VZNIK RUSKÉHO KYBERNETICKÉHO VOJSKA

Vznik kybernetického vojska Ruské federace

Prakticky v celosvětovém měřítku se specialisté na informační bezpečnost shodují v tom, že války na kybernetické frontě na úrovni jednotlivých států už začaly. Snad nejvýraznějším a nejznámějším potvrzením toho byly kybernetické útoky na íránské jaderné objekty v roce 2010. Společný americko-izraelský vývoj počítačových virů a jiných prostředků kybernetického boje, byl realizací největší kybernetické operace v poměrně krátkých dějinách kybernetických konfliktů. Počítačový červ Stuxnet poškodil pětinu íránských centrifug používaných k obohacování uranu a odsunul realizaci jaderného programu.

Od doby uvedeného konfliktu se uskutečnilo mnoho dalších kybernetických útoků různého druhu a intenzity. Je možné říci, že Rusko do nedávné doby chránilo relativní zaostávání v oblasti moderních informačních technologií. Důležité organizace, podniky a režimové objekty pracovaly dlouho postaru - s informacemi na papíře, což pro ně paradoxně byla poměrně spolehlivá ochrana proti kybernetickým hrozbám. V poslední době se však situace rychle mění. Úroveň kybernetizace a zavádění nejmodernějších informačních technologií se rychle zvyšuje. Léta se přešlapovalo na místě a uvažovalo o tzv. “informačním vojsku” (aby se zachovala přetrvávající tendence odlišnosti od Západu, dokonce i v terminologii). Nakonec dospělo nakonec politické a vojenské vedení Ruské federace (RF) k tomu, že je nutné přetvořit obecný názor, že kybernetické napadení může může způsobit obdobný rozsah rozrušení důležitých struktur státu, jako zbraně hromadného ničení, do reálných opatření. Na pořad dne se dostalo odvrácení kybernetických hrozeb jako prioritní úkol zajištění národní bezpečnosti RF. Iniciativu v řešení tohoto úkolu na sebe bere ruské ministerstvo obrany.

Všeobecná situace v oblasti kybernetických hrozeb a kybernetické obrany

V současné době jsou to Spojené státy, jež nemají v oblasti kybernetické války sobě rovného v celosvětovém měřítku. I NATO je připraveno k tomu, že bude čelit nejen ozbrojeným konfliktům, ale i útokům ve virtuálním počítačovém světě. Patřičný důraz je na to kladen již od doby konání lisabonského summitu NATO v roce 2010, a to jak na úrovni jednotlivých členských států, tak i Aliance jako celku.

Je zřejmé, že RF nemůže sedět se složenýma rukama, jedná-li se o takovou strategicky významnou oblast. V nejbližší době učiní vláda a ozbrojené síly RF řadu opatření zaměřených na všestranné odražení cizích kybernetických hrozeb prostřednictvím urychleného růstu vojenské kybernetické síly pod přímým řízením resortu obrany.

Na nedávném zasedání Rady bezpečnosti RF prohlásil prezident V. Putin, že je nutné zvýšit úroveň připravenosti k efektivnímu odražení hrozeb v kybernetickém prostoru, spolu s úrovní ochrany informačních systémů strategických objektů. Poznamenal také, že informační útoky se již používají, a že jejich ničivá síla muže být vyšší než u klasických druhů zbraní. Podle prohlášení pocházejícího z ministerstva obrany RF se v ruské armádě vytvoří ještě v tomto roce vojsko nového typu, které bude odpovídat za informační bezpečnost v celostátním měřítku. Jeho základní povinnosti budou zahrnovat monitorování a zpracování informací přicházejících z vnějších zdrojů a boj s kybernetickými hrozbami. Jinými slovy má to být něco podobného jako kybernetické vojsko USA. Ruské politické a vojenské vedení neskrývá úmysl vzít si pro oblast kybernetické obrany za vzor americké kybernetické jednotky.

Hrubá koncepce vytvoření kybermetického velitelství byla v zásadě schválena ministerstvem obrany RF již v létě minulého roku. Vzhledem k zvyšujícím se aktivitám USA, zaměřeným na kybernetický prostor, se začala tato koncepce rychle proměňovat v realitu. Vychází se z toho, že ochrana ruských informačních sítí není jen úkolem ruských ozbrojených sil, ale celého státu, všech jeho silových resortů. Kybernetická válka stále probíhá a proto proto se vytvářenému velitelství ukládá plnit nejen ochranné funkce, ale v případě nutnosti i provést potřebné odvetné údery. Má to však háček. Sféra kybernetických útoků (na niž výdaje neustále rostou) má svoje vážná rizika. Džin vypuštěný z láhve se vymkne kontrole a může namířit svoji zbraň proti svému tvůrci.

Na Západě jsou tací, kteří sní o tom použít “íránský model” kybernetické války proti Severní Koreji, islamistům Al-Kajdy, nebo sýrijským vládním vojskům. Jiní varují, dnes totiž jakékoli nové poznatky umožňující vytvářet kybernetické zbraně, se brzy stanou známými jiným zemím nebo mocnostem a pak budou směřovat proti tomu kdo je původně použil. I současní hackeři-aktivisté se mohou stát kybernetickými teroristy, s kterými se navíc mohou spřátelit klasičtí teroristé. Ukazuje se, že je nutné zastavit se dokud není pozdě. Myšlenky a úmysly se šíří velmi rychle.

Opatření k přípravě na budování ruské “kybernetické armády”

Podle ruského deníku Izvěstija již ministr obrany S. Šojgu nařídil hlavní operační správě, organizačně-mobilizační správě a řadě jiných souvisejících struktur, co nejrychleji ukončit práce na zřízení kybernetického velitelství. V hlavních rysech má být první varianta kybernetického velitelství hotová již před začátkem roku 2014.

Pokud jde o přidělení pravomocí této struktuře, vicepremiér a předseda vojensko-průmyslového komplexu D. Rogozin zdůraznil to, že služební pravomoci kybernetického velitelství budou pokrývat nejen plnění vojenských cílů, ale i ochranu civilní infrastruktury země. Kromě toho bude nutné rozvinout širokou síť národního monitoringu internetu.

V této době již některé silové resorty RF vytvořily své vlastní mechanizmy pro čelení kybernetickým hrozbám. Ministerstvo vnitra má pro tento účel například svoji tzv. správu “K”, Federální bezpečnostní služba (FSB) má Centrum informační bezpečnosti. I když budou silové resorty nadále věnovat síťovému prostoru stále větší pozornost, jejich činnost se nemusí křížit. Správa “K” vyšetřuje kybernetické trestné činy na území Ruska a volá viníky k odpovědnosti. Centrum informační bezpečnosti čelí akcím zahraničních speciálních služeb v kybernetickém prostoru, akcím extrémistických a zločineckých organizací ohrožujících národní a ekonomickou bezpečnost Ruska. Kybernetické velitelství ministerstva obrany má zadržovat kybernetické hrozby při pokusech otevřeného útoku na zájmy Ruska ze strany cizích států.

Po vytvoření kybernetického velitelství při ministerstvu obrany ve své základní formě, vznikne organizační schéma rozdělení ruských vlivových sil na síťový (kybernetický) prostor. Z organizací příslušejících různým silovým resortům se vytvoří “velká trojka”. Každá ze třech struktur bude mít ve vztahu k kybernetickému prostoru své pravomoci a zájmy, každá z nich se bude věnovat své práci. To vše má umožnit minimalizovat náklady a možné kompetenční problémy, a spolu s tím značně zvýšit efektivnost využívání prostředků pro kybernetický boj. Armáda si na sebe bere úkol, který je nejbližší k praxi vedení války, tj. boj s kybernetickým napadením jinými státy. To, že se v řadách ruské armády objeví kybernetické vojsko, v plném smyslu tohoto názvu má být otázkou nejbližší budoucnosti. Oficiálně to ruské ministerstvo obrany potvrdilo 15. srpna tr. Hlavním nedostatkem vyhlášené iniciativy je to, že se opozdila asi o 10 roků. Podle okřídleného rčení je však lépe pozdě než nikdy.

Poměrně ucelená koncepce použití kybernetických zbraní je stará šest až sedm let. Dnes jsou kybernetické zbraně svým významem na druhém místě, hned za jadernými zbraněmi. Aktivně se používají ve vojenských konfliktech. Při vojenské intervenci USA v Libyi umožnily nejen kontrolování vzdušného prostoru (narušily celý libyjský systém protivzdušné obrany), ale i komunikačních sítí. Intervenční síly vstupovaly do libyjských televizních sítí a prosazovaly tam svoje vysílání pro místní obyvatelstvo.

Opatření v organizační a personální oblasti, vytváření “vědeckých rot”

Mnohé bude záviset na tom, kdo bude od samého počátku dělat nábor lidí pro nové kybernetické síly RF. Není tajemstvím to, že úspěch technologicky náročného vojenského programu je v podstatné míře určen osobnostními kvalitami organizátora. Sovětský jaderný program měl štěstí na I. Kurčatova, americký na J. Oppenheimera a raketový program dvou supervelmocí měl štěstí na W. von Brauna a S. Koroljova. V úspěchu SSSR při realizaci jaderného a raketového programu, vedle I. Kurčatova a S. Koroljova, paradoxně sehrál jako velký organizátor důležitou roli L. Berija. Do budování ruského kybernetického vojska se mají jako hybatelé pokroku zapojit i futurologové. I zde platí to, že generálové, kteří se připravují na minulé války, prohrávají budoucí války.

Kybernetické vojsko je druhem vojska, který je silně závislý na vědecké podpoře. Proto je možné je vytvořit pouze tehdy, je-li k dispozici velký počet talentovaného personálu. Aby se mohlo zřídit kybernetické velitelství a vybudovat “kybernetická armáda” musely ozbrojené síly RF podniknout celou řadu kroků k posílení armády schopnými specialisty a z iniciativy ministra obrany S. Šojgu přistoupit k vytváření tzv. “vědeckých rot”. V den, kdy prezident RF V. Putin pronesl svůj projev na zasedání Rady bezpečnosti RF, zahájilo ruské ministerstvo obrany nábor lidí pro vytváření operačního vojska nového typu. První “vědecká rota” má, jako zárodek budoucích struktur, zahájit práci již na podzim tr. Zpočátku bude mít 35 absolventů místních vysokých škol.

Podstata myšlenky budování “vědeckých rot” spočívá v tom, aby talentovaní studenti regionálních vysokých škol vykonávali vědecko-výzkumné práce podle zadání ministerstva obrany a získávali se pro službu v armádě. Není v zámyslu hnát talentované studenty jako programátory do kasáren. Předpokládá se, že se “vědecké roty” budou vytvářet na bázi vojenských kateder vysokých škol (mnohé z nich byly zlikvidovány předchozím ministrem obrany A. Serdjukovem a po jeho odchodu znovu obnoveny), v jejich stěnách, tj. bez přerušení studia. Cílem je zainteresovat mladé lidi, aby si vybrali takovou práci. Pro dosažení těchto cílů je samozřejmě nutné vytvořit materiální stimuly. Za úspěšná řešení konkrétních úkolů mají být studenti dobře zaplaceni.

Jelikož se ruské kybernetické vojsko bude budovat “na zelené louce”, očekává se i to, že v plné síle mohou vyvstat personální problémy. Proto se předpokládá i široké využívání civilních specialistů. Ovšem třeba outsourcing, nebude z hlediska požadavků na utajení možný.

Ministr obrany S. Šojgu vyhlásil “velký hon” na počítačové programátory. Během nejbližších pěti let totiž bude ruská armáda potřebovat velký počet nových softwarových produktů. Ministr obrany by chtěl, aby se spolu s budováním “vědeckých rot” zformovala nová generace lidí, kteří budou schopni rychle rozvíjet nové směry vojenské vědy.

Odbornostní a kvalifikační předpoklady

V porovnání s jinými zeměmi se v Rusku příprava specialistů na informační technologie uskutečňuje na poměrně vysoké úrovni. Ruské vysoké školy opouští každým rokem velký počet schopných specialistů, připravených ke kvalifikované práci v oblastech softwarového vybavení a síťových technologií. Je známo, že Rusové jsou silní v matematice a ruští programátoři mají ve světě dobré jméno.

Z druhé strany tím získali “dobré jméno” i ruští hackeři, kterým se na mezinárodní aréně dostává velkého “uznání”. Jsou to značně zdatní programátoři, dobře ovládající počítačové sítě. Znají všechny procesy, které v nich probíhají, možné vstupy a výstupy, a což je důležité, dokáží nezanechat po své činnosti stopy, které by umožnily identifikaci “návštěvníka”. Dokonce i oficiální orgány USA mají zájem přetáhnout právě ruské hackery na svoji stranu. Jenže i u nich se velmi často projevuje pocit národní hrdosti a patriotizmu. Uvádí se případ kdy Amerika za velkou sumu naverbovala ruského hackera pod krycím jménem Zeus, který se vyjádřil tak, že je ochoten pracovat pro americkou vládu, je však pro něho důležité aby jeho práce nesměřovala proti Rusku, neboť se nechce stát zrádcem.

Předpokládá se, že mnoho ruských pachatelů kybernetických trestných činů bude mnohem raději pracovat pro ruskou vládu nebo armádu. Ruské hackery s vysokou úrovní je možné považovat za potenciální vedoucí kádry ruské “kybernetické armády” a nebylo by správné je podceňovat. S některými z nich se počítá i v etapě koncepčních a systémových příprav akceschopných kybernetických sil.

Kromě toho, je nesčetně mnoho ruských občanů pracujících v IT firmách USA i evropských států. V té či oné míře se tito Rusové dostávají k veškeré počítačové technice nebo síťovým produktům vyráběným velkými americkými nebo evropskými společnostmi. Jejich neomezené zapojení do budování ruského kybernetického vojska se však považuje za problematické.

Některé specifické přístupy

Specifikem ruského přístupu k budování kybernetického vojska je mj. to, že se nehodlá omezovat pouze na informační prostor, mají se zapojit také síly a prostředky pro vedení elektronického boje, důležitou roli má hrát i rádiový a radiotechnický průzkum. Taková  struktura ze spojených sil má uskutečňovat systémovou práci nejen v kybernetickém prostoru, ale i v hromadných sdělovacích prostředcích. Kybernetické vojsko má mít své velitelské centrum, a také svoji vzdělávací a výcvikovou základnu.

Závěrem

Rusko chce co nejrychleji zlikvidovat dlouhé zaostávání v budování svých vojenských kybernetických sil a chce se v této oblasti dostat na úroveň současných technologicky nejvyspělejších států. Je však nutné mít na vědomí i paradoxní situaci, spočívající v tom, že nejprogresivnější a nejdokonaleji počítačově technologizovaná společnost zapojená do síťových struktur je současně nejzranitelnější.

Nehledě na to, že existují příznivé faktory napomáhající vytvoření ruských kybernetických sil, je nutné vidět i faktory, které jsou překážkou v jejich budování a rozvíjení. První (jak již bylo zmíněno výše), je technologické zaostávání od potenciálních soupeřů. Sféra IT se sice v Rusku rozvíjí rychlým tempem, ale nadvládu ve světě IT mají stále USA a evropské státy. Takový technologický odstup dává “kybernetickým armádám” potenciálního soupeře poměrně značný náskok a Rusko se bude muset hodně snažit, aby se s tím vyrovnalo.

Druhý faktor souvisí s pracovními podmínkami a platem za práci. Odborníci v oblasti počítačových věd, softwarových a síťových technologií, kteří jsou specialisty vyšší třídy, jsou ve světě “na dračku”. Rozsáhlé vyhledávání takových lidí a vytvoření pro ně odpovídajících pracovních a životních podmínek, spolu s patřičným finančním zhodnocením jejich práce, vyžaduje obrovské finanční investice, které si ruská vláda a armáda sotva může v současné době dovolit.

Třetím faktorem je problém řízení. Vysoce zdatní počítačoví programátoři jsou lidé specifického ražení. Těžko by, například, šli pracovat do vojenských rot, a ještě kdyby tam veleli vojskoví důstojníci.

Byť je problémů mnoho, v Rusku panuje panuje víra v to, že armáda má dostatek rozhodnosti vytvořit silnou “kybernetickou armádu” odpovídající potřebám doby.