vojsk armádní generál Ludvík Krejčí. 3. února 1939 byla zrušena branná pohotovost. Na nátlak nacistů byl 1. března 1939 generál Krejčí odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu. 15. března 1939 obsadila německá vojska české země.

Likvidace československé armády byla zahájena v dubnu 1939, armáda měla přestat existovat do konce roku a od 1. srpna měli vojáci zakázáno nosit uniformu. Boje o republiku v letech 1938 a 1939 stály život přibližně 170 obránců. Další stovky vojáků, četníků, policistů a příslušníků finanční stráže byly zraněny nebo zajaty. Mnozí z nich navíc zahynuli v následujících letech okupace.

Osud Vojenských telegrafních dílen

Po rozbití Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939, byl výzkumný, vývojový a výrobní potenciál VTD násilně podřízen účelům výroby vojenských zařízení ve prospěch hitlerovské německé armády. Tak se stalo to, že  po celou dobu druhé světové války musely jak VTD, tak i podniky čs. elektrotechnického průmyslu zaměřit využívání svých vývojových a výrobních kapacit ve prospěch vojenské mašinerie nacistického Německa.

Po březnu byly VTD nejprve přejmenovány na Telegrafen Werkstaten a později byly začleněny do říšského válečného průmyslu jako Ostmarkwerke Prag - Gbell. To však nikterak nemůže zastínit světlé stránky a obrovský přínos prvorepublikových VTD pro bojovou sílu armády a pro Československou republiku. Ostatně, jak uvidíme dále, vlastenectví příslušníků VTD březnem 1939 neskončilo.

Technika telegrafního vojska se stala kořistí Wehrmachtu

I když velikost a počty prostředků čs. armády nelze srovnávat o obdobnými ukazateli německé armády, byla výzbroj a další technické prostředky, které spadly okupací ČSR německé armádě “do klína”, pro její další válečné plány nezanedbatelným posílením. Celková hodnota výzbroje a výstroje čs. armády, která byla předána německé armádě, činila 24 416 milionů Kčs. Z toho spojovací materiál představoval hodnotu 372 milionů Kčs, tedy pouhých 1,52% celkové hodnoty ukořistěného materiálu.

Z hlavních položek spojovacího materiálu zabaveného při likvidaci čs. branné moci můžeme uvést 122 350 km telefonního kabelu, 7100 km telegrafního kabelu, z produkce VTD a čs. elektrotechnického průmyslu 29 700 polních telefonních přístrojů vz. 35, 15 000 starších polních telefonních přístrojů vz. 23 a stovky až tisíce polních telefonních přepojovačů.

Z více než 4000 pěchotních, tankových a leteckých rádiových stanic různého typu, byly desítky až stovky malých radiotelefonních a telegrafních stanic vz. 23/29, leteckých vz. 26/34, středních leteckých a pozemních vz. 29, malých radiotelegrafních vz. 31 a vz. 35, radiotelegrafních pěchotních vz. 36, krátkovlnných vz. 37, a dále různých typů samostatných rádiových vysílačů, přijímačů, naslouchacích a zaměřovacích rádiových přístrojů.

O tom, jaký význam měly spojovací prostředky čs. armády, jmenovitě ukořistěné rádiové stanice, pro německou armádu nepřímo svědčí jejich zahrnutí do německých vojenských předpisů. Na str. 100 důležitého předpisu D1, v části kde byl dokumentován spojovací materiál, je možné najít prostředky rádiového spojení, které vyvinuly a vyrobily VTD pro čs. armádu a které převzala německá armáda do své výzbroje. Spojovací prostředky čs. armády byly rovněž uvedeny v tabulce spojovacích prostředků cizích armád německého vojenského předpisu D999. Ukázky se uvádějí na obrázcích níže.

Titulní strana německého vojenského předpisu D1

Strana 100 německého vojenského předpisu D1

Tabulka spojovacích prostředků cizích armád z německého vojenského předpisu D999

Osobnosti Vojenských telegrafních dílen, které v době německé okupace naší vlasti tragicky zahynuly

V Protektorátu Čechy a Morava bylo obyvatelstvo podrobeno teroru německé okupační správy. Hned na začátku okupace Gestapo pozatýkalo velký počet antifašistů a mnoha dalších angažovaných a Československé republice věrných občanů. Represím se nevyhnula ani řada příslušníků Vojenských telegrafních dílen.

Původně štábní kapitán a nakonec plukovník Dr. Ing. Otto Tomský, který velel a řídil VTD po celou dobu jejich existence, prošel z rasových důvodů terezínským ghettem a pak byl v době německé okupace vězněn v koncentračním táboře Osvětim II-Birkenau, kde 7. března 1944 v plynu zahynul. Byl to vynikající vědecký pracovník a odborník, který se např. sám podílel na vývoji a konstrukci první čs. vojenské rádiové stanice TRD-I. Působil nejen jako důstojník čs. armády, ale pomáhal i v civilním vysokém školství. Mimo jiné byl členem komise pro státní zkoušky elektroinženýrského oboru na brněnské technice. Po válce byl za svůj podíl na rozvoji čs. radiotechniky jmenován in memoriam doktorem technických věd České vysoké školy technické v Brně. Pro zajímavost ještě dodejme, že ředitel VTD Otto Tomský (v hodnosti plukovníka), se spokojil pouze s hodnostním (plukovnickým) platem a na složku platu za vykonávání ředitelské funkce si nečinil nárok.

V předchozích částech zmíněný vynikající vědecký pracovník a později vedoucí laboratoří VTD Dr. Ing. Bedřich Goldschmied, prodělal věznění v několika koncentračních táborech. Naštěstí se mu nelidské podmínky podařilo přežít.

Řada pracovníků VTD se aktivně zapojila do protifašistického odboje. Ředitel závodu Ostmarkwerke dal pro vyhrožování zatknout bratry Karla a Štěpána Škorpilovy a Štěpán byl nacisty umučen v Terezíně. Stejný osud potkal dalšího pracovníka Františka Hájka. Další – František Patras byl poslán do koncentračního tábora za držení zbraně. A mohli bychom pokračovat dál.

V lednu 1945 zatklo Gestapo členy ilegální skupiny "Lípa", v níž byli i pracovníci VTD Václav Novák, Josef Novák, Karel Konrád a Josef Forejt. Do této skupiny patřili i odbojáři, kteří pracovali u firmy Philips v Hloubětíně. Z rádiových stanic převzatých německým přejímacím komisařem, tajně odebírali jednotlivé kusy a ty se pak předávaly partyzánům operujícím na Moravě, které vedl plukovník Ladislav Vladyka. Za tuto činnost byli vězněni až do konce války. Kruté výslechy na Gestapu prodělala řada dalších pracovníků VTD (např. F. Drda, J. Slánský, F. Zach, O. Vyčítal). Tolik k příkladům hrdinství příslušníků VTD, kteří na své vlastenectví za války doplatili.

Doplňkové související údaje

Souběžně s Vojenskými telegrafními dílnami působil od dvacátých let minulého století Vojenský technický ústav v čele s divizním generálem Mont-Dr. Ing. Františkem Kolaříkem (ve funkci v letech 1925 až 1932), který měl čtyři odbory – dělostřelecký, chemický, všeobecný a ženijní. Provozoval svoje laboratoře a zkušebny, kde zajišťoval zkoušky zařízení, která byla dodávána armádě z civilního průmyslu. Třetí (všeobecný) odbor zahrnoval i oddělení elektrotechniky, vedené od roku 1930 majorem (později generál) Ing. Josefem Trejbalem. V tomto oddělení pracovalo pět důstojníků a dvanáct občanských pracovníků. Bylo rozděleno do čtyř skupin a jeho činnost se zaměřovala především na materiál silnoproudé elektrotechniky (elektroagregáty, světlomety aj.), ale také na polní telefonní kabely, naslouchací a fotometrická zařízení.

Jako zajímavost je možné uvést to, že ve spolupráci se Škodovými závody v Plzni ústav uskutečnil společný vývoj akumulátorové elektrické lokomotivy, která byla první svého druhu v republice. Předávací zkoušky proběhly roku 1932 v muniční továrně v Poličce.

Během roku 1933 se  VTÚ přestěhoval z Pohořelce do nové budovy "K", která patřila Hlavnímu štábu čs. branné moci. Ústav tam měl velmi dobře vybavené pracovny, např. jen náklady na elektroinstalace přišly na 1,5 milionu Kčs. V té době se začalo měnit i zaměření ústavu. Vzrůstající ohrožení republiky, způsobené nástupem fašizmu v Německu si vyžádalo úzkou spolupráci VTÚ s Ředitelstvím opevňovacích prací (ŘOP) při budování a vybavování čs. pohraničních opevnění.

V roce 1936 byl k VTÚ přičleněn Letecký zkušební ústav v pražských Letňanech a vznikl tak Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) Praha-Letňany. Situace přivedla i k těsnější spolupráci VTLÚ s VTD. Vzrůstající agresivnost německého fašizmu podnítila obě organizace k zvýšení intenzity jejich činnosti a spolupráce.

Po rozbití Československa a nastolení Protektorátu Čechy a Morava byl VTLÚ pod novým názvem Vědecko-technický ústav převeden pod Ministerstvo školství a po zahájení války s Polskem byl zrušen. Po uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939 byli zaměstnanci ústavu propuštěni.

Závěrem

Dospěli jsme ke konci seriálu o pěti částech – příspěvku tohoto blogu – věnovanému historii rozvoje vojenské elektroniky čs. branné moci v meziválečném období 1918 až 1939. Touto tématikou prakticky po celé období prolíná historie a činnost Vojenských telegrafních dílen (VTD) v Praze. Svojí usilovnou  a na svou dobu odborně vysoce kvalifikovanou prací se přičinily, aby se tehdejší telegrafní (dnes spojovací) vojsko naší armády svým technickým vybavením stalo důstojným partnerem všem ostatním druhům zbraní tak, jak se od vzniku armády samostatné Československé republiky vytvářely a rozvíjely.

Původní znak Vojenských telegrafních dílen

Vedení a pracovníci VTD byli vždy, i v obdobích nepříznivých podmínek, připraveni se ctí splnit náročné úkoly, tak významné pro zajištění obranyschopnosti ČSR. Za léta své existence byla z produkce VTD armáda zásobena množstvím technických prostředků za jejichž kvalitu a technickou úroveň se VTD nemusely stydět. Dosáhla a v mnoha případech předčila úroveň výrobků renomovaných firem, které představovaly tehdejší evropskou špičku.

Hlavní prameny:

1. Fejk: Almanach Vojenských telegrafních dílen, 1926
2. Michal Burian, Jiří Rýc: Historie Spojovacího vojska, Ministerstvo obrany – Agentura vojenských informací a služeb, Praha, Duben 2007
3. František Vícha: Telegrafní vojsko v letech 1918-1938, Historie a vojenství, 20, 1971, str. 873-922
4. Články a materiály p. Aloise Veselého z různých dob a zdrojů.
5. Dílčí údaje publikované na webových stránkách s vojenským zaměřením.

ooOoo

Autor příspěvku se snažil využít jemu dostupné prameny úsporně, a v odpovídající míře z hlediska účelu publikace. Bylo pro něho vnitřní potřebou a ctí zpracovat danou tématiku tak, aby se uchovala pro další generace. VTD jsou oprávněně pokládány za průkopníka vojenské elektroniky. Byly předchůdcem poválečného Vojenského technického ústavu a (z hlediska elektroniky) jeho pracovišť Kbely, Jenerálka a Ořechovka, od roku 1956 pak Výzkumného spojovacího střediska Kbely, a konečně Výzkumného ústavu 060 (VÚ 060), vytvořeného po reorganizačních změnách koncem roku 1958 (po mnoha změnách názvu s posledním názvem Vojenský technický ústav elektroniky - VTÚE Praha). Ten původně sídlil ve Kbelích a poté v Jinonicích. Autor měl tu čest věnovat práci v tomto ústavu téměř čtyřicet let svého života.

Nechť je publikování tohoto seriálu zasvěceno připomenutí blížícího se 73. výročí vyhlášení mobilizace (23. září 1938) a 95. výročí vzniku samostatného Československa.